Koncepční alba mapující jakékoliv dění mají dle mého výraznou přidanou hodnotu oproti běžným nahrávkám, které jen tak nahodile plynou a nesměřují za konkrétními příběhy nebo osudy. Například PANYCHIDA vykresluje nelehké životní příběhy obyvatel staré Šumavy, POVODÍ OHŘE odkazuje na sudetoněmeckou poetiku, drsnou krajinu a atmosféru pohraničí Krušných hor, MORDLOCH loupežničí v lesích a jeskyních na Kokořínsku a brněnští HEIDEN skládají hudební mozaiku z obrazů horských vesnic a lidských příběhů obyvatel Bílých Karpat.
HEIDEN vzešli z blackmetalového podhoubí před 23 lety. Osobně tvorbu HEIDEN registruju od alba „A kdybys už nebyla, vymyslím si tě“, přes „Na svůj příběh jsme sami“, které se mnou zahýbalo absolutně nejvíce, nebo „Země beze mě“, tedy experimentální éru kapely s až barovými klávesami prosycenými plochami se specifickou atmosférou, které neodmyslitelně patří do hudebního fondu HEIDEN. Z vyznění těchto alb je jasné, že se black metalu nikdy zcela nepodřídili. Návrat k rané tvorbě stvrdili před třemi roky albem „Andzjel“ a letošní tématicky navazující kapitolou, albem „Cma“, které jde ještě více na dřeň svou trudnomyslností, úzkosti a nejistotou vyvolanou okupací Československa.
Žánrové zařazení není v případě HEIDEN úplně jednoduché, čerpají z doom metalu, post- i black metalu, prostě upřímný underground, ve kterém není o atmosféru nouze. Uhranout energií, ale i výpravnými texty popisujícími temná zákoutí lidské mysli, se daří hned úvodní „Odmítám zítřek“. HEIDEN sice novinku nenačali tou nejlepší písní, ale ta přichází vzápětí v podobě nejambicióznější věci „Temnoplodec“, která se dočkala také singlového vydání. Ta snoubí moderní tvrdě metalovou bouři, akcentovanou blast beaty, s příběhem, o jehož pravdivosti není pochyb. Sálá z ní silná atmosféra a především hodnověrnost. Ze skladeb „Vodě“, „Rozsudek“, „Stěna“ vzlíná nálada z post-rockového období kolem alba „Na svůj příběh jsme sami“. Nevtíravé klávesy dodávají již tak hodně zasmušilé písni ještě více skličující příchuť. Souznění výrazné atmosféry, agrese a bezútěšných melodií řadí skladby k těm učesanějším. Skrze robustní kila a temné vrčení kláves v „Bílém hadu“ se zmítají podmanivá kytarová sóla. Atmosférický rozjezd „Snažím se najít srdce“ s klávesovým pozadím a kytarovými výpady naznačuje, že i toto hledání bude syrová a drásavá nepříjemnost. Rockový projev v nejdelší skladbě „Svědek“ čerpá z emocí a mírným zpomalením skladbu gradují kytarové vyhrávky. Post-blacková atmosféra a syrovost je zde hmatatelná. V „Poslední“, která je skutečně poslední, ožívá prostor za oknem („za oknem bílá tma…“), vládnou kytarové postupy, včetně tremolo jízdy, za kterými je cítit mystérie linoucí se celým albem.
Z alba přetékajícího zádumčivostí, smutkem a nejistotou je cítit skladatelská i hráčská jistota vykreslující melodramatičnost a přítomnost čehosi, co přináší neklid. Již delší dobu mám v telefonu v kolonce knihovna poznámku: Kateřina Tučková – Žítkovské bohyně, knihu inspirovanou osudy léčitelek z Bílých Karpat, které po generace ovládaly magické umění a znalost bylin. Myslím, že kombinace „Cma“ a této knihy by mohla v uplakaném deštivém počasí fungovat.
Po počáteční zdánlivé komplikovanosti je možno dát s klidným svědomím rovnítko mezi utrpení obyčejných lidí a hudební ztvárnění a zároveň jedním dechem vyřknout, že HEIDEN patří k nejzajímavějším domácím (už zase) metalovým projektům.
Seznam skladeb:
- Odmítám zítřek
- Temnoplodec
- Vodě
- Rozsudek
- Bílý had
- Stěna
- Snažím se najít srdce
- Svědek
- Poslední
Čas: 38:17
Sestava:
- Einsk – bicí
- Kverd – kytara, zpěv
- Tom – kytara
- Werlinga – klávesy
Facebook
Instagram
Bandcamp
YouTube
