Nejbližší koncerty
  • 22. 04. 2024DEAF CLUB (USA) + FUCK MONEY (USA) + DECULTIVATE + SKIPLIFE
  • 23. 04. 2024Joshua Zero (UK) & Wczasy (Pol) & Blue Chesterfield > 23....
  • 23. 04. 2024Výjimečný kytarista a hudebník, několikanásobný držitel B...
  • 26. 04. 2024OBSCENE EXTREME WARM UP TOUR 2024 - tentokrát za účasti I...
  • 26. 04. 2024The Stubs (PL) + Arrogant Twins + Neuro Bats
  • 28. 04. 2024Neděle 28.4.2024 PARLAMENT CLUB PLZEŇ. SLOW FALL (Finla...
  • 29. 04. 2024RAEIN (IT) + Stormo (it) + Nervy
  • 04. 05. 2024Při příležitosti vydání split LP Toxic future / Life disa...
ETEF 2024 (19.-20. 7. 2024)

LP/CD 2022, Magick Disk Musick / dark metal, post-metal / Česko

Pro ty, kteří mají radí jistoty, je HEIDEN těžko stravitelná kapela. Za skoro dvacet existence vystřídala řadu žánrů, přičemž na některá alba nedají dopustit blackmetalisté, na jiná post-metalisté, na některá metalisté neslyší atd., ale co je nutné ocenit, je snaha nestát na místě. I když se kapele (podle mě) nevyhnuly nějaké přešlapy, jako pozoruhodnou ji bezesporu označit lze...

Tak jsem novinku brněnské kapely avizoval v listopadových tipech, teď mám v CD přehrávači cédéčko a na gramofonu desku, neboť „Andzjel“ vyšel na obou nosičích. Což může některým fanouškům způsobit těžké dilema – pořídit si CD, nebo LP? Samozřejmě lze oba nosiče… A kdo tak učiní, zjistí, že se provedením liší; už kvůli formátům, tudíž rozložení textů a fotek je odlišné, ale co je překvapující, více fotek je v bookletu CD, kde je každý muzikant vyfocený samostatně; nechybí ani skupinové foto, jiné, než je na kapse pro vinyl. Vinyl je černý, vnitřní i vnější kapsa šedočerné, stejné barvy jsou použity na obalu CD, jež je taky černé (z obou stran) a vyšlo v super jewel case. Grafika je v obou případech podobná a hlavně pěkně učesaná, vše má řád, vypadá moc hezky a svědčí o tom, že Kverd, který je jejím autorem, má pro tyhle věci cit.

O citu se musí mluvit i v případě textů a mělo by se mluvit v případě hudby. 

Texty jsem studoval dlouho – a často mi vrtalo hlavou, o čem vlastně jsou. Nápovědy v podobě úryvků z filmu Tichá bolest (HEIDEN už citáty z filmu použili na „Dolores“) fungují tak napůl – dá se na nich stavět a „přeložit“ si Kverdova slova tak, že jde o padesátá léta a komunistický útisk, bezpráví a ubližování lidem, kteří se komusi mocnému znelíbili. To jsou dva texty na začátku, tam se může (zjednodušeně) jednat o útěky před slídily do hor („Nevěřím těm očím“) či noční přepadovky estébácké lůzy („V hodině vlka“), třetí text už je jakýmsi smířením a projevem samotáře, který dobrovolně volí život v odloučení. V krajích, kde dávají lišky dobrou  noc, v Bílých Karpatech, kopanicích, kam je veškeré dění na desce situováno. Je docela zajímavé, že v poslední době u nás vyšlo několik „horských“ alb, mj. šumavské dílo PANYCHIDY, doupovské DOUPOVA, jesenické ELBE, příp. „krasový“ „Kras“ FORGOTTEN SILENCE. HEIDEN mají k Bílým Karpatům osobní vazby, takže vcelku logická volba, čtvrtý text („Září“) vnímám jako poctu krajině na pozadí nadcházejícího podzimu, ale zároveň znovu nechybí kousek tajemna a vypravěč se kromě kochání nimrá ve svém nitru. A možná poseděl do soumraku, do východu měsíce… („Sviť, měsíčku, jasno“). „Běsů se nezbavíš“ mi připomíná knihu Ladislava Mňačka Smrt si říká Engelchen, ten pocit, který jsem po přečtení knihy měl, je podobný jako po poslechu uvedené písně… její název mluví za vše. A totéž platí o poslední skladbě „Patřím sem“; i tady název vypovídá. Ale možná jsem to celé pochopil špatně, možná to autor myslel úplně jinak, ale mně je to je to jedno, já to mám takhle. Je pak otázkou, zda by měl autor ohledně textů činit osvětu, aby je každý správně pochopil, nebo jestli by měl nechat pracovat fantazii posluchače… 

