Jedenáctý ETEF je za námi. Čtyři dny na nohou, ale stálo to za to. On je ETEF obecně pohodová akce, ale letos to byla pohodička podtržená. Počasí vyšlo ideální, všechny kapely dorazily, program běžel s jedinou výjimkou podle plánu (s rozumně určenými konci hraní v obou dnech), něco málo přes šest stovek fanoušků udělalo takřka všem kapelám důstojnou atmosféru, žádný větší průšvih se nekonal.
Headlineři
- PESTILENCE, RUÏM, BLAZE BALYLEY
Jedna deathová legenda, jedna vizionářská blacková entita a potemnělý heavy srdcař. Letos se dali headlineři popsat různými slovy, ale jedno měly tři hlavní party společné – výrazné osobnosti v čelech. Služebně nejmladší partu RUÏM vede Blasphemer (Rune Eriksen, ex-MAYHEM), Blaze rovnou svou sestavu pojmenoval po sobě a PESTILENCE rovná se Patrick Mameli už čtyřicet let. Všechny tři skupiny myslím odehrály přesně takové koncerty, jaké od nich jejich příznivci očekávali, v prvním případě šlo temnou rituální jízdu mezinárodního kolektivu, na první poslech komplikovanou, na druhý velmi promyšlenou a taky vizuálně přitažlivou. Blaze, obklopený šikovnými parťáky, předvedl přesně to, co se čekalo, tedy primárně songy ze dvou „IRON alb“, ale došlo i na cover UFO nebo B stranu singlu „Man Of The Edge“, stejně jako na něco ze sólové tvorby. PESTILENCE prostřídala přímé deathové old school kusy i technicky pojaté songy a byla to jízda.
Zahraniční první jakost
- EMBRIONAL, JORDSJUK, SRD, MEDICO PESTE
EMBRIONAL jsou u nás celkem známí, už tu několikrát hráli a taky jsou na splitku s BRUTALLY DECEASED. Jejich vystoupení bylo profi nadupaná jízda jako z učebnice death metalu, Poláci vůbec nezaostali za slovutnější PESTILENCÍ. A pak tři velmi příjemná překvapení – JORDSJUK, SRD, MEDICO PESTE. Třikrát back metal a pokaždé jiný. JORDSJUK byli velmi zábavní a frontman Mannevond (v roce 2024 se na ETEFU objevil v řadách KOLDBRANN) je fakt zvíře. A dali cover „Zombie Ritual“. SRD sázeli na potemnělé melodie a tajemnou atmosféru, MEDICO PESTE, kteří festival uzavřeli, na přehlednou strukturovanou muziku. A zatímco Norové se obešli bez obličejových barev, Slovinci jimi nešetřili a Poláci nasadili masky morových doktorů.
Zahraniční standard
- GRAUFAR, CROMLECH, HELLFUCK
Ne tak známé kapely, ale třeba se to v budoucnu změní. Všechny fungují pět šest let, mají dvě alba a první dvě asi i elán někam se posunout. Taky obě hrají black metal bzučivého charakteru a podávají jej s přehledem. Třetí nehrají black, ale thrash a podávají ho s nadhledem. Hlavně HELLFUCK se zapsali do paměti, možná i proto, že byli jedinou thrashovou kapelou v programu. Všechny tři skupiny se asi dají označit jako zaměnitelné s jinými, které produkují podobně laděnou muziku, na druhou stranu mi ani jednou nepřišlo, že by něco dělaly špatně.
Domácí jistoty
- VITACIT, BRUTALLY DECEASED, BOHEMYST, SVARDENVYRD
Kromě Blaze se objevil ještě jeden čistokrevný heavy metal – VITACIT. Padesát let existence a na pódiu jeden ze zakladatelů – Pavel „Kuře“ Hejč. Logicky hlavně skladby z osmdesátých let, ze singlů a z debutu, odehrané perfektně. Zpěv fanoušky rozděloval – někdo byl spokojený, někdo ne, podle mě předák ve snaze napodobit Doda nebo Křížka přehrával a netrefoval ani jednoho. BRUTALLY klasická řezničina s výrazným Žlababou, BOHEMYST působivá temnota & mystika, SVARDENVYRD severská epika evokující BATHORY kolem roku 1990.
