Ahoj, neumím posoudit, nakolik jste známí, ale já jsem vaši existenci zaregistroval, až když jste se sami ozvali, takže předpokládám, že ani mezi našimi čtenáři nebudete patřit mezi profláklá jména. Takže úvod neoriginální, ale potřebný – jak a proč se dala vaše kapela dohromady, kdo ji tvoří a jak dlouho vám drží současná sestava?
M (bicí): Kapela vznikla už v roce 2002, já jsem se ke kapele jako bubeník připojil v roce 2015. V té době jsem byl studentem na vysoké škole u Jana Ondřeje a na koncerty jeho kapely jsem chodil jako fanoušek. Jednoho dne, když jsem měl před státnicemi, mi volali ze školy. Zděšeně jsem zvedl telefon a ozvala se sekretářka profesora Ondřeje, která mi nabídla hraní ve VERKAUF MUSIQUE. No řekněte, jako student, co má před státnicemi, na takovou nabídku ne! Tak jsem jel s kapelou na svoje první hraní s nimi na festival do Plužné u Mladé Boleslavi, následoval koncert v Modré Vopici a pak už jsem si hraní s VERKAUF natolik oblíbil, že v tuto chvíli kroutím už jedenáctý rok. Mimochodem státnice jsem měl za jedna …
P (baskytara): V současné sestavě hrajem od konce roku 2019, kdy mě kluci nadraftovali místo odcházejícího basáka. Následovalo nelehké covidové období, ze kterého jsme ale vytěžili maximum a pololegální pravidelné setkávání ve zkušebně nás dobře stmelilo.
J (kytara): Mě do kapely přilákal bývalý bubeník (legenda) Jirka Šimeček, přišlo mi to zajímavé a s přestávkami jsem vydržel až dodnes.
Nevím přesně, jak jste staří, respektive u Jiřího Charypara to vím, tomu je 72 let, ostatním určitě o mnoho méně. Jak si rozumíte v hudebních věcech a jak v těch dalších – přece jen jde o generační věkový rozdíl i rozdíl v hudebních kořenech – Jiří hrával hlavně alternativní rock, novou vlnu nebo reggae už od osmdesátých let, ostatní asi začínali o mnoho let později…
M: I přes generační rozdíl jsme si v tomto složení všichni vyloženě sedli a vše se ještě upevnilo během covidu, jak říkal Petr. Netrávíme totiž čas jen výhradně na koncertech a na zkouškách, ale podnikáme i spoustu dalších společných aktivit. V první řadě spolu chodíme rádi na pivo, což je naše společná záliba a také si u nás ve zkušebně pořádáme poslechové večírky. Všichni, jak jsme se sešli, máme totiž velmi podobný hudební vkus, takže každý z nás přinese několik LP desek a potom si je ve zkušebně po večerech pouštíme a vedeme dlouhé hudební diskuse. Kdybych to měl shrnout, tak existují dvě věci, které máme všichni rádi, a které nás spojují – pivo a David Bowie!
Ostpunk. Punk z NDR. Jak vás napadlo hrát právě muziku inspirovanou dederonským punkem, zpívat v němčině a používat východoněmecké symboly? Stalo se, že vám někdo vyčetl, že vlajka NDR nebo empézetka DDR jsou symboly ošklivé doby, nebo je všem jasné, že si z toho děláte legraci?
H (kytara, zpěv): Jedná se především o nadsázku. Ze začátku to byla kritika konzumní společnosti, ať už na východě, nebo na západě. S Jirkou Šimečkem, duchovním otcem VERKAUF MUSIQUE, jsme dlouho uvažovali jak náš projekt pojmout. Jedna z prvních myšlenek Jirky byla: představ si ty důchodce, jak se v Kauflandu (také je v jedné naší skladbě) snaží koupit co nejlevnější zboží a krouží tam s nákupními vozíky. Tak vznikl jeden z našich prvních textů a skladeb, které dodnes hrajeme, „Machen-Kaufen-Konsum“.
