Izraelští Dagor Dagorath patří mezi řadu kapel, které svůj název našly v knihách o Pánovi prstenů. Dohromady se pánové dali v roce 2002, tedy jen dvojice Vorog (kytary, zpěv) a Getman Azach (klávesy, hlas). Záhy přibyl basák Mizgir, akorát bubenická stolička ne a ne se natrvalo zaplnit, chvíli dokonce kapela používala automat. Nakonec za bicí zasedl Diamond a kompletní kvartet spáchal v roce 2005 první nahrávku, která k nám dorazila se značným zpožděním.
Pánové si do vínku vetkli stylové zařazení Pagan Black Metal, leč mé představy o tomto stylu se v drážkách černě potištěného kotoučky příliš nenaplňují. Ono začít křikem ptáků, ambientní melodií kláves a akustické kytary (Intro) a skončit tklivou melodií s flétnou (Outro) ještě neznamená, že jde o pohanskou hudbu. Mě produkce DD přijde spíše jako symfonický black metal s notnou porcí kláves a jen občasnými folkovými motivy. Ty jsou většinou dílem kláves, ale většinou je taková pasáž tak nějak vytržená z kontextu skladby – buď ji jen uvozuje nebo se vpašuje kamsi doprostřed, aby záhy odezněla. Snad jen v trojce jsou tyhle momenty častější. Jinak se hraje většinou hodně svižný rachot s melodizujícími pasážemi – a o ty melodie se zase starají klávesy, místy za doprovodu akustické kytary. Nechybí ani další efekty – zpěv ptáků, hořící oheň, cvrčci, bouře... Místy zní hudba až pompézně, ale nečekaně přechází tyhle zajímavé úseky v nic neříkající rambajz, který postrádá jakoukoliv dávku originality. Přitom je to škoda, pomalejší a propracované pasáže klukům izraelským sednou hezky. Takhle je to ale jen další z řady průměrných kapel, které se v poslední době objevují jak houby po dešti. Laťku nezvedají ani instrumentální výkony, které jsou opět jen průměrné, snad jen klávesový virtuóz snese přísnější měřítko. Ale ono těžko nějak soudit ostatní, když zvuk je... no průměrný, takže se občas z repráků valí prapodivná hluková koule.
Největší slabinu materiálu ale slyším za mikrofonem. Ani jeden z pánů používajících hlasivky není žádný extra borec. Extrémní „zpěv“ je takový nijaký, zahuhlaný, ani deathový murmur, ani stylový černý krákor, prostě nevýrazný špinavý řev. Ještě větší problém mám s občasným čistým zpěvem. Ten nabízí dokonce dvě polohy, ale ani jedna nezní suverénně. Vysoký zpěv mi přijde spíše jako parodie, trochu lepší je hlubší poloha, ale pohanské válečníky nepřipomíná ani náhodou. Není divu, že kapela momentálně shání sólového vokalistu. A ještě jedna perlička ke zpěvu – ač jsou názvy skladeb uvedeny v angličtině, mám pocit že se střídá hned několik jazyků – v čistě pěných pasážích snad ruština, řev je nejspíš anglicky, ale čert ví, jestli je to tak nebo ne (smích), protože texty jsem hledal marně.
Seznam skladeb:
- Intro
- Fate Of Slaves
- In The Flames Of Bonefires
- The First Battle
- Times Of Mistress
- Outro
Čas: 21:58
