Srdečně zdravím! Jsou to plus minus tři léta, kdy jsme si na virtuálních stránkách povídali u příležitosti vychazející kompilace „MMXX - MMXXII“. Ke konci roku minulého vykouklo na svět nové EP „Ephemeral Lives" a mne v souvislostech s naším rozhovorem napadají hned na úvod dvě otázky. Za prvé, kdo je novou posilou na basové kytaře, jak se do OUTWARD dostal a jakou předchozí hudební zkušeností se může pochlubit?
Tomáš (baskytara): To budu já. Rád bych řekl nějakej dojemnej příběh o tom, jak jsme se našli, ale bylo to prostě přes inzerát na internetu. Hudební zkušenosti jsem začal nabírat od malička v ZUŠ, přes nějaký povinný piano a kytaru mě konečně nechali hrát na basu, když mi bylo asi 10-11 a od tý doby mi to zůstalo. Hudebně jsem vyrůstal ve Frýdlantu v Čechách, kde je silný jazzový zázemí, takže většinu mládí jsem hrál v různých školních a pološkolních jazzových tělesech. Později jsem asi plus minus dva roky hrál v místní grungový kapele FURTPRYČ, která teda už asi 15 let neexistuje, ale když se na to podívám zpátky, tak to vlastně byly skvělý časy. Potom už jsem ale bohužel žádnou kapelu nenašel, občas jsem s někým jamoval, ale nikdy z toho nic nebylo a hrál jsem čím dál míň. Vzkříšení přišlo až před cca pěti lety, nastoupil jsem do firmy, kde si pár lidí založilo takovou firemní sranda kapelu, v podstatě pop-rock, co si v textech utahuje z toho, co se ve firmě děje. Když si basák přerazil na snowboardu páteř, tak hledali záskok. Já to vzal a u toho si tak nějak vzpomněl, jaká to je vlastně prdel hrát v kapele a začal projíždět inzeráty. Taky mě asi trochu ovlivnila nová přítelkyně, co má ráda metal, takže jsme i doma začali poslouchat trochu tvrdší muziku. Když jsem pak narazil na inzerát od OUTWARD, tak mě to chytlo, domluvili jsme si první zkoušku, hned po ní si plácli a asi tři týdny nato už byl první koncert.
Dobře, těch otázek se rozvinulo malinko víc, ale hlavní jsou dvě. (smích) Takže za druhé, naposledy jsme dost často zmiňovali plnohodnotný debut a nakonec „jen“ EP. Proč právě teď nerozebíráme okolnosti vzniku regulérní prvotiny?
Adam (kytara): Jak to tak v životě bývá, nic není tak, jak to člověk naplánuje. To platí i pro příběh zrodu našeho nového EP. Hodně jsme se opozdili kvůli všelijakým personálním točenicím na postech basy i vokálů, až jsme našli mistra basu Tomáše a vrátil se k nám (již podruhé!) zpěvák a spoluzakladatel kapely Vojta.
Tomáš: Ono dneska s tím, jak se změnila distribuce hudby, je vůbec otázka, jestli má cenu LP dělat, někteří dokonce vypouštějí v podstatě už jenom singly. Když jsme dodělávali „Ephemeral Lives“ a bavili se, jak vydáme následující materiál, tak původně bylo v plánu udělat zase další EP. Toho materiálu se nakonec nahromadilo víc a jestli si to na poslední chvíli nerozmyslíme, tak to LP bude, ale klidně se může stát, že potom přijde další EP, já osobně to nevidím jako něco méněcennýho.
Vojta (zpěv): Dobrá otázka. Osobně názor ohledně LP vs EP se všemi nesdílím, ale budiž mi útěchou, že z příštího materiálu nejspíš LP bude. Každý to asi posuzuje podle své zkušenosti, ale já se na alespoň jedno plnohodnotné album jakožto prezentaci tvorby těším. Ohledně „Ephemeral Lives“ padl nápad některé staré věci přenahrát, a tím pádem vytvořit nosič delší, ale z toho prozatím sešlo.
Na „Ephemeral Lives" nalezneme čtyři písně. Poslední „Aftermath“ byla v živé verzi už na zmíněné kompilaci. Proč jste se rozhodli zařadit nyní její studiovou verzi?
Adam: Jednoduše jsme tehdy chtěli k singlu připojit „B side” živák a „Aftermath“ jsme na nahraném koncertě zahráli nejlépe. Nahrát ho „plnohodnotně“ ve studiu jsme prostě museli.
Vojta: Když jsme s Adamem kapelu zakládali, poslal mi mimo jiné demo „Aftermath“. Okamžitě jsem si hlavní riff oblíbil a přemluvil ostatní, abychom song dostali do hratelné podoby. Od té doby ho mám od nás nejradši a konečně ho nahrát mi přišlo jako logický krok. Song navíc na konci EP uzavírá doomovější kapitolu kapely, po které se můžeme těšit na album z poněkud svižnějších kusů.
Zbylé tři skladby jsou novinkami vzniklými v roce dvacet tři a dál, nebo i tady se jedná o oprášené archiválie? (úsměv)
Adam: Já píšu hodně do šuplíku a pak vybírám skladby, které tvoří dobrý celek. Například hudbu k „Places in Time” jsem napsal před cca 12 lety. (smích). „Aftermath“ taky sahá daleko před založení kapely. Zbylé dvě hrajeme na koncertech někdy od roku 2021. Jak píše Vojta, tak EP je takový symbolický uzávěr temnější éry kapely. Chystané album bude o něco svižnější, nicméně stále 100% OUTWARD.
