Abaton, malý prostor v Abatonu, zděšení a potvrzující v mém očekávání, že taková akce nebude je tak. Vyprodáno! Beznadějně vyprodáno!!!
Yvor. Toto jedno slovo, jméno a osoba může za mou návštěvu Abatonu. Na tento koncert jsem se totiž nechystal – kromě Legion Of The Damned jsem všechny tři kapely viděl už třikrát. Ovšem Yvor mě brutálním násilím donutil jít do Libeňského klubu místo něj (cha, všechno na Tebe Yvičku prásknu). Začnu tím co mě na Abatonu a pořadatelích koncertů velmi štve a to je naprostá nesoudnost při výběru prostoru – stejně jako na spoustě jiných koncertů byl odhad návštěvnosti špatný a takhle narvaný Abaton jsem ještě mockrát neviděl – PROČ, TAK PROČ?? Dostat se do sálu byl zázrak, focení pak téměř nemožné, achjo. (Dharm)
No, raději se přesunu na okraj sálu, kde již v době mého příchodu vesele vyhrávali norští satani Keep Of Kalessin. Se studem přiznávám, že jejich poslední počin Kolossus jsem ještě neslyšel, takže jsem dost songů také neznal. Ovšem nezapomnělo se na předchozí album Armada, kterým mě kapela uchvátila již před třemi roky a musím přiznat, že naživo jsou Keep Of Kalessin tahák jako hrom! Jejich vystoupení, podpořené perfektním zvukem, nasadilo laťku večera proklatě vysoko a troufám si říci, že byli nejlepší kapelou večera. Velikášská gesta a monumentální vsuvky na publikum účinkovaly perfektně, nikdy jsem ještě neviděl u první kapely na koncertě takový kotel jako v úterý v Abatonu. Nesmím také zapomenout na mistra Vyla, který za bicími předvádí neuvěřitelné kousky, skutečně parádní bubeník! Celkově to bylo úžasně našláplé vystoupení, nemám co kritizovat! (Dharm)
Jako druzí nastupují Legion of The Damned a svým uměním servírují jeden černý kousek za druhým. Bohužel do Abatonu přicházím zhruba v půlce jejich setu a když vidím masu lidí potící se před pódiem, obracím se a přemisťuji se k obrazovce, která se nacházela v přízemku. Zbytek jejich setu se skládal z aktuálního počinu Cult Of The Dead, který jsem před časem recenzoval, takže mi některé songy utkvěly v hlavě a ihned jsem je rozpoznal. Zvládnutý koncert, který mě moc neoslovil a ani nebavil.
Obituary. Klidně bych sem mohl zkopírovat, co jsem psal o jejich minulém koncertě v Abatonu, pouze ještě ubylo energie a šťávy. Z těch tří vystoupení Obituary, co jsem viděl, bylo tohle jasně nejslabší. Energie mizivá, všechno byl jako nahrané, nevím, prostě jsem jim to nevěřil. Jinak ale Obituary zahráli svou klasiku a sázeli především na stará alba, s velkou chutí jsem si opět poslechl Slowly We Rot a další. Z mého pohledu by si měli dát Obituary delší koncertní pauzu, načerpat síly a vkládat do toho opět to, co po reunionu.(Dharm)
Konečně jsem se dočkal a v našlapaným Abatonu vypuklo doslova peklo na zemi. Tlačenice a nával převážně mladých lidí dychtících po mýtech a vikingách, se vrhali po každém volném místečku jen aby viděli Amon Amarth pěkně zblízka. Že se mám rád, stál jsem pěkně před zvukařem přímo proti pódiu, neb jsem se nemohl dostat dál. Uváznul jsem v tlačenici, která po pár minutách o milimetry povolila a já se mohl uvelebit a nastražit tak sluch a zrak před očekávanou show.
Nádherné intro, dým, modře až fialově nasvícená plachta, kde chrabrý bojovník drtí Thorovým kladivem nějakou mořskou bestii. Atmosféra perfektní, zvuk 100x lepší než na podzim v Tesla Aréně, kde jsem proklínal Thora, že s tím něco neudělal. AA představili novou desku Twilight Of The Thunder God, ze které zazněly zřejmě tři songy. Twilight Of The Thunder God, Free Will Sacrifice a Guardians Of Asgaard. Velkým překvapením pro mě byl zářez z desky The Avenger, kterým byl North Sea Storm. Další fláky byly např. Asator, With Oden on Our Side, Death In Fire (až ke konci setu, nedočkavostí se ve mně vařila krev), The Pursuit Of Vikings a Cry of the Black Birds.
Celý playlist není důležitý, avšak důležitější je zjištění, že Amon Amarth na svou stranu strhávají víc a víc fanoušků převážně mladšího ražení, kteří paří jako o život. Dalším faktem je to, že jsou koncert od koncertu lepší a lepší. Přátelské gesta a průpovídky, občas i v češtině (snaha se cení) rozesmějí každého a zároveň si získají své posluchače a obdivovatele. Koncert velmi vydařený, šlape na paty výkonu z MoRu, který patří k tomu nejlepšímu, co jsem od AA viděl.
Celá akce ve mně zanechala velmi dobré pocity. Výjimkou je však to, že nemusela být zrovna v Abatonu, kde pravda není příliš místa, ale možná že díky tomuto neblahému faktoru byla akce taková, jaká byla. Důležitostí zůstane spokojenost všech lidí v sále a velkou nespokojeností to, že celý večírek skončil pár minut po půlnoci. Doufejme, že takových večerů bude v roce 2009 víc…
Co se týká fotek, omluvte kvalitu, přeci jen nejsem obdařen takovým canónem jako někteří moji kolegové. Děkuji.
