Jsme společně s kolegou přemýšleli, co tím básník chtěl říci. S tímto pětistopým demem totiž přišel obvyklý průvodní promo dopis, který nám svým jazykem připadal poněkud podivný. Je hezké, když si členové kapel píší tento dopis sami, místo toho, aby to nechali na někom z vydavatelství (ačkoliv, přiznejme si, většinou je to pouhopouhá znouzectnost, související s tím, že prostě žádného vydavatele nemají). To je zcela v pořádku. Nikdy jsem se nepovažoval za nějakého přeborníka v českém jazyce, avšak začínat 4x z celkových cca. čtyř vět slovem „kapela“, mi nepřijde jako úplně šťastné řešení.
Mno, toliko úvodem, nerozebíráme tu poněkud kostrbatý sloh Michala Ohárka (Michale, ty lišáku, že jsi to psal ty!), ale spíše hudební obsah dema, nazvaného poněkud svérázně (a nepříliš originálně): „Touch of Death“. Je samozřejmě k zamyšlení, jestli je to snad míněno tak, že na nás při poslechu této nahrávky sáhne sama smrt, jelikož je to tak špatné, nebo naopak naskočí imprese dobré, uklidňující a anus trhající smrti (což jistě velmi uklidňující je, ale nechtěl bych).
Ani jedno, ani druhé. Předem musím podotknout, že je to další „hácéčko“, které se mi dostává do pazour a doufám, že se z toho nestává nějaký český trend amerického „vlezdoprdeláčkovství“, který už opravdu nemohu ani cítit (všimli jste si, kolik metalcoreových/hc band najednou začíná vystrkovat růžky, po masivním trendu MTVmetalu v USA?). Snad se tato nemilá situace časem zase stabilizuje.. To jsem poněkud odbočil, dostaňme se tedy konečně k nahrávce samotné. Klasické metalcore/hc, kytara drtící tři riffy, basa brumlá tak dole, že ji neslyším, ale o moc více toho asi taky drtit nebude, bicí jsou krásně jednoduché, umca umca styl, parádní.
Kluci na své bandzone všechny ujišťují o tom, kolikrát přitvrdili v kytarách, jenže ve výsledku je to vlastně jedno. Nastavit jako první skladbu 4 a půl minuty trvající opus, ve kterém se vystřídají asi 3 (slovy tři) pasáže nikoho neohromí, ať se kluci snažíte sebevíc. Dvoušplapku bubeník používá pouze k přechodům, přitom metalcore, stejně tak moderní hc se ve většině případů vyznačuje právě poměrně častým (a velice úderným) používáním dvoukopáku (těmi pár vteřinami ve druhé skladbě to Alík, ač se jistě snaží, nezachrání). Jdeme dál. Nazvučení je poměrně ok, rozhodně lepší než v podobných prvotních nahrávkách, ale nic závratného se samozřejmě nekoná. Třeba kopáky slyším opravdu jen s vypětím všech sil. Proč to? A mimochodem, pátá skladba, poslední na demu, je již skutečně příšerná.
Kapela má naštěstí mnoho času se pořádně sehrát, nerad bych, aby to vypadalo, že vás chci hned v počátcích nějak zaříznout, zvláště když se teprve sehráváte. Tentokrát to bylo ještě na hodně nadhledovou recenzi, příště již nás doufám oblažíte pořádným materiálem..
P.S.: Jo a nepochopil jsem ten název skladby "Death Earth" - to je něco jako Smrt(jako osoba) Země?
Čas: 19:02
Seznam skladeb:
- Me
- Death Earth
- Pact With Satan
- Next Under
