Ve várce CD určených k recenzi jsem obdržel i materiál hochů z „Philly“ (Philadelphie), valící těžkotonážní deathcore/hardcore toho nejhrubšího zrna. Pod fasádou načančaných chlapíků (jen se podívejte na promo fotografie sami) se skrývá banda ostrých hochů valící deathcore ze školy Between the Buried and Me či Carnifex.
Sem tam se mihne nějaký ten čistý vokál, jinak hlas hlavního pěvce zní správně štěkavě, s občasnými úniky do blacku, k tomu mu zdatně sekunduje povedený growl. Kytarové party mi na této nahrávce nepřišly zase nijak objevné, z letošního deathcoru pro mne již ovšem beztak nejspíše vyhráli All Shall Perish. Kdesi na netu jsem četl, že kapela hraničí se stylem mathcore. To bych si dovolil nesouhlasit, mathcore by měl být přeci jen ještě o něco lépe vypočítaný.
Jedná se o deathcore s technickou příchutí, to rozhodně. Kapela si neodpustí jisté emocionální (rozuměj, emo, ale nechtěl jsem to říci tak hrubě) úlety (například skladba „Whitewolf and Nash“, kde se na nás vyvalí vcelku slušný post-metal, a to v tom nejklasičtějším slova smyslu). Je paradoxní, že, ač je pravdou, že jsem CD poslouchal vždy již poměrně unavený, jelikož přes den prostě nebyla chuť ani čas, vždy se mi právě tato dvouminutová kompozice líbila nejvíce. Riffy mi totiž přišly jaksi nedodělané, neměly správnou šťávu ani tempo, prostě mi to vše přišlo jako klasický deathcore. Letos již vyšly poměrně zajímavé nahrávky (jmenujme třeba symfonické krajany Left to Vanish, „Winds of Plague“), „Versus the Thrope“ mi však přišlo poměrně standartním deathcorovým aktem bez výraznější osobitosti. Ideální na otevírání deathového večera na koncertech, ale to je zatím asi tak vše, na co kapela v současné době dosáhne. Jistě věřím, že po všech těch personálních rošádách, které vyvrcholily obměnou 3/5 sestavy v roce 2006, má kapela ještě dost času na to, se pořádně sehrát.
Občasná písklata jako z dílny Dying Fetus se mi moc líbila, nelíbilo se mi naopak to, že jsem za celou dobu poněkud neslyšel basu, a že by nazvučení bicích byla nějaká velká sláva, to se také říct nedá. Jsou hodně utlumeny oproti kytarám, a jak jsem již naznačil, v současné době jsem na zvuk a techniku bicích poměrně hodně vysazen. Občasné emo/post metal vyhrávky jsou docela dobrým ozvláštněním desky (nikdy bych si nepomyslel, že něco takového mohu prohlásit), i když můj šálek čaje to tedy rozhodně není. Ale nepřijde mi, že by to nějak ubližovalo celkovému ksichtu kapely, jakožto deathcorového aktu. Opravdu nevím, co bych ještě o desce dodal, snad jen, že pro milovníky jemnější formy deathcoru/metalcoru bude CD jistě příjemným poslechem, ale nesmíte od něj čekat moc. Kapela je mladá a má ještě mnoho času na sehrání, přesto již lec co dokáže zničit sílou své pomalu táhnoucí se hudby. A bez blastů…
Čas: 42:52
Senam skladeb:
- Give Us Barabbas
- Seventeenth Year Cicadas
- Long Live This Heresy
- Dirt Merchant
- Lufthansa Heist
- Whitewolf And Nash
- Eyeless In Gaza
- Suffrage Under A Sulfur Sky
- February 16th 1969
- Northern Lights
- Falling In Love In A Whorehouse
