Další sebranka pod hlavičkou Solitude Productions, respektive BadMoodMan Music, se zdá být na první pohled mnohem zajímavější než tomu bylo o předchozích „Těžkých pánů“ a tak se pro mne stává psaní těchto řádků mnohem příjemnější prací.
Kratičké intro odstartuje první 20ti minutovou skladbu a jde se hned ztěžka na věc. Těžký a hutný doomový riff zahájí „jedinečnost“ a musím uznat, že jde o jedinečnost každým coulem. Pomalé riffy střídají tvrdší a rychlejší, zběsilejší a přímočařejší. Místy to zní jako kdybyste se ocitli v jiném světě, ve kterém se dá chytit jen kytarových vyhrávek a že jich je zde požehnaně. Slušný i když nezvykle dlouhý otvírák nás uvádí do děje přímo bleskovou rychlostí, protože to, co si myslíte během první minuty, už v té druhé neplatí.
Druhá stopa, poměrně krátká oproti první, nese název, který si netroufám překládat. Nicméně začíná pomalou smutnou (možná novodobou) vybrnkávačkou, která navazuje na úvodní skladbu. Čistý velmi zdařilý mužský hlas (zpívá se v ruštině) provází začátkem další pecky. Připomíná mi to vlak, který se ne a ne rozjet, jakoby vezl nesnesitelně těžký náklad.
Třetí a poslední skladba, která je nejdelší na albu, se nese v duchu té první. Opět se střídají pomalé a smutné pasáže s těmi údernějšími. Oproti „jedinečnosti“ se zde objevují klávesy, ale ne ve smyslu „zaplácnutí“ některých hluchých míst. Klávesovými partiemi placka zrovna neoplývá, jsou zde užity zřídka a velmi elegantně.
Ruská tvorba nabízí velmi kvalitní hudebníky, kteří jsou základem kvalitních spolků a plodí (kupodivu) kvalitní hudbu. Letargy Dream patří k té lepší a poslouchatelnější polovině. Jedná se o jejich třetí řadové album se zvukem, za který se nemusí stydět. Jasně čitelný, čistý a vybroušený zvuk podporuje hráčské výkony všech hudebníků, kteří se do toho umí položit a procítit hru, což k doom metalu neodmyslitelně patří.
Čas: 50:54
Seznam skladeb:
- Сингулярность
- Новый день никогда не наступит...
- Уран
