Do Black Psa jsem dorazil krátce po půl osmé. Předchozí obavy z řad fanoušků, že by mělo být narváno, se nevyplnily. Hrstka fanoušků postávajících u baru již netrpělivě očekávala začátek dnešní doomové noci. Šel jsem si koupit pivo a čekal spolu s dalšími fandy na zahájení večera. Překvapení koncertu, které mělo být v podobě kapely, kterou si sebou dánští Saturnus přivezli, se nekonalo. Tudíž stanovený začátek akce, který měl být odstartován ve 20:00, byl trochu posunutý. Nicméně jsem nezaregistroval žádné stresování ze strany fanoušků, kteří vzali to s ledovým klidem.
Dnešní večer otevřela kapela Mar De Grises z Chile. Tahle partička nikoho v sále nešetřila. Pohřeb začal někdy kolem 21h a trval zhruba hodinu. Od začátku do konce jejich setu servírovali jednu zarývající se skladbu za druhou. Pohřbívali svým osobitým pojetím doom metalu a s každou skladbou zatloukali pomyslný hřebík do rakve. Nápadité klávesy doplňovaly melodické kytary, rychlé kousky střídaly až za hrob pomalé, které pak celkově zapadaly do sebe a nabízely posluchačům příjemný poslech. Melancholické pasáže songů střídaly rychlé a agresivní rify, které budily dobrý dojem. Místy připomínali původní i novější tvorbu kapely Anathema, takže bylo jasně patrné, kam sahají kořeny. Mar De Grises předvedli skvělý koncert a vytvořili tak perfektní atmosféru pro další kapelu, která po krátké pauze pokračovala v dnešním doomovém večeru.
Kapela Saturnus mi spíš přišla jako parta známých, kteří si přišli dneska zahrát a vzali s sebou kámoše z Chile 
, než jako hvězda večera. Charismatický a sympatický zpěvák dával všem jasně najevo, kdo je tady hlavní bavič a bavil tím nejen fanoušky, ale především sebe a své kolegy v kapele. Ale zpět k muzice. Od prvního songu byla jasně cítit energie, kterou v sobě tento druh metalu má. Jejich muzika, plná melancholie a živelnosti chytla snad úplně každého. To co Mar De Grises nasadili, to dánové úspěšně stupňovali. Program odstartovali skladbou Starres a pak servírovali jeden skvost za druhým, mezi nimi např. I Long, Rain Wash Me, Inflame The Heart, Emtpy Handed, Lost My Way, I Love Thee (v tomto songu Thomas hrábl do strun basákovi a znělo to velmi zajímavě a mnoho jiných. Svůj set zakončili skladbou Christ Goodbey, která patří k mým nejoblíbenějším. V jedné ze skladeb byl dokonce bubeník tak rozjetý, že nepřestal podporovat kapelu a tak na pár okamžiků nastal menší zmatek, ale vše zachránil v doprovodu hajtky. V další ze skladeb zpěvák vtipně odešel z podia a šel mezi lidi, kde si připálil cigaretu a po pár okamžicích se opět vrátil k mikrofonu a uvedl další z hitovek.
Celkově bych hodnotil tento koncert za povedený, i když mě v začátku překvapila tak malá přízeň fanoušků. Moc jich na koncert nepřišlo, v průběhu večera jsem si však uvědomil, že díky tomu byla akce víc přátelská a měla své kouzlo, které by zřejmě nebylo vůbec znát, kdyby byla v klubu hlava na hlavě a nedalo se nikam hnout. Druhá věc byla ta, že Saturnus oznámili poslední pecku večera Christ Goodbye a po dohrání to zabalili. Čekal bych alespoň jeden kousek navíc, ale na ten si budeme muset počkat do příště…
