„Toto surrealistické album vzniklo mlhavými, snovými cestami a bylo jemně zachyceno v průběhu roku 2025 v GummiStudio Y Prague – jako šeptaná ozvěna míst, která možná nikdy neexistovala.“ (Necrocock)
Tom Necrocock je tu zas. Neúnavný hitmaker po cca roce a půl od alba KAVIAR KAVALIER „Hairy Hairy“ převlékl kabát a se svým druhým projektem NECROCOCK vydal nové album „Truchlohry“. Pomáhali mu na něm osvědčené zpěvačky Nazaru Bokaz a Andrea Baslová a taky Honza Kapák, byť ten tentokrát okrajově, protože nahrál bicí jen do jedné skladby.
Hezký podíl zapsala Tereza Laznová, která je autorkou vizuální podoby digipacku, celkem pěti surrealistických obrazů, které znázorňují Necrocoka nebo jeho představy, respektive texty. Na titulní straně je přemalovaná Necrocockova fotka, na které je obklopený mumifikovanými zvířaty, vypadá to parádně, stejně jako další hezky namalované a barevně působivé obrázky. Spolupráce s neokoukanou umělkyní je vítaným krokem, tady se Tom trefil.
A trefil se i hudebně, což není žádné novum. Jeho cit pro melodie, harmonie a atmosféru je dobře známý, stejně jako pohrávání si se slovy v textech plných bizarních příběhů.
„Surreálné, ale milé.“
„Truchlohry“ je v první řadě jemnější album než většina předchozích. Ony truchlivé hry jsou zhudebněny primárně pomocí syntetických zvuků a tónů, což však neznamená, že by se nedostalo prostoru kytarám běžným i basovým a bicím. Právě začátek je kytarovější, barva plíživých kytarových riffů vychází z doom rocku/metalu, „Jsme zatíženi duchovní pýchou“ náladou asi lehce připomene „Lesní hudbu“, možná i díky zvukům připomínajícím trubku. Hodně je taky synťáků, méně bicích, které jsou programované a zvukově evidentně schválně jakoby umělé, což je případ prakticky všech songů, s již zmíněnou výjimkou. V druhé „Naše auto míří na západ“ jiskří klávesy, sem tam zaburácí kytara, ale hodně se na povrch dere basové brumláníčko, do kterého zpívá Tom sametovým hlasem a Nazaru jakoby smířená se vším Toma doplňuje hezky položeným zpěvem. Různých tónů a zvuků je všude spousta, taky předělů, ale všechno to do sebe nenásilně a hezky zapadá, nejen v této, ale i v dalších písničkách.
V „Na klášterních lukách“ to popraskává nad zvonivými klávesami, do kterých sem tam vrazí klín ostrý kytarový výjezd, prim ale patří prolínajícím nebo překrývajícím se hlasům Nazaru a Toma. Baladickou skladbičku střídá plnokrevný vál „Havárie v Necrocockově čtvrti“ s živými bicími a pěkným odpichem, asi by se neztratil na albech KAVIAR KAVALIER, ale i tady nadělá parády až až. Vešel se mezi dvě křehké skladbičky a kromě přímých chytlavých linek nabízí i zvolnění a zvukové hrátky, ale taky kytarové orgie a poprvé Andreu, která se projevuje bezeslovně, ale na náladě písně má nemalý podíl. „V soustudánčí“ (hezký název, mimochodem) je jímavý kousek, který celý plyne pomaloučku polehoučku, o to více si Necrocock pohrál s melodiemi, které jsou jedním slovem krásné.
Druhou polovinu CD zahajuje „Zachytím tvou krásu“, loučí se Nazaru, pokračuje sázka na harmonie, které v posluchačovi navozují příjemné pocity, které jsou asi v lehkém rozporu s obsahem textu prezentovaného oběma zpívajícími. Začátek připomíná filmovou hudbu podobnou té od Zdeňka Lišky, poté se hraje uhrančivá muzika, k jejímuž vyznění hezky pomáhají hrátky se stereo efektem, stejně jako Zuzanin ležérní projev. Myslím, že právě tato, asi i barokní hudbou (echa „Tafelmusik/das Hauptgericht“) lehce polechtaná věcička (že by spinet?), bude pro řadu fanoušků vrcholem nahrávky, já ji taky na stupně vítězů nominuju, společně s první a čtvrtou stopou.
Při množství alb, která Necrocock za třicet let nahrál, se asi nedá pořád přicházet s něčím novým, ozvěny minulosti se objeví, ať už autor míní, nebo ne; „Kukačka“ náladami padá do „Bipolárních nocí“, k „Posvátnému hulmanovi“, ale přidává odér lesního tajemna. „Trochu vázne hlas“ je inspirována písní „A ty se ptáš co já“, kterou nazpívala Helena Vondráčková na začátku osmdesátých let, ale i ta si ji vypůjčila, od ABBY („The Winner Takes It All“). Tomáš si nevzal