K Arch of Hell se v současné době přistupuje jako k obrovské naději české metalové scény, což je rozhodně dobře, jelikož právě naše scéna potřebuje nové tváře a alespoň přísliby do budoucna jako sůl. Brněnští AOH (oficiální zkratka, kterou se ovšem záhy učím používat) pak svým stylem spadají do žánru jakéhosi symfonického metalu s odlesky jak gotiky, tak i doomu či melodického deathu.
Úvodní „Rise To Victory“ je kompozice epická až na půdu, s velmi hutnými, bohatými smyčcovými aranžemi a rozvrstvenými sbory. Jen málokterá kapela si může dovolit šestiminutové intro, AOH však ukazují, že se nebojí opravdu ničeho a vlastně, proč ne. Dvojka „Utopia Treasure“ pak kapelu již prostřednictvím úvodních tónů představí coby velice solidně šlapající mašinu, která si libuje v moderních metalových riffech a „starých“ gotických strukturách. Poměrně hezky se poslouchající hlas (leč občas ještě trochu plochý) mladinké zpěvačky Terezky, klenuté klávesové pasáže, dopředu hnané kytarovými vyhrávkami a zdvojenými výjezdy, zezadu podporované takřka metalcoreovou (spíše se ale dá stále ještě mluvit o melodeathu) rytmikou, to jsou atributy tvořící páteř této mladé Brněnské skvadry.
Vše spolu pěkně drží pohromadě, byť klávesy jsou v první polovině skladby poměrně přestřelené. Kytarová sóla v druhé polovině válu jsou pak již naprosto v pohodě, já osobně obdivuji velmi pěkně nazkoušené a sehrané kytarové pasáže. Ze všeho je cítit taková ta správná mladická vůle prorazit do světa (což je podloženo veškerým děním kolem kapely, počínaje česko/anglickými stránkami a konče updatovaným myspacem), nu kapela je, snad i vlivem své dravosti stále v pohybu, doufajíc snad v jakési přelétnutí našich hranic a uplatnění se hlavně na světové hudební scéně. A jak tak poslouchám trojku „Black Night“, rozhodně se není čemu divit. Dobře nakonec vyšly i mužské vokály, příjemný „dark metalový“ vokál sekunduje gotickým „polo – operním“ vokálům, které jsou teď tolik v kurzu, mě však i ve třetím záseku zaujmou opět právě a nejvíce kytary, které se předhánějí ve vyhrávkách. Instrumentace dost dobré, říkám si.
Čtyřka „Only For One Day“ je pak nasládlou klávesovou baladou jako od holandské rudovlasé dračice Simone, je vidět, že Tereza má Epicu naposlouchanou křížem krážem. Posluchač se sice neubrání pocitu, že tuto klávesovou a vokální melodii již slyšel asi tisíckrát, ale je jasné, že se jedná o úlitbu hlavně ženskému pohlaví s tím, aby zpěvačka také dostala prostor sama pro sebe.
Pětka „Fateful“ začíná typickými melodeathovými pasážemi se záchvěvy folku a veskrze zajímavými klávesovými party. Je s podivem, jak dospěle a zároveň mladě kapela zní, dokáži si v duchu jednotlivé figurky poměrně živě představit při natáčení tohoto alba, soustředěné a přece mladicky rozevláté. Obrovským plusem páté skladby jsou pro mne opět jednotlivé kytarové souboje, ze kterých vycházejí všichni aktéři jako vítězové – a koneckonců i posluchač.
Šestá „(Sin)cere World“ je pak jakýmsi klávesovým requiem, které ovšem trvá sedm minut. Kapela nás chce asi záměrně trochu uspat, abychom poté byli probráni druhou půlkou jejich prvotiny. „Romance Of Afterlife“ je jako z učebnice gothic metalu, kdy se mužské „hrubláky“ střídají v rovném poměru s gotickými jemnými ženskými pasážemi, kytary udržují melodeathové tempo, v pozadí se stále ozývají klávesové sbory, bicí jedou dvoukopáky jako splašené. Skladba je správně dynamická, hezky se poslouchá a rozhodně nenudí. Tereza by se neměla bát občas ještě malinko přitlačit, ale věřím, že s přibývajícími odzpívanými hodinami bude sama přicházet na to, jak neustále zlepšovat svůj hlasový font a projev. Smekám před uměním tak mladé kapely napsat skutečně nosné pasáže, které vydrží na celých sedm a půl minuty. Kam se v tomhle ohledu hrabou třeba Innocens, kteří stihnou nudit na mnohem kratších stopážích.
V předposlední „Cry For The Angel“ mne pak mile překvapí změna v podobě akustické pasáže, která má opět lehce folkový nádech, sem se pak vokál Terezy tak, jak je prezentován nyní, již velmi pěkně hodí. Riffy ani nemá cenu hodnotit, jsou v této skladbě velepodařené, trochu mi tam sice zase nesedí ty hammondky, ale kapela se prostě svého dark metalového aspektu drží zuby nehty. Nebo prostě jen nechce, aby jejich klávesák Honza zahálel. Přesto, snad by neškodilo na klávesách trochu ubrat, snadno se jimi hudba zahltí a pak se tvorba stáčí úplně jinam. „Last Path To Oblivion“, flák zakončující toto hodinové album je pak veskrze instrumentální kompozicí, která je opět tak epickou, jako jen máloco, na naší scéně dostupné. Mno a mně nezbývá, než nahrávku nějakým způsobem zhodnotit.
Velice mladá kapela natočila veskrze podařené dílko, kterému ovšem k dokonalosti něco chybí. Jde o to především nalézt správný poměr kláves v jednotlivých pasážích a ještě trochu zlepšit vokální projev (ženský), zejména na některých místech. Banda čerpá ze svých vzorů, což je samozřejmě v pořádku, doufám, že s přibývajícími zkušenostmi a nahrávkami se jim podaří prohloubit svůj vlastní ksicht.. Základ totiž mají suprový. Ale celkově – ano, tohle je podařené album a musím se tedy poklonit – natočit hodinové album ve vašich letech coby debut – to už chce notný kus odvahy.. Avšak odvaha se cení a „One Day“ je ve výsledku nahrávkou, kterou se můžete směle pochlubit nejen vašim kamarádům..
Čas: 60:36
Seznam skladeb:
- Rise to the Victory
- Utopia Treasure
- Black Night
- Only For One Day
- Fateful
- (Sin)cere World
- Romance of Afterlife
- One Moment
- Cry for the Angel
- Last Path To Oblivion