Ti ostatní
- CRIPPLED FINGERS, TRAHIR, MEGELNYK, TEMORA
TEMORA a MEGELNYK měli zdánlivě nezáviděníhodnou roli – otevřít jednotlivé hrací dny. Ale ukázalo se, že to žádná nevýhoda nebyla. Na páteční start bylo natěšeno tolik fanoušků, kolik jich několikrát nebylo na place v sobotu odpoledne. Takže MEGELNYK hráli ve tři odpoledne svůj potemnělý metal pro velmi slušný počet přihlížejících a odvedli další kvalitní výkon – už jsem psal, že tahle kapela roste a ve Volyni to potvrdila. Podobná slova se dají napsat k TEMOŘE, která navázala na vystoupení mlaďasů na minulých ročnících (2024 DEADROOTS), 2023 (DESTROY!) a potvrdila, že dnešní teenageři jsou mnohem dál než spousta kapel zasloužilých. V poledne jejich hnilobný death metal postrádal potřebnou tmu, ale i bez ní to byla slušná práce s dalším řvoucím bicmenem. Jen to oblečení…
No a pak tu máme dvě kapely, které nabídly ještě větší vykročení ze zajetých festivalových kolejí než Blaze nebo VITACIT. CRIPPLED FINGERS i TRAHIR jsou ve svých žánrech bezesporu kvalitními soubory, ale ve Volyni se jejich tvorba nesetkala s takovým zájmem publika, jakou by si zasloužila. Na CRIPPLED se nějací tanečníci našli, ale nebylo jich mnoho, groovy thrashcore prostě na festu nemá živnou půdu. U TRAHIR to bylo podobné, přitom kapela nedělala vůbec nic špatně, hrála přesně to, co zní na CD „Whose Hearts Petrified“, tedy promyšlený heavy/stoner metal s kvalitním čistým zpěvem.
Pátek vs. sobota
Pátek mi přišel mnohem silnější. Všechny kapely mi sedly, což bylo tím, že buď mě za prvé baví žánry, které produkovaly (kromě Blazeho, úsměv, heavy metal už moc neposlouchám, ale v téhle ryzí podobě a evidentní kvalitě s ním nemám problém a rád si připomenu, jak jsme na průmce v polovině osmdesátek hltali první heavy alba), nebo za druhé odvedly výborné výkony (právě Blaze a jeho družina).
V sobotu mě nadšení „přepadlo“ až večer, s posledními třemi eskadrami smrti a černoty: PESTILENCE, RUÏM a MEDICO PESTE v paměti utkví navždycky.
Co ještě utkvělo…
Blasphemer v backstage vše beze slova sledoval v lakýrkách, kalhotách od obleku, košili a s korálky na krku (pak takto oděný vystoupil).
Blaze strávil čas před koncertem v šatně a mezi lidi se nevydal, ani nikomu nic nepodepsal (prý k tomu má své důvody…).
Mr. Mameli si na pódium přinesl litr mléka, ošklivou bezkrkou kytaru s malým tělem a oblékl tepláky, to mi k death metalu nepasuje.
S VITACIT, k potěšení mnohých, přijel i Pavel „Kuře“ Hejč.
EMBRIONAL a HELLFUCK rovná se propojené sestavy, takže kapely přijely společnou maxi dodávkou, jen tlučmistr Daniel Rutkowski , který je zároveň v HATE (v HELLFUCK Kuba Łobodas), dorazil osobákem s přítelkyní.
MEDICO PESTE museli odložit začátek vystoupení kvůli poruše elektrocentrály, přesto na ně vydržela čekat spousta fanoušků.
Nejmenovaný basák nejmenované kapely si na pódium přinesl čtyři plechovky alkoholického piva.
BOHEMYST pozvali na pódium hosta, který se na kytaru naučil song „Kosti“ a se svými oblíbenci jej zahrál, hezký okamžik pro fanouška kapely.
Bubeník BRUTALLY DECEASED Tomáš Mařík odehrál předposlední koncert s kapelou, po následujícím balil paličky…
SVARDENVYRD odehráli jeden ze dvou koncertů po návratovém CD z roku 2021, respektive celkově druhý koncert v historii kapely. Kvůli dvěma akcím se naučili čtyřicetiminutový set.
V MEGELNYK se pódiu srovnali otec a syn, otec s basou a mikrofonem, syn s kytarou.
Adam Balcar z TRAHIR se oblékl… no velmi originálně. Jeho legíny a další svršky asi budou nejednoho účastníka v noci strašit. (úsměv) Na druhou stranu – všechna čest, že to Adam takhle prožívá a nebojí se stylizovat.
Ve dvou kapelách – TEMORA a SVARDENVYRD – se objevili zpívající bubeníci.
Fotka: Jindra