Tomáš: Jak už Adam dřív zmiňoval, to EP se dávalo dohromady neúměrně dlouho kvůli různým personálním změnám: když jsem do kapely přišel v srpnu 2023, tak už vlastně kluci měli všechny songy částečně nahrané. Ale řekli jsme si, že to nahrajeme ve stávajícím složení a ještě z různých dalších důvodů se to protahovalo… zkrátka chci říct, že v době, kdy se na tom začalo dělat, to ještě takové archiválie nebyly. Ale zároveň by bylo myslím škoda je nikdy nevydat jen kvůli tomu, že nám to dlouho trvá.
Rád bych se zastavil u vokálů. Stejně jako na předchozí kompilaci mne baví čistý zpěv i hlubší growl, ale nějak mi tentokrát nejde pod vousy vysoký „skřehot“. Nemáte s odstupem času pocit, že to možná chtělo mírně ubrat?
Adam: Nemáme. Je to ta depresivní část našeho Depressive Suicide Rock’n’Rollu.
Vojta: Tahle část recenze nás překvapila. Stejným vokálem jsem se prezentoval v samých začátcích kapely a na jeho podobě jsem od té doby nic nezměnil. Nejasnost možná vzniká v tom, že místo mě první EP nahrál jiný zpěvák, což si zpětně říkám, že náš cílový zvuk asi nereprezentuje tolik, jako „Ephemeral Lives“. Nenechte se zmást, inspirace nervy drásajícím DSBM je zcela záměrná a patří to k našemu stylu – přeci jen se pod taktovkou T.D.H. objevila i na prvotině. Je ovšem více než možné, že příští album bude vokálně pestřejší než doposud vydaný materiál.
Znovu velice vydařený je vizuál nosiče, kdo je pod ním podepsán?
Tomáš: Děkujeme. Ten titulní obraz je olejomalba ze 17. století od Simona Renarda de Saint-André, která oslovila Adama. David Chlíbek nám udělal nové logo a znak, které jsme chtěli řekněme míň „metalistické“ oproti předchozímu, což se dá říct i o tom, kam se vyvíjí naše hudba. Fotky uvnitř obalu dělal Egor Beketov.
No a celé to naaranžovala a slepila dohromady moje maličkost. Moje profesní zaměření je programování grafiky, takže umělec sice nejsem, ale aspoň těm nástrojům rozumím z technickýho hlediska, takže jsem si řekl „to přece nemůže bejt tak těžký“ a pustil se do toho. No a vlastně to zas tak těžký nebylo, teda dokud jsme nezačali komunikovat s tiskárnou – to se ukázalo, že namalovat ve photoshopu obrázek je výrazně jednodušší než ho na průmyslový tiskárně vytisknout. Asi dva týdny jsem se s nima dohadoval jak poladit barvy, aby to vypadalo dobře, výsledek byl, že to vytiskli den před křestem a už to nebyli schopný dostat do Prahy včas. Takže jsem v pátek v poledne sedl do auta a vyrazil do Polska to vyzvednout – kdo mohl čekat, že „česká“ firma to bude tisknout v Polsku že jo – a otočkou zpátky do Modrý Vopice akorát včas na koncert. Ale asi dva kusy se ten večer prodaly, takže to rozhodně stálo za to! (úsměv)
Jak se za ty tři roky dařilo po stránce živého vystupování? Našly by se akce hodné pamatování?
Vojta: Jednoznačně nejlepší byla akce v Modré Vopici, kde jsme společně s kamarády a dalšími kapelami (THE CORONA LANTERN, SLOTH, EPICARDIECTOMY) museli zavzpomínat na dobrého přítele Alexe, který byl nedávno předtím i mým kolegou. Aby z toho člověku nehráblo, musí z toho vytřískat to pozitivní, a tím bylo to, že dostal tu nejlepší oslavu svého života a tvorby (mj. v OPIUM WARLOCK), kterou jsme mu mohli dát. Kdybych přešel na klasiky, nebyla vůbec špatná akce ve Varšavě se ZMARŁYM, které jsme následovně pozvali do Prahy, či loňský letní Open Air ve Vopici s MELANCHOLY PESSIMISM či WYRM, který by se při troše štěstí letos mohl opakovat. Tento leden nás mile překvapilo publikum v Liberci a na jaře nás čeká spoustu dalších zajímavostí, například koncert s WYATT E. Více info brzy!
Prozraďte prosím plány OUTWARD pro rok 2026...
Tomáš: Hlavní úkol pro tenhle rok je nahrání nového LP. Rádi bychom ho stihli vydat do konce roku, tentokrát by to už mohlo jít svižněji. Ale realisticky budeme rádi, když to bude aspoň nahrané, vydání to chce naplánovat s nějakou šňůrou koncertů, takže uvidíme, jak to vyjde. Kromě dvou skladeb, které potřebují ještě trochu doladit, máme materiál připravený, víme, jaký bude název, koncepce atd. Akorát to nahrát… Chceme tentokrát do studia a nahrávku pořídit živě, ne jednotlivé nástroje po částech, jak je dnes běžné – a jak bylo děláno „Ephemeral Lives“. Slibujeme si od toho špinavější, živější nahrávku, novým věcem by to mělo slušet, jsou takové dravější, s víc přímočarou aranží. Ale tenhle způsob nahrávání vyžaduje to mít opravdu vypilované a dobře připravené, než do studia vlezeme, takže spěcháme pomalu.
Jinak klasika, odehrát co nejlepší koncerty – jak říkal Vojta, čeká nás ten koncert s WYATT E., v květnu jedeme zahrát do Švýcarska, já osobně bych nás ale hlavně rád viděl ve větších českých městech mimo Prahu, to se nám zatím moc nedaří. Třeba v Polsku už jsme hráli x krát a jako je to tam super, ale třeba Brno, Ostrava nikdy, to je možná škoda. V lednu se povedl aspoň ten Liberec, snad budou další.