Proč němčina? V tom, co jsem řekl výše, byla to spojnice mezi východem a západem a té zmíněné kritiky. Co se týče vlajky DDR, fascinovala nás z toho důvodu, že je to vlajka již neexistujícího státu. Na koncertech zdůrazňujeme zejména kružítko uprostřed vlajky, které vyjadřuje pracující inteligenci, za kterou se také označujeme. Myslím, že z celého našeho koncertu je vidět a hlavně slyšet, že se jedná o nadsázku a legraci a z toho důvodu nám nikdo doposud symboly NDR nevyčetl. Když jsme v únoru tohoto roku hráli v Modré Vopici se třemi kapelami ze Saska (NDR), visela za nimi vlajka DDR a nevadilo jim to, právě naopak.
Když jste s ostpunkem začali, měli jste nějaké vzory z Německé demokratické republiky, nebo jste měli jen vágní představu a muziku a texty jste si udělali po svém?
H: Hudbu a texty jsme si dělali vždy po svém, hudební vzory z NDR jsme neměli. Pouze jsme vycházeli z fikce a dělali si legraci z NDR. Také jedna z našich starších skladeb, kterou ale hrajeme dodnes, se jmenuje „Die Maketten aus DDR“.
S NDR si lidi spojují různé věci, já si pamatuju dvě dovolené, které jsem tam jako dítě strávil, a přivezl si odsud gumové indiány a trička, lidi jezdili do NDR i na nákupy obuvi a oblečení a po našich silnicích jezdila spousta wartburgů a trabantů. Vy jste svou aktuální nahrávku podle trabanta nazvali, respektive podle trabanta porouchaného. Co se vám vybaví, když se řekne NDR?
M: Musím přiznat, že jakožto mladší ročník (‘93) jsem se důkladněji o DDR dozvěděl až po nástupu do kapely, osobní zkušenost tedy nemám. Ale když jsem byl nedávno v Drážďanech na „služební cestě“ propagovat kapelu a domlouvat spolupráce s místní punkovou scénou, setkal jsem se s východoněmeckou atmosférou více, než bych v dnešní době čekal. Ještě bych dodal, že shodou okolností jsme jezdili trabantem na koncerty s mojí první kapelou, když jsme byli náctiletí, takže mám DDR vlastně trochu nacítěnou.
P: NDR jakožto už neexistující stát dobře funguje coby terč satiry, podobně jako pro Cimrmana Rakousko-Uhersko. Zároveň ale jako motiv pracuje se vzpomínkami na vlastní minulost. Sám jsem konec komunismu a pád Berlínské zdi zažil jen v útlém věku, ale na čoudící trabanty si pamatuju doteď.
J: Myslím, že v době naší hudební orientace na ostpunk jsme žádnou východoněmeckou punkovou kapelu neznali. Proto jsme se (možná chybně) pasovali do zakladatelů tohoto stylu.
Vlastní někdo z vás trabanta? (úsměv) Napadá mě, jestli má „Trabi Katastrophe“ aspoň částečně reálný základ, nebo je to jen produkt fantazie? V jiných textech se asi o skutečných zážitcích mluvit dá, zejména „bier und schnaps muss sein“, ale „kein wein“! hovoří jasně… (úsměv)
J: Trabanta jsem z kapely vlastnil asi jenom já (po tchánovi), a to provedení combi. Že s ním byla spousta nepublikovatelné legrace, si asi umíte představit. Každopádně skončil rozmlácen na Rallye Trabant, motor byl později použit pro rogallo. (úsměv)
U textů je znát určitý posun proti předchozím albům, dříve jste je měli úspornější, na novince jsou texty jazykově bohatší, nejde jen o slogany a jejich opakování, i když humor a absurdita zůstává. Je to vývoj, už vás minimalismus omrzel?
