Nevěnovav mnoho pozornosti promo dopisu vydavatelství Massacre Records, jenž mezinárodní kapelu Icon In Me odsuzuje do pozice jakýchsi mesiášů ruského metalu, jal jsem se poslechnout jejich debutovou desku Human Museum, abych posoudil, jak je tomu doopravdy. Banda s hlavním sídlem v ruské metropoli Moskvě, tvořená mimo jiné ostřílenými muzikanty hudební scény, jako vokalistou Tony Jjem (Mnemic, C-187), bubeníkem Mortenem (mimo jiné The Arcane Order, Soilwork, Hatesphere) slibovala již od pohledu poměrně solidní zážitek. Když se pak spustila první „Dislocated“ se zasekávanými riffy a čistě zpívanými chorusy, měl jsem jasno.
Ano, Icon In Me se jednoduše rozhodli přidat trochu vody do toho obrovského moře, jež se zove modern thrash metal /melodic death metal. A přesně tak to je. Nazvučení, jež obstaral Jacob Hansen (mimo jiné Destruction či Mercenary) je opět čisté jako sklo a troufám si říci, že zdejší zvuk vám právě tu poslední desku Mercenary připomene asi nejvíce. Adrenalinem napumpované kytary, thrashové zasekávačky, rychlé, nabasované bicí a v pozadí tomu všemu dominuje precizní baskytara páně Konstantina. Ačkoliv se jedná o vskutku mezinárodní bandu, nečekejte nějaké babylonické dishamornie. Naopak chlapi poctivě dřou struny o hmatníky, a dobře o sobě navzájem vědí.Ve druhé skladbě, singlu „That Day, That Sorrow, jenž kapela hbitě opatřila videoklipem, se naplno rozjíždí jejich thrashující kolotoč, a stylem sloka-refrén se bagrující Ikona vydává na svou pouť, trvající protentokrát tři čtvrtě hodiny. Trojka „End of File“ svým začátkem připomene Soilwork, s typickými agresí našlapanými riffy a melodickými vyhrávkami. Hardcoreové řevy v refrénu pak dají tušit, že to Icon In Me myslí smrtelně vážně. A tak by se dalo pokračovat donekonečna. Klasické melodicko death metalové riffy, thrashová dravost a sem tam hardcoreový slide.
Na této nahrávce se však, kromě bytelných základů, vyskytuje i několik much a sice až příliš skromná porce kvalitních vyhrávek a ne tak úplně vycházející „slepování“ skladeb. Neberte to špatně, Icon In Me jsou již od svých počátků založením groovy kapela a právě těchto klasických riffů si užijete nejvíce. Sem tam se ve vzduchu objeví i zápach bohužel již (násilně) pohřbené formace Pantera a vše se zdá být ok. Prostě moderní melodický death/thrash. Jakmile má ovšem banda předvést nějaký pořádný zlom skladby, či pomalejší nájezd (třeba ve čtyřce „Empty Hands“, přicházejí problémy. Posluchač se pozvolna začíná nudit a hledá na ovladači tlačítko „Další“. To je škoda, jelikož kapela je očividně v dobré kondici i náladě, proto by pro příště neškodilo napsat album silné jako celek. Z tohoto „Lidského Muzea“ sem tam ještě trčí kosti, ale jedna návštěva doktora to jistě spraví.
Jede se dál, stále se nacházíme ve vzorcích Soilwork, kdy se nátlakové pasáže střídají
s odlehčenými, melodickými a vy se několikrát přistihnete při povážlivém kymácení hlavy. Poté však často přijde něco, co vás trochu svede z cesty a vy hlavou do rytmu pokyvovat přestanete, ačkoliv pro to není zřejmý důvod.
Něco je ještě špatně. Icon In Me natočili solidní debutovou nahrávku, která sice vlnami vod melodického death metalu nikterak zvláště neotřese, ale je zde naděje, že pokud se chlapům do příště podaří napsat materiál, jenž bude tak kvalitní jako třeba již zmiňovaná „singlovka“, přidá trochu kytarové práce a upraví si slidy skladeb, může z toho pro příště být i dost velká šupa. Zatím je to tak na sedmu a fandové třeba takových Nightrage prozatím nejspíše zůstanou… inu u Nightrage. To vše se však může lehce změnit, budou – li na sobě Icon In Me pracovat. No, jsem na ně zvědav..
