MASTER - The Spirit OF The West

Jo, tenkrát na Západě...to byly časy. Chlapi nám nosili kolty proklatě nízko a čas trávili především zevlováním v baru U dvou kulek, kde do sebe posílali jednoho panáka whisky za druhym. No a každej pátek večer se šouplo pijáno na stranu a na vzniklym plácku to rozbalili honáci z ranče vod Dlouhýho fousu. Holky zvedaly sukně při tom death metalovym kankánu, chlapi valili voči z důlků a když byl někdo proti, tak místnímu hrobaři rostl xěft. Konec si skoro nikdo nepamatoval, takovej to byl šrumec a ráno bylo už jen nablito na kadibudce, pár umakartů u stolů a když jste prošli lokálem, zvonily u nohou vystřílený nábojnice.. Pak ale dorazil pan Pokrok a barman pořídil místo piana jukebox. A to bylo něco pro pochybnou společnost. Kovbojové cpali čtvrtáky do bedny horem dolem a smrtokovový rytmus čtverylky bylo slyšet až do indiánský rezervace za kopcem, kde již drtilo nástroje pár divokejch part, zcela jistě poznamenaných vlivem deathmetalového ducha . Jenže...decibely linoucí se z oné žluté věci nemilosrdně vyšouply hochy vod Dlouhýho fousu na druhou kolej. Pravda, nevzdávali se bez boje a několikrát vzali bar útokem, podporováni vzteklym bejkem, co mu na rohy nasadili důmyslné zařízení zrobené z uschlých kaktusů a pořádný dávky epoxidového lepidla. Pokaždé ale dostali nařezáno a když kytaristovi rozšlapali při poslední steči kytaru /a bejka nacpali do salámu/ byl se živou produkcí U dvou kulek konec. Honáci vod Dlouhýho fousu dali kravám valem a Dlouhej fous osiřel. Jen rančer se nedokázal rozloučit s tím, co kdysi zakládal a občas si vyjel do indiánské rezervace zadrtit struny s divokejma chlapíkama, co vyměnili péro, šíp a luk za cvočky, nábojový pásy a samozřejmě kytary. A kdesi v jeho podvědomí klíčila chuť na pomstu. Když nemohli do Dvou kulek live, šel na to odlesa a agentuře vlastnící hrací skříňku poslal pár nosičů, na kterých vyhlašoval válku nejenom dvoum kulkám, ale celýmu světu. Velký manitou žel se to nějak minulo účinkem. A i když si chlapci v pár pueblech užili svých pár minut slávy, pořáde to nebylo ono. Kdo by vlastně chtěl poslouchat pořád jedno a to samé, že áno. A to samé platí i placce The Spirit OF The West. Včera jsem jí U dvou kulek poslouchal a řeknu vám, že jsem si v jednu chvíli myslel, že je to jedna dlouhá skladba. Podtitulek desky upozorňuje, že se jedná o old school death metal, takže jsem byl připraven na ledacos, ale přesně jak jsem čekal, překvapení se nekonalo. Koňský rytmus bicích, které kočíruje Zdenal z tuzemského SHAARKu, plně koresponduje s názvem díla a skřehotavý hlásek Paula Speckmanna žene koňskou mašinérii širou prérií. Za otěží kytary je další našinec ze SHAARK a to Alex 93. Hobluje tam pár baréček a občas pustí kvartu:)) V Rights of life to ale nevydrží a pořádně si blues metalově zasóluje. A to je asi tak vše, přátelé old school death metalu. Pro vás jistě další zdařilá fošna, pro ty ostatní jen a jen nuda. A tak jen divoký odkaz žije v našich srdcích, moudré dílo spáchal on /rozuměj Speckmann/, chceme žíti podle něho, je nás víc než milión!!!!!!!!! bang!! bang!! bang!!