Vzorem a mustrem autentické hudby XASTHUR, jehož bolavě černou duší je zpěvák a multiinstrumentalista Scott Conner (aka Malefic), byli finští THERGOTHON coby svatyně neodbytné trýzně. XASTHUR, jehož název je složeninou z Hastura, démona z Necronomiconu, který zabíjí lidi ve spánku, a Xenaotha, vyššího nebeského ducha z náboženství Santeria, nepochybně pomohl utvářet americký black metal, i když zaslouženého uznání se dočkal až po delší době.
V roce 2001 vydávají XASTHUR u Profane Records 150 kopií dema „A Gate Through Bloodstained Mirrors“ napěchované 72 minutami abstraktní muziky. V roce 2009 přichází na svět album „All Reflections Drained“, na kterém postupně XASTHUR ustupují z blackmetalových pozic. O rok později vydané albuom „Portal Of Sorrow“ bylo jakousi rozlučkou s black metalem. V roce 2010 ukončil Conner činnost XASTHUR a založil akusticko/dark/folkový projekt pojmenovaný podle debutového alba NOCTURNAL POISONING, jehož hudební vyjádření se pohybovalo mezi bluegrassem a outlaw country. V roce 2015 se vrátil k názvu XASTHUR s tím, že pod tímto názvem už ale black metal nikdy nikdo neuslyší. I když poslední album „Inevitably Dark“ (2023) je tak napůl dárek pro fanoušky starých blackmetalových časů XASTHUR a popírá tak Connerovo tvrzení.
Nové album „Open to Misinterpretation“ obsahuje devět podivných instrumentálních skladeb s rozpadající se strukturou, plných atonálních harmonií, které mohou, ale také nemusí vypovídat o duševním rozpoložení autora. Kromě silného akcentu prvků dark folku se album otírá také o pochmurný ambient. Novinku lze označit jako dark/folkový exkurz do odvrácené strany amerického snu, přičemž v tomto testamentu figuruje pouze akustická kytara, opravdu minimalistický bubínek a činel, jehož plechový zvuk dodává nahrávce dojem většího tělesa (než ve skutečnosti je) a rozmanitá, technicky náročnější basová kytara vedoucí bludného umělce k nejasným cílům. I když nejsem kytarista, je zřetelné, že škála ladění kytary vybočuje z běžných studijních materiálů LŠU či hudebních konzervatoří. Výsledné souznění výše zmíněných nástrojů má patřičně pokroucený nádech, což přesně vystihuje Connerův přístup k temnému hudebnímu vyjádření, kterým deklaruje, proč už nemůže hrát black metal. Kytara zní jako loreta probouzející z apatie a poslouchaná pod vodní hladinou. Blast beaty a tremolo bzuky rovnou pusťte z hlavy. Nenápadné, ale dobře známé šustění při posouvání prstů po hmatníku je součástí každé skladby. Při takovéto produkci si ani nelze těchto „ruchů“ nevšimnout. Místy poslech připomíná, jako byste chtěli do sebe napasovat předměty nestejných tvarů, které do sebe prostě zapadnout nemohou.
Nahrávka je natolik specifická, že vypichovat jednotlivé skladby by bylo matoucí. Pro pochopení alba byste měli silně oplývat empatií pro záměry autora. Pozorný poslech dává vzpomenout na legendární folkový sejšn Porta v bizarním hávu, kde jsou mezi trampy s usárnama na bedrech z vrtulníku svrhávány metráky halucinogenního matroše. I když mi prvotní poslech kroutil uši, odklon od zažitých ďábelských blast beatů a frenetického riffování k těmto bludným repeticím šíleně smutné bludičky připomínající silně podladěné ouvertury starého DUNAJE nebyl ani trochu bolestivý.
Seznam skladeb:
- Running From Silence
- Put You Out Of Your Misery
- Mantras Of Delusion
- Impersonating The Impostors
- Nothing In The Dark
- Waste Of Eternity
- Prisoner Of Your Past
- Strategic Incompetence
- Death Can Heal
Čas: 33:36
Sestava:
- Scott Conner – kytara, klávesy, basa, bicí