Čas: 46:45
Seznam skladeb:
Ano, Icon In Me se jednoduše rozhodli přidat trochu vody do toho obrovského moře, jež se zove modern thrash metal /melodic death metal. A přesně tak to je. Nazvučení, jež obstaral Jacob Hansen (mimo jiné Destruction či Mercenary) je opět čisté jako sklo a troufám si říci, že zdejší zvuk vám právě tu poslední desku Mercenary připomene asi nejvíce. Adrenalinem napumpované kytary, thrashové zasekávačky, rychlé, nabasované bicí a v pozadí tomu všemu dominuje precizní baskytara páně Konstantina. Ačkoliv se jedná o vskutku mezinárodní bandu, nečekejte nějaké babylonické dishamornie. Naopak chlapi poctivě dřou struny o hmatníky, a dobře o sobě navzájem vědí.Ve druhé skladbě, singlu „That Day, That Sorrow, jenž kapela hbitě opatřila videoklipem, se naplno rozjíždí jejich thrashující kolotoč, a stylem sloka-refrén se bagrující Ikona vydává na svou pouť, trvající protentokrát tři čtvrtě hodiny. Trojka „End of File“ svým začátkem připomene Soilwork, s typickými agresí našlapanými riffy a melodickými vyhrávkami. Hardcoreové řevy v refrénu pak dají tušit, že to Icon In Me myslí smrtelně vážně. A tak by se dalo pokračovat donekonečna. Klasické melodicko death metalové riffy, thrashová dravost a sem tam hardcoreový slide.
Na této nahrávce se však, kromě bytelných základů, vyskytuje i několik much a sice až příliš skromná porce kvalitních vyhrávek a ne tak úplně vycházející „slepování“ skladeb. Neberte to špatně, Icon In Me jsou již od svých počátků založením groovy kapela a právě těchto klasických riffů si užijete nejvíce. Sem tam se ve vzduchu objeví i zápach bohužel již (násilně) pohřbené formace Pantera a vše se zdá být ok. Prostě moderní melodický death/thrash. Jakmile má ovšem banda předvést nějaký pořádný zlom skladby, či pomalejší nájezd (třeba ve čtyřce „Empty Hands“, přicházejí problémy. Posluchač se pozvolna začíná nudit a hledá na ovladači tlačítko „Další“. To je škoda, jelikož kapela je očividně v dobré kondici i náladě, proto by pro příště neškodilo napsat album silné jako celek. Z tohoto „Lidského Muzea“ sem tam ještě trčí kosti, ale jedna návštěva doktora to jistě spraví.
Jede se dál, stále se nacházíme ve vzorcích Soilwork, kdy se nátlakové pasáže střídají
s odlehčenými, melodickými a vy se několikrát přistihnete při povážlivém kymácení hlavy. Poté však často přijde něco, co vás trochu svede z cesty a vy hlavou do rytmu pokyvovat přestanete, ačkoliv pro to není zřejmý důvod.
Něco je ještě špatně. Icon In Me natočili solidní debutovou nahrávku, která sice vlnami vod melodického death metalu nikterak zvláště neotřese, ale je zde naděje, že pokud se chlapům do příště podaří napsat materiál, jenž bude tak kvalitní jako třeba již zmiňovaná „singlovka“, přidá trochu kytarové práce a upraví si slidy skladeb, může z toho pro příště být i dost velká šupa. Zatím je to tak na sedmu a fandové třeba takových Nightrage prozatím nejspíše zůstanou… inu u Nightrage. To vše se však může lehce změnit, budou – li na sobě Icon In Me pracovat. No, jsem na ně zvědav..
Čas: 46:45
Seznam skladeb:
- Dislocated
- That Day, That Sorrow
- End Of File
- Empty Hands
- Moments
- Blood Ritual
- To The End
- In Memorium
- The Worthless King
- Turn The Dead On
- Avoiding The Pain