M: Minimalismus nás určitě neomrzel. Jak už to tak bývá, každá kapela se nějak hudebně vyvíjí a je to v tomto smyslu znát trochu i u nás. Nové písně, které jsou na „Trabi Katastrophe“, vycházejí z reálných situací, takže třeba song „Zug ist gut“ je na naše poměry vyloženě výpravný epos! Pořád ale stihneme i tak obsáhlý příběh převyprávět ve dvou minutách.
Vaše skladby jsou krátké, ale poměrně pestré, není to jen punk, ale i rock and roll nebo rock. Jakým způsobem vznikají – jedete model zkušebna a příspěvky všech členů, nebo někdo přinese kostru a ostatní na ni nabalují další vrstvy? Co říkáte na termín „inteligentní punk“, který jsem pro přiblížení vaší tvorby použil? (úsměv)
M: Tak s inteligentním punkem ses docela trefil! My sami občas neoficiálně používáme termín „intelektuální punk“, když se bavíme s promotéry. Ono když někde prohlásíme, že hrajeme východoněmecký punk, tak u některých promotérů to je jasná stopka hned na první dobrou. Takoví promotéři jdou ale většinou dopředu odhadnout, takže než na ně vybalíme ostpunk aus DDR, začneme pěkně v rukavičkách s intelektuálním punkem a postupně se k ostpunku propracováváme, abychom nikoho nevyplašili.
P: S hlavním tématem a textem skladeb přichází frontman Honza, ve zkušebně pak ladíme formu, rytmus a vůbec. Němčinu musíme nastavit tak, aby byla zpěvná, aspoň trochu gramaticky správně a hlavně aby se nebrala vážně.
J: Texty nosí převážně Honza, my je max. konzultujeme a upravujeme u piva: jednak z hlediska obsahového a hlavně z jakžtakž odpovídající německé gramatiky! Přesto mnohdy znějí Němcům komicky.
Kde a jak jste nahrávali? „Trabi Katastrophe“ disponuje pěkným zvukem, nástroje jsou hezky porovnané, baskytara není jen do počtu… Laborovali jste se zvukem delší dobu, nebo to bylo hotové eins zwei?
M: „Trabi Katastrophe“ jsme nahrávali ve studiu u Jakuba Halamy, se kterým jsme několikrát spolupracovali i v minulosti – nahrával nám například i naše LP „Die Speisekarte“. Velká výhoda je, že Kuba náš velmi dobře zná a rozumí tomu, co chceme naší hudbou zhruba říct a toto vnímání následně dokáže přenést do samotné nahrávky. V tomto případě bylo tedy nahrávání EP eins zwei, protože už jsme věděli, do čeho jdeme, ale zároveň se zachoval profesionální přístup se vším všudy. Kuba se nám postaral i o následný mix a master a podařilo se mu docílit přesně toho, jak jsme si album představovali.
Nahrávky si vydáváte sami, kromě cédéček a vinylu jste najeli i na verze flash disk v papírovém boxíku s plackami. Jak to máte s fyzickými nosiči, je pro vás nějaký důležitější? A fleška vás napadla jak? A sešitek s texty? Je to i kvůli univerzálnosti, že jej přiložíte k jakémukoliv nosiči a nemusíte dělat extra booklety?
