Již pošesté je v Pařátu vložena CD kompilace. Obal už potřetí v pošetce, titulka hodně zvláštní (co to znamená?), vzadu chyba u názvu skladby Mortifilie a chybějící letopočet u Haemorrhage. Počet zahraničních kapel dosahuje zhruba poloviny. Tolik fakta.
Otevírá Mater Monstifera, song jsem už jednou recenzoval, takže „ctrl C, ctrl V“: MM je kapela velmi líná (smích). Za tři roky, které uplynuly od desky Zrozen z hříchu, vyprodukovala (= nahrála ve studiu) přesně dvě skladby, cover Iron Maiden a jedinou vlastní Beletseri. Právě ta vyšla nedávno jako samostatný singl a nachází se i na tomto výběru. Když srovnám Beletseri se starším materiálem, musím MM pogratulovat k nepřehlédnutelnému zlepšení. Výraznější a čitelnější sound, hitový potenciál, zajímavý host (Zuzana Lípová) – to vše pasuje skladbu na nový hit, který bez potíží konkuruje zatím nejlepší skladbě Nevinnost. MM zůstává u českých slov a i když text je svým způsobem klišé, do atmo blacku MM pasuje velmi dobře. Ruská Arkona hraje na pohanskou notu, střídá tvrdé vokály s čistými i chorály, zazní i nějaké ty folkové nástroje a hlavně díky barevnosti své tvorby a výrazné vokalistce je dnes Arkona u pagan metalistů tak oblíbená. Bratrstvo Luny aneb naděje českého gotického rocku představuje novou verzi starší skladby z alba Gotická duše. A nový háv jí opravdu sluší hlavně díky živým bubnům. Jinak jde o čistou gotickou práci, nad níž jedni ohrnou nos poukazujíc na monotónnost, druzí zaplesají nad faktem, že v Čechách se má k světu nástupce XIII. století. Já jsem na straně těch spokojených. Čtyřka, to jsou Haemorrhage a jejich nátěr nátěrovský, který mě jako vždy v případě grindu nebere. To tuzemští Švéďáci ze Sušice Mortifilia jsou mým sluchovodům podstatně bližší. Energický melodický nářez se spoustou fintiček a surovým řevem už nějaký čas zabírá, navíc vybraná skladba patří k nejlepším ze stejnojmenného alba Embrace. PTAO a noise grindovina, tudíž po chvilce mačkám dvojšipku na další song a PTActvO ignoruji. Nesmlouvavý nářez Azaghal odsýpá rychlostí blesku, kytary bzučí, zpěvák řve, v půlce přichází zvolnění a minimalističtější pasáž, závěr ale opět uhání, ale že by mě Finové nějak extra zaujali… To Ador Dorath, kteří nabízí ochutnávku z nového alba Bestiari, jsou jiná klasa. Netrpělivě na desku čekám, podle tohoto vzorku zcela právem. Opět to bude pořádný kabaret s mužským chrchlákem a ženským operním hláskem, neotřelými klávesami, samplíky i tvrdými kytarami. Alvaréz Peréz patří mezi hrstku tuzemských kapel načichlých gotickým rockem. V případě AP hraje vedle gotického odéru velkou roli elektronika. Někomu možná nesedne zpěv Ellen, ale podle mě do všeobjímající melancholie zapadá dobře.
Abax s dvacítkou na krku stále valí svůj melodický hard and heavy, který ničím nepřekvapí, ničím neurazí – nechybí kytarové sólo ani čistý vcelku kvalitní zpěv. Snad jen trochu klišovitý text nepotěší, slova typu „máš 18, vláčíš se dál, máš šanci stálou…“ mi trhají uši a připomínají zábavovky před dvaceti lety. Nevím, nevím, jestli Hollenthon s novinkou uspějí tak jako s albem předchozím. První polovina skladby mi přijde nezajímavá, až poté se to trochu rozjede a také ženský zpěv přidává na atraktivitě. Nicméně čekal jsem víc, starší tvorba překonána nebyla. Negative Face a přehršel zpěvů, nálad, změn, chytlavých melodických úseků i ponuřejších tvrdších. Jestli takhle bude vypadat celé album, dvacet poslechů to nespraví (smích). Experimentální tuc tuc pasáž mi sice přijde úplně zbytečná, ale jinak hodně zajímavé. Silent Kingdom z Bosny začínají majestátní melodií, která postupně přejde ve svižnou jízdu koketující tu s black metalem, tu s art rockem. Škoda trochu slabší produkce (= zvuku), zpěv mi také moc nesedí, ale druhá polovina skladby je podařená. Hypnotic Scenery již nějaký pátek nehrají, takže šest let starý song pocházející z jejich posledního alba, které je takřka vyprodané. Kdo má rád „Hypnotický“ post doom rock metal, ať se po rychle poptá v Crystalu, brzy nebude mít možnost sbírku doplnit. Tisíc Let Od Ráje jsou další partou, ve které pořádně řve slečna, samozřejmě podpořená pološíleným Křečkem a navíc ještě klávesistkou Hellčou a Dorkou z Tara Fuki. Kapela zdá se trochu ubrala na tvrdosti (s black metalem koketuje už jen skřehotavý Dashin zpěv) a přitlačila v oblasti pocitové – hlavně melodický zasněný zpěv a hojné využití kláves posunuje Tisícovky do oblasti rockové. Zato Nifelheim se s tím opravdu nemažou a jejich staroškolský většinou black, místy thrash, rachot letí sakra rychle. Zpěv je skvělý, nechybí luxusní sólo... parádní jízda! Krajané Haemorrhage Gruesome Stuff Relish hrají taky grind a tak mi musí odpustit, že k jejich skladbě nenapíšu víc než tuhle větu. The Rotted a další masakr, který má ale hlavu a patu a některé pasáže připomínající ultra rychlý HC mě celkem baví. Na závěr trocha avantgardy, kterou Francouzi Zubrowska namíchali snad ze všeho, co je napadlo. Není to samoúčelné mixování metalu a HC, ale pěkně to do sebe zapadá.
Top 5: Ador Dorath, Arkona, Bratrstvo Luny, Mortifilia, Negative Face
Čas: 76:10
