Lidstvo tehdy psalo poslední data šedesátých let. Většina z nás ještě ani nebyla na světě, když se kdesi v ulicích Birminghamu dala dohromady partička čtyř mladých individuí, která se snažila uživit všemožnými způsoby a kromě jiného se pokoušela tvořit i nějakou tu hudbu. Jména téhle skupinky, kterou tvořili John Michael Osbourne, Anthony Iommi, Terence Butler a William Ward, se měnila, chvilku si říkali POLKA TULK, jindy zase EARTH … zatím více méně bez jakékoliv známky toho že by se o ně mohl někdo více zajímat.
Život tehdy nebyl žádná zábava. Z východu se ježily jaderné rakety SSSR, ze západu ty z USA, z Vietnamu se vracelo stále více zinkových rakví a každému, kdo byl alespoň trochu při smyslech bylo jasné, že optimizmus BEATLES v téhle době je jenom přetvářka největšího kalibru. To si uvědomila i naše partička, řekla si, ať si ti hošánci drží za ruku koho chtějí, ale tohohle všeho už měli dost. A ze dne na den se objevila kapela, která udělala květinovému nadšení přítrž jednou pro vždy. Byli tu BLACK SABBATH.
Kolem vzniku BLACK SABBATH koluje hodně historek a těžko říci, která z nich je alespoň trochu pravdivá. To pravděpodobně už ale neví ani samotní BLACK SABBATH, jisté ale dodnes zůstávají dvě věci, které byly pro BLACK SABBATH zásadní – tou první byla nehoda, která se stala Tonymu Iommimu, při které přišel o špičky několika prstů pravé ruky, což je u něj, jakožto kytaristy – leváka, naprosto zásadní problém. Ten vyřešil koženými nástavci na prsty, které si vyrobil a naučil se hrát s nimi. Druhou zásadní věcí v historii BLACK SABBATH je zapojení Iommiho kytary do basového vstupu zesilovače. Tak vznikl charakteristický hutný zvuk BLACK SABBATH. Pak už stačilo něco málo zkoušení, něco víc trávy a ještě o něco víc alkoholu a mohlo se začít hýbat světem.
Prvním vinylem, který BLACK SABBATH natočili, nazvali prostě - „Black Sabbath,“ po titulní písni alba. Osobně píseň Black Sabbath považuji za dodnes nejhorrorovější skladbu, kterou kdy kdo napsal, a zvláště tři její konkrétní interpretace. Ta první je právě na tomto albu. Úvod, který obstarává slušný désť, do kterého z dáli bije zvon už navozuje atmosféru, kterou skladba úžasně vykreslí. Těžký, dnes již legendární Iommiho riff v úvodu, brumlající baskytara ve slokách písně (nebo strofách básně?) a Ozzyho neuhlazený nevyzpívaný hlas. To vše dohromady úžasně funguje.
Podobně fascinující verze Black Sabbath vznikla o třináct let později, v podání Iana Gillana, který ji ještě vyšperkoval svým skvělým hlasem a doslova ďábelským smíchem. O asi nejhorrorovější verzi se ale postarali TYPE 0 NEGATIVE, na tributovém albu BLACK SABBATH, které vyšlo o dalších třináct let později. Písni lze vytknout snad jen jediné – tak dobře jako na tomhle albu ji snad od roku 1990 Ozzy již nikdy nezazpíval.
Jako druhý kus BLACK SABBATH na své album umístili již drobet lehčí záležitost, píseň The Wizard přímo napěchovaná přechody. Zde se, jako dodnes v jediné písni BLACK SABBATH, objevuje zvuk harmoniky.
Následuje téměř desetiminutový set, který bývá různě střihán a pojmenováván. Jeho původní názvy jsou Wasp Behind the Wall / Basically / N.I.B., v originále natočený navíc jako jediná stopa. Známější je však forma, kterou BLACK SABBATH a nahrávací společnosti používali později, tedy Behind the Wall of Sleep a N.I.B., jako dvě samostatné písně. Ona část nazvané Basically, která se z názvu vytratila, je pak vlastně krátkým baskytarovým sólem Geezera Butlera.
Behind the Wall of Sleep je oproti předchozím písním jením z mírně řadovějších kousků, nicméně její stoupající nakažlivá melodie se člověku do mozku dostane a píseň tak může směle stát po boku své slavnější sestry, N.I.B. N.I.B je dalším zářezem BLACK SABBATH na pažbě historie, a basfiguru, kterou píseň začíná si zkoušel přehrávat asi každý, který někdy o BLACK SABBATH slyšel, a poznal by jí i o půlnoci za polární zimy. Stejná melodie pak tvoří nosnou linku i pro kytaru a zpěv. Ano, z dnešního hlediska lze namítat, že by šlo určitě vymyslet něco lepšího nežli naprosto unisono hraná píseň, nicméně tohle je asi ten důvod, proč N.I.B. i po těch osmatřiceti letech funguje úplně stejně jako tehdy.
Tím končí „A“ strana desky „Black Sabbath“, otočme nyní pomyslný černý kotouček a hurá na stranu „B.“ Tu tvoří v původní verzi pouhé dvě stopy – čtvrthodinová kompozice A Bit of Finger / Sleeping Village / Warning a píseň Wicked World. V pozdějších edicích se zde objevuje navíc píseň Evil Woman.
Navzdory názvu set A Bit of Finger / Sleeping Village / Warning uvádí krátká téměř folková píseň Sleeping Village, kterou následuje A Bit of Finger – zhruba pětiminutový jam, demonstrující instrumentální sílu BLACK SABBATH. Lze tak ocenit souhru rytmického dua Butler-Ward, přičemž zvláště Bill Ward si vystřihne ve skladbě řadu ukázkových přechodů. V pozadí rozhodně nestojí ani Tony Iommi, který předvádí, že i přes svůj handicap umí zahrát i pekelně rychlé pasáže. Kompozici pak uzavírá Warning, která se díky dalším jamům roztáhla až někam k devíti minutám.
Závěrečná Wicked World je pak v kontextu alba trochu netypická, a to hlavně díky odlišnému nazvučení, kdy Iommiho kytara je posazena čistě do pravého kanálu a Butlerova baskytara do levého. Zde je zajímavé porovnání se současnou hudbou, kde baskytara tvoří pouhý rytmický nástroj, zatímco v počátcích BLACK SABBATH ji Geezer využíval prakticky jako plnohodnotnou druhou kytaru. Ve stejném stylu pak bylo nazvučeno i druhé album formace, „Pananoid.“
Tohle vše BLACK SABBATH hodili na černou placku už před osmatřiceti lety, vymysleli k tomu stylový přebal zobrazující postavu před mlýnem (?) a vypustili do světa. Kdyby tak tehdy nebožáci věděli co tím způsobili...
Čas: 39:24
Seznam skladeb:
- Black Sabbath
- The Wizard
- Wasp Behind the Wall
- Basically
- N.I.B.
- A Bit of Finger
- Sleeping Village
- Warning
- Wicked World
