Po snad nekonečně dlouhé okurkové sezóně se vrátil do Šeříkovky život. Ku příležitosti vydání jubilejní desáté řadovky In10sity sem na svém turné zamířili němečtí hardrockeři PINK CREAM 69, kteří si jako podporu vybrali jinou německou kapelu, též velmi zvučného jména – FREEDOM CALL. A po pravdě – přiznávám, že to byli právě FREEDOM CALL a jejich poslední dvě velmi povedené řadovky, kdo mě na tento koncert přitáhl.
Prvním předskokanem večera byli čeští MAELSTRÖM, se kterými jsme se již měli možnost setkat na květnovém koncertu Mikea Terrany. Svou část koncertu MAELSTRÖM začali téměř na sekundu přesně v osm hodin. Kapela byla velmi vřele přijata a i přes drobné či větší nedostatky ve zvuku (utopený zpěv, nenazvučené backy) odehrála na české poměry velmi příjemný set. Porovnám-li ovšem vystoupení MAELSTRÖM s následujícími FREEDOM CALL, připadli mi na pódiu lehce ztuhlí a ačkoliv zpěvák reflektoval dobrou odezvu publika, zbytek kapely mi připadl, že tu prostě hraje. Nic víc, nic míň.
Přidělených pětatřicet minut tedy MAELSTRÖM vyplnili svou trochou těžkého kovu a bez zbytečných průtahů kolem deváté hodiny naskočili na pódium FREEDOM CALL, aby na publikum přenesli alespoň trochu optimizmu ze svých alb. Už otvírákem „Warriors“ FREEDOM CALL symbolicky vyhlásili válku špatné náladě, ke které se ihned přidalo i nadšené publikum. Vzájemná chemie mezi kapelou a publikem zapůsobila a vystoupení FREEDOM CALL v rámci tohoto večera ohodnotil jako naprosto nejnadšenější a nejvřelejší. Kapela prováděla spoustu drobných blbinek, včetně vyplazování jazyka a různých posunků mezi členy, ale výborně komunikovala i s publikem a nezřídka zacházela až za hranice pódia na schody k fanouškům. Se stejným humorem přešla kapela i menší výpadek napájení pro světla na pódiu.
Úsměvem zářící Chris Bay a jeho FREEDOM CALL nám naservírovali ochutnávky z čerstvých alb, které doplnili průřezem ze starších „heroičtějších“ klasik kapely. Zazněly tak skvělé nové pecky jako „Hunting High and Low,“ „United Alliance,“ „Blackened Sun,“ „Mother Earth,“ či „Mr. Evil“ po boku klasik jako „Metal Invasion,“ či „Land of Light.“ Skladbu „Far Away“ uvedl Chris slovy: „Vy tady vypadáte, že rádi paříte! Tak jdeme na věc!“ A celou skladbu, která je napsaná z pohledu rockové hvězdy doprovázel všemožnými gesty a ve verši „Sing with us and call our name“ si přibrousil slova na „Freedom call is our name.“
A byla to právě stejnojmená píseň „Freedom Call,“ která se měla stát poslední skladbou večera. Plzeňské publikum se ale nenechalo tak lehce odbýt a tak FREEDOM CALL zahráli ještě dva přídavky. Samozřejmě nesmělo chybět ani zabrnkání na plzeňskou „pivní“ ješitnost, když si Chris symbolicky připil s publikem a pochválil kvalitu místního moku. Posledními kousky od nadšených FREEDOM CALL se tak staly skladby z alba Stairway to Fairyland „Tears of Taragon“ a „We Are One.“
Opět následovala krátká pauza, během které kromě lehkého dozvučení zmizelo logo FREEDOM CALL a bylo nahrazeno logem nastupujících PINK CREAM 69 , s ilustrací vztahující se ještě k předchozímu albu Thunderdome. Co se týče prodlev mezi vystoupeními kapel, tentokráte musím organizátory akce mimořádně pochválit – vše bylo výborně zorganizováno, takže se nekonaly žádné delší prodlevy, žádné delší stěhování ani zbytečně protažené zvučení. PINK CREAM 69 nenechali nic náhodě hned, jak se objevili na pódiu, na plzeňské publikum vypálili otvírák z aktuálního alba In10sity, téměř speedovou „Children of the Dawn.“
Zde si bohužel nemohu odpustit malé zastavení u něčeho, co se na koncertech příliš často nestává. Možná jde pouze o můj osobní dojem, respektive doufám, že tomu tak je. Tak nějak mi totiž připadlo, že po vystoupení FREEDOM CALL možná čtvrtina fanoušků odešla a v publiku se tak vytvořily slušné trhliny, kterých si nemohli nevšimnout PINK CREAM 69 a možná do poloviny jejich vystoupení na nich bylo znát, že jim to je dost líto. Nejspíše jsem tedy nebyl jediný, koho sem přitáhli právě FREEDOM CALL, ale ti, kteří odešli mohou svého rozhodnutí pouze litovat. PINK CREAM 69 totiž poté, co z nich trochu opadla lítost, poznali, že zůstalo opravdu tvrdé jádro fanoušků, které jim trochu vrátilo náladu, a zbytek vystoupení již zahráli na plný plyn.
A hráli skladby, které vytvořily pěkný průřez celou kariérou PINK CREAM 69, doplněné o pár skladeb z nového alba. Kromě již zmiňované „Children of the Dawn“ z In10sity zazněly i „I'm not afraid“ a „New Religion.“ Ze starších písní PINK CREAM 69 vybrali „Carnaby Road“ z Thunderdome, „Lost in Illusions“ a „Seas of Madness“ ze Sonic Dynamite a „Shame“ z Electrified. Zbylé písně pak již byly záležitostí let 1989-1993 - „Keep Your Eye on the Twisted,“ „Do You Like It Like That,“ „Hell's Gone Crazy,“ „Talk to the Moon,“ „Livin' My Life for You,“ „Welcome the Night“ a „One Step into Paradise.“ Speciální překvapení pak PINK CREAM 69 nachystali právě při poslední jmenované. Kapela si totiž připravila její akustickou verzi, kterou příjemně celý koncert osvěžili. A když už byli PINK CREAM 69 v akustické náladě, tak si David vypůjčil Uweho a malinko zapropagoval svou vlastní sólovou desku, která letos vyšla, akustickou verzí písně „Don't Let It Slip Away.“
Poslední písní večera měla být „Keep Your Eye on the Twisted,“ nicméně PINK CREAM 69 se prořídlými řadami fanoušků v Šeříkovce nenechali dlouho pobízet a vrátili se na dva přídavky. Opět nechyběla hra na strunu ješitnosti (kapela si přinesla lahváče Prazdroje) a následovala vypalovačka „No Way Out“ z In10sity. Před závěrečnou písní nás ještě David varoval, abychom si dávali pozor na uši, neboť přijde skutečný nářez. A rozloučil se za PINK CREAM 69 s Plzní coververzí písně „So Lonely“ od THE POLICE.
