Kapelu Umbrtka jistě není třeba nijak zvlášť představovat, neboť se jedná o jedno z nejpozoruhodnějších hudebních těles, jež vykvetlo v plzeňském podhoubí pod rukama pánů Morbivoda a Strastinena. Brzy po svém vzniku, datovaném do roku 1999, sestavu obohatili Karl a Well a od té doby Umbrtka chrlí do prostoru jeden počin za druhým.
Bylo tomu již minulý rok, kdy světlo světa spatřil další řadový výtvor Umbrtkovy legie – dvojalbum nazvané Páně & Uhelná pánev, avšak vydání v řádném kabátu se dočkal až letos. Již sám obal, laděný do černobílé barvy, proložený povedenými ilustracemi a písmem fontu gothic, vypovídá o mnohém skrývajícím se v hlubinách obou kotoučů. Potisk CD je řešen v obdobném stylu, disk je z vrchu kompletně černý a ze spodu bílý, a tedy svým vzezřením jistě potěší nejen všechny fanoušky true scény.
Na plackách samotných je k nalezení celkem 15 stop, přesto však dosahují délek desetiminutových i delších, což se týká obzvláště prvního disku „Páně“. Tady se jistě nabízí otázka, zdali to pánové se stopáží trošku nepřehnali. Zpočátku jsem tímto byl dosti vnitřně rozpolcen – všechny tyto dlouhé kompozice obsahují množství chytlavých i horších pasáží, přesto se jen minimální množství hudebních postupů opakuje. Naopak druhé CD „Uhelná pánev“ vypadá z tohoto úhlu pohledu nesrovnatelně zajímavěji již na první poslech.
Největší sílu Umbrtky tradičně nalezneme v textovém poselství, kde zažívají Pán Umbrtka, aneb ztělesnění boha těžkého průmyslu a pastýře všech dělníků, se svými ovečkami ve výrobním procesu další nesčetná dobrodružství. Krom nich je dílo plno také zajímavých dadaistických výplodů, které, stejně jako texty o lidech poctivých řemesel, srší výborným vtipem, a proto si bezpochyby získají srdce mnoha posluchačů, jako si získaly to mé. K mému překvapení se objevuje dokonce i ruština. Celé dílo je velice působivě narecitováno, což mu místy dodává dokonce jistý nádech epičnosti, nejednou se též objevuje přívětivý ryčný hlahol. Obměna obou těchto druhů vokálních projevů zní nadmíru vyváženě a jejich kombinace vytváří téměř harmonické souznění.
Co se týče stránky zvukové, pyšní se obě CD typickým syrovým zvukem kytar, což často nepřímo vede k naprostému přehlcení sluchového ústrojí výškami. Ruku v ruce s tím trpí deska nedostatkem basů, na čemž nic nezmění dokonce ani místy hostující baskytara. Prakticky největším zdrojem spodků tu je automat, jenž zčásti přebírá bicí partie, nutno nicméně podotknout, že je dosti dobře udělaný. Přestože jsem zastáncem naprogramovaných bicích nikdy nebyl, přijdou mi zde jako příjemná protiváha bicích živých, často připomínajících jízdu parní lokomotivou či bezdomoveckou symfonii na popelnice a v nich nalezenou sadu nádobí. Vůbec však nemám pochybnosti o tom, že je jejich použití cílené. Jsou to právě ony, které dodávají desce neuvěřitelný nádech avantgardy, zosobňující zde státní styl království Páně, tedy šedý metal.
Mé pochybnosti ohledně prvního disku mizí již po několika posleších, kdy se mi daří dostatečně rozkrýt ze smogu vzešlého ducha tohoto díla. Kapela paradoxně těží ze všech svých nedokonalostí a jejich pozoruhodně smělou souhrou z nich dělá přednosti. Celkově pro mne byla deska velmi příjemným překvapením. Oproti jejím předchůdkyním je slyšet veliké zlepšení, co se zvuku a rovněž i skladatelské činnosti týče. Troufám si říci, že skupina zraje jako uhlí v zemi a už se těším na další počin, jenž nás jistě opět zavede do prachmatických luhů a hájů i moudrého učení Páně Umbrtky.
Seznam skladeb:
Páně:
- Kam jen kam
- Bůh a Pán
- Pán a smrt
- Umbrtkova luna svítí dětem
- Masové hroby
- Můj učitel je Umbrtka
Uhelná pánev:
- Tma v šachtě
- Uhlí
- Plzeň
- Rána Páně Umbrtky
- Komínový salám
- Železný kruh
- 50 let zpoždění
- Privátní prachmatická praxe
- Království Páně Umbrtky
Čas: 76:05 + 50:11
Nebodováno
