Tak jsem si na tuto partu z Finského městečka Jyväskylä přeci jen našel čas a mohu tedy poreferovat o jejich nejnovější nahrávce, která svým názvem připomíná legendární album Železné panny z Británie. Na rozdíl od řízného heavy metalu však tito chlapci brázdí typicky zasmušilý melodický death metal finského střihu, tentokrát obohacený o orchestrální instrumentace. Po několika protočeních desky musím říci, že dlouze přemýšlím nad tím, jak posluchačům, kteří s touto bandou dosud neměli čest, nejlépe přirovnat sound kapely ke známějším smečkám. Je to něco jako kdybyste skloubili přístup a melodiku krajanů Before The Dawn (netuším, jak jsou v Čechách známí tito pánové, v zahraničí celkem dost) s orchestracemi novějších Hollenthon. Během první skladby to ještě tak patrné není, ve dvojce „Devour“ vás to již, pokud máte obě výše zmíněná jména jaksepatří naposlouchána, praští přeš uši.
Velkolepé orchestrace, skvěle nazvučené kytary, typicky precizní growly, dark metalové klávesové party. Ve třetí, „To The Wolves At My Door“ se již mihne v orchestracích orientální motiv a já směřuji právě k panu Schirencovi a jeho kumpánům. Oproti Hollenthon jsou však všechny party původní, žádné soundtrackovské manýry (když jsme u toho, škoda že od nich Martin upustil, byly skvělé!). Stejně jako v případě první nahrávky této bandy se jede hodně ve středních tempech, je vidno, že ty kapele sedí právě nejvíce, ačkoliv prostředek alba se tedy pro tentokrát odbývá přece jen v tempech o něco rychlejších.. Zde je také suverénně nejvíce prostoru pro řádné prostoupení orchestrem, vše šlape jak má.
Symfonické metalové hudby se v současné době objevuje čím dál více, uvidíme, kam tento vývoj povede dál, Soulfallen se poměrně daří, avšak i když si posluchač řekne, že to sice hezky odsýpá, příliš si z jednotlivých skladeb nepamatuje. Rozhodně se jedná o album na více poslechů, některé pasáže jsou poměrně ploché, ale většina je jich nosných a poměrně dobře na sebe navazují. Dovedl bych si představit i větší ozvláštnění hudební složky tu a tam, ale „Grave New World“ rozhodně nenudí. Pokud se vyžíváte v melodickém deathu a symfo vám nevadí, budou noví Soulfallen tou pravou deskou pro váš hudební relax. Přemýšlet nenutí, zvuk z věhlasného Finnvoxu je krystalově čistý, na albu se dokonce objeví i host, jakýsi Lars Eikind (zpívající mimochodem v Before the Dawn, jaká to náhoda), kterého okamžitě poznávám, přispěchajíc na pomoc se svými čistými vokály v závěrečné „We Are The Sand“.
Nahrávka ve výsledku zní trochu studeně, však Finsko se na každém člověku svým trvalým přítmím nejspíše trochu podepíše, muzikantské výkony jsou standartní, ale milé, nic nám nikam neustřeluje, což ovšem v rámci žánru ani neočekáváme. Sólové party jsou poměrně minimalistické, vše se hraje v zájmu celku. A tím celkem je moderní symfonický melodeath nové školy. Ovšem když už se blýsknou, tak ve velkém stylu a vy zjistíte, že špatní kytaristé oba aktéři(Simo Rahikainen a Aapeli Kivimäki ) věru nejsou.
Není co řešit, pokud je vašim srdcím výše naznačené hudební schéma blízké a nebo chcete probádávat (v současné době již poněkud obroušené), ale přesto stále velmi tajuplné severské končiny prostřednictvím slušně odsýpajícího metalu, Soulfallen pro vás budou dobrou volbou. Koneckonců již minulé, dva roky staré album „World Expiration“ ukázalo, že instrumentálně jsou na tom chlapi dobře a nápady jim nechybí. Nová nahrávka mi pak přijde být na prvních pár poslechů zlepšením po všech stránkách, pro příště by ještě neškodilo trochu pestrosti, jelikož symfo metal se již začíná sám o sobě pozvolna vyčerpávat.. Ale ano, tohle se mi líbilo a jsem zvědav, s čím kapela dorazí příště.. Špatně se to popisuje, kdo bude mít zájem, dveře myspace jsou neustále otevřené.. Prozatím tedy ode mě slušivá osmička!
P.S.: A ten cover tedy také solidní práce!
Čas: 43:43
Seznam skladeb:
- A Hearse With No Name
- Devour
- To the Wolves at My Door
- This World is Bleeding Flies
- Grave New World
- Towers of Silence
- Embrace the Scythe
- Serenity's Throne
- We Are the Sand