M: My jsme všichni sběratelé vinylových desek, takže mít aspoň jednu nahrávku na LP desce pro nás bylo zásadní. Koneckonců i na koncerty nám chodí publikum, kde se najde spoustu posluchačů elpíček, takže vyrobit vinyl bylo určitě správné rozhodnutí. Spoustu fanoušků nicméně gramofon nemá, takže jsme se rozhodli i pro další varianty – klasické CD, které si dnes přehraje asi nejméně lidí (i třeba oproti vinylu), ale i tak se sem tam nějaké prodá. No a jelikož jsme zastánci fyzických nosičů, aby si člověk na tu hudbu mohl „sáhnout“, vytvořili jsme Verkauf Boxy. Jako Verkauf Box vyšly všechny naše alba, tedy „Sein Leben“, „Die Speisekarte“ i „Trabi Katastrophe“ a boxíky spočívají v tom, že je v nich flashka s celým albem, občas s nějakými bonusy (na „Sein Leben“ například DVD s původním videoartem) a s flashkou v boxíku najdete všelijaký merch – placky, samolepky, … a booklet s texty, fotkami nebo další grafikou. Každý box se svým obsahem trochu liší. Co se týče sešitku s texty, kterému říkáme Die Speisekarte, tak to napadlo jednoho dne mě – když jdete do divadla třeba na balet nebo operu, tak od uvaděček dostanete program, kde je veškeré info o samotném představení, o vystupujících umělcích atd., ale hlavně (v opeře) je v programu celé libreto i s překladem do češtiny, je-li třeba. Přesně tohle jsme potřebovali i pro naše koncerty, kdy české publikum není v němčině často moc kované, takže jsme připravili naše vlastní programy – návody chcete-li – ve kterých najdete vše o naší kapele, odkazy na poslech online, na sítě a tak podobně a hlavně všechny naše německé texty i s překladem do češtiny. Před koncertem vždy Speisekarty rozhodíme po všech stolech, kdo by neměl, může si je nabrat v naší merch zóně a ohlasy od publika na tyto programy jsou všeobecně velmi pozitivní. Speisekarty pravidelně aktualizujeme, zpravidla každý rok vydáváme novou. Takže by se dalo říct, že první vydání z roku 2020 už je sběratelská záležitost – třeba já sám myslím, že tu první ani nikde nemám.
P: Není nad to, když posluchači v publiku, ať už to jsou undergrounďáci nebo pankáči s čírem, listujou v našem programu a zpívají s námi.
Co grafika? Na „trabant albu“ i textovém notýsku máte cosi na způsob optical artu šedesátých let v kombinaci s trábošem a karavanem, na předchozích počinech jinak pojatou grafiku – takže – je pro vás vizuální provedení nosičů důležité? Kdo se o design stará?
M: Určitě, grafika a vizuální identita obecně je pro naší kapelu rozhodně důležitým, ne-li klíčovým faktorem. Hudba samozřejmě mluví za vše, ale nejdříve musíte donutit potenciálního posluchače, aby si hudbu vůbec pustil, nebo přišel na koncert. Proto si na grafice dáváme záležet, a snažíme se dodržovat náš styl, což je silná retro estetika spojená se satirou – vše v kombinaci s DDR stylem. Grafiku v kapele vytvářím já, ale na návrzích samozřejmě spolupracujeme všichni. Nepodceňujeme ani papírové plakáty a pro každý koncert vytvoříme originální grafiku, která je pak společná pro pozvánky, sociální sítě i tištěné letáčky nebo právě plakáty. Co se týče obalu trabant alba, tak to byl původně plakát na náš koncert v Zadní Třebani, ale setkal se s takovou odezvou, že jsme si řekli, že by byla škoda zůstat jen u plakátu, takže jsme si tento design nakonec zvolili i na naše trabantí épéčko.
Co pohyblivé obrázky? Zfilmovat nějaký výlet trabantíkem by se nabízelo… (úsměv) Je pro vás klip téma?
M: O klipu občas proběhne v kapelní diskusi nějaká zmínka, ale u té většinou zůstane. Pokud se podíváte na naše sítě, máme tam desítky, dnes už možná stovky krátkých videí s naší hudbou, které definují naší vizuální identitu mnohem více a možná i mnohem lépe než klasický videoklip. Tato videa jsou na našich stránkách poměrně populární a dostávají se k publiku i daleko za hranice Česka a díky nim jsme posílali merch do celé Evropy a také jsme díky nim získali několik koncertů v Německu i u nás. Naše hudba se tak dostává k mnohem většímu počtu posluchačů a obecně širšímu publiku, než by tomu téměř jistě bylo s videoklipem.