S hudbou to taky není jednoduché. Zjednodušeně lze tvrdit, že se HEIDEN „někam“ vracejí, že jim opět zachutnala ostřejší muzika, že znovu „objevili“ black metal, což je zčásti pravda, ale podle mě to tak jednoduché není. Ano, první skladba je místy docela fičák, kytary sází ostré tóny, bicí sekají a Kverd se vyjadřuje hrubým hlasem, jenže s nástupem refrénu je tu uhrančivá melodie a stejně tak dramatický zpěv, který sice není kdovíjak výjimečný, ale působí autenticky a k muzice ladí. A po refrénu je s metalem veta. HEIDEN začnou rozehrávat zamlženou partii, které vévodí zasněné klávesy, jež doplňují citlivé kytarové tóny, strohé bicí a šepot. Druhý rozjezd a repetice nejsilnější pasáže alba je jako rána mezi oči, zdánlivě příliš rychlý přechod, ale opravdu jen zdánlivě, protože se k němu směřovalo a i ta kratinká příprava sedí. Stejně tak sedí „příprava“ před rozjezdem „V hodině vlka“, odměřování času před onou hodinou mezi nocí a dnem (tj. mezi třetí a čtvrtou) působí osudově, při následném monologu Rudolfa Hrušínského ze zmíněného filmu naskakuje těm, kteří film viděli, husí kůže. Zatěžkaná muzika se nezříká post-metalového výraziva; celou skladbou probublává výrazná baskytara, kytary jsou depresivní a zpěv zvláštně zastřený, tohle je zhudebněná tíha špatných událostí tohoto světa. Takže následující trocha světla přichází vhod, klávesy jsou najednou melodické, hlas se také zjemňuje a muzika tak nějak hezky plyne; jenže ono hezké noční plynutí postupně slábne a s výkřikem ze sna se probouzí nehezký den a „zvěř mizí do hor, nikdo tu nezůstává“. Opět lze mluvit o dramatičnosti, nejen vokální, ale i hudební, píseň je zpočátku postavená na jednoduchém motivu, který se jí proplétá, ale nabírá na intenzitě. První strana desky je bez debat skvělá – pestrá, atmosférická, tvrdá i melodická, s výraznými momenty, jimž nechybí epický rozměr.

Druhá strana je na poslech o něco těžší. „Září“ je nejméně nápadná položka kompletu – a ač se nedá mluvit o špatné písničce, proti třem předchozím přece jen trochu zaostává. Jsou v ní pěkné momenty, hlavně klávesové party jsou zajímavě zahrané a použité zvuky jsou neotřelé, ani odlehčené pasáže s čistým hlasem nepůsobí otravně jako kdysi „Poslední list“, gradace ve finále je parádní, ale jako celek… nějak se nemůžu naladit. Lidová „Sviť, měsíčku, jasno“ má v provedení HEIDEN úplně jiný ráz; schválně jsem si pustil něco jako originál v podání Jarmily Šulákové a ještě dalších dvou interpretek, pokaždé to pro mě bylo skoro neposlouchatelné kvílení, ale Kverd a spol. se do podobných dobrodružství nepouští, vše výrazně utlumili, muziku zatěžkali a zpěv posunuli mnohem hlouběji, takže ty dvě minuty se dají v pohodě snést. Ale že by šlo o něco výjimečného, to si nemyslím. Pak ale nahrávka zase nabírá na síle, a není to jen zařazením vichřicoidních pasáží, které tepají v blackovém módu, ale i rytmicky zajímavých pomalejších úseků, které mi silně evokují song „Signál slábne“ z předchozího alba „Země beze mě“. „Běsů se nezbavíš“ je běsná skladba jen zdánlivě – ač si právě ony nabušené okamžiky každý zapamatuje, mně se zarývá do paměti spíše ona procítěná část s refrénem a s dalšími klávesovými a baskytarovými hrátkami. Závěr obstarává další výtečná věc, „Patřím sem“ je sice pomalejší, ale uhrančivá, opatřená krásnými melodiemi, byť opět posmutnělými. Jde o ideální hudbu k uvědomění si, že život v kopanicích byl těžký sám o sobě, a co potom, když se krajem prohnaly za války fašistické bestie a po válce pustili do modernizace tamního života komunisté. Místní samozřejmě nestáli ani o fašisty, ani o komunisty, chtěli si žít po svém, „patřili sem“, žili v souladu s přírodou… a tohle všechno z písně cítím.

Album navíc parádně hraje jak z CD, tak z LP. Nahrávalo se v Shaarku, klávesy nahrála Werlinga doma a baskytaru hostující Murky taky ve svém domácím studiu, mix a mastering obstaral Karl Daniel Lidén ve studiu Tri-Lamb. Všichni odvedli skvělou práci, zvuk alba je úplně jiný než na předchozích třech rockovějších albech, ale i ta „Dolores“, na kterou „Andzjel“ pocitově navazuje, má sound odlišný. 

Abych tuhle recenzi, jejíž délka hraničí s grafomanií (ale nějak jsem se nedokázal zastavit, pořád mě něco napadalo, co jsem „musel“ světu sdělit), nějak ukončil. Novinka HEIDEN je pozoruhodné dílo, které není vrcholem tvorby brněnské kapely, protože ta žádný vrchol nemá. Většinu alb (pokud se budu držet kapelní filosofie a „zapomenu“ na první tři CD) hodnotím podobně, 8/10 („Na svůj příběh jsme sami“ 6/10), i tady sáhnu k vysokému počtu bodů a i tady prohlásím, že HEIDEN nahráli nadprůměrné svébytné album, které by nemělo zapadnout. 

Seznam skladeb:

  • Strana A
  1. Nevěřím těm očím
  2. V hodině vlka
  3. Musím ti tolik říct
  •     Strana B
  1. Září
  2. Sviť, měsíčku, jasno
  3. Běsů se nezbavíš
  4. Patřím sem

Čas: 32:47

Sestava:

  • Einsk – drums
  • Kverd – guitars, vocals
  • Tom – guitars
  • Werlinga – keys

Host:

  • Murky – bass 

ROZHOVOR

www.heidenhorde.com
Facebook
Bandcamp

Magick Disk Musick


Zveřejněno: 19. 12. 2022
Přečteno:
1238 x
Hodnocení autora:
8 / 10

Autor: Johan | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

Zatím je tu mrtvo. Určitě nejsi bez názoru, tak buď první a přidej svůj komentář