Koncertujete celkem hojně, hlavně v Česku, ale někde jste uváděli i výjezdy do Německa, hlavně do Drážďan, kde jste napřed propagovali svou kapelu v obchodech s hudebními nosiči a potom i hráli. Jak to všechno probíhalo – jak na vás v obchodech koukali? A co koncerty – jak vás němečtí fanoušci přijali?
M: Jak jsem psal výše, díky naší aktivitě na internetu jsme začali pronikat na německou scénu, což byl koneckonců vždy náš cíl. Když jsme viděli, že o naší kapelu mají Němci aktivní zájem a už jsme měli nějaké to hraní v DDR domluvené, vydal jsem se spontánně jednoho dne do Drážďan – naložil jsem auto deskami, ověsil jsem se merchem a vyrazil na cestu. Našel jsem si všechny prodejny s deskami v Neustadtu, které jsem navštívil a ve všech jsem se s majiteli domluvil na prodeji naší desky v jejich krámě. A to dokonce i v obchodech s čistě elektronickou hudbou! Když jsem dorazil do obchodu a začal jsem naší desku představovat, byl vidět na prodejcích jistý zájem a když jsem desku společně s propagačním materiálem vytáhl z tašky (případně pustil ukázku), byla ruka v rukávě. Němci byli nadšeni a s velkým pobavením jsme podepisovali smlouvy o komisi. V těchto obchodech jsem si také zjišťoval, co mám v Drážďanech dělat večer a dostal jsem ohromné množství tipů a kontaktů na různé kluby, majitele, promotéry, vlivné punkáče i na kdejaké exoty motající se na drážďanské scéně. Večer jsem se potom se seznamem v ruce vydal objevovat místní punkovou scénu a podařilo se mi domluvit nejedna zajímavá spolupráce. Když jsme potom hráli v Drážďanech poprvé (konkrétně to bylo vlastně v Míšni, ne přímo v Drážďanech), tak jsme byli plni očekávání, jak nás Němci přijmou – jestli dostaneme nakládačku už, když začneme vyvěšovat naší DDR vlajku (což je nezbytná rekvizita našich koncertů), ale dopadlo to nad očekávání dobře. Nejen, že vlajka Němce pobavila, což jsme si oddechli, ale celý koncert trsali a – co je pro nás nejdůležitější – s námi zpívali naše texty!
P: I s kapelami jsme se dobře spřátelili, pánové dokonce pak přijeli na společný koncert do Prahy. Ukázalo se, že kromě hudby nás spojuje i Bier und Schnapps. (úsměv)
„Trabi“ CD a fleška už nejsou úplně nové produkty, takže se asi nabízí otázka „kam pánové, kam jdete?“. Co vás teď zaměstnává, co plánujete na léto, skládáte nové věci a plánujete další nahrávku?
M: Jelikož jsme přes léto všichni někde v tahu a je pro nás téměř nemožné se sejít, tak si pravidelně každý rok děláme hudební prázdniny a s koncerty většinou pokračujeme zase od září, což bude případ i letošního roku. Na novém materiálu nicméně pracujeme a na co se v tuto chvíli upínáme, je naše 25. výročí vzniku kapely, které budeme slavit v příštím roce. Zároveň je naše energie stále směřována na německou scénu, kterou se snažíme propojit s tou naší, takže k nám do Čech přijede několik německých kapel a určitě se vydáme i my k nim. Na podzim nás například čeká koncert ve Vídni, na který se těšíme a čeká nás i několik opravdu pěkných koncertů u nás.
J: Máme v kapele dva pedagogy a z toho vyplývají prázdniny (dovolená) a já mám ještě hodně koncertování se ŠVIHADLEM, takže se těžko domlouváme na volných termínech pro naše hraní. Především na festivalech bohužel. Takže směřujeme do září a října.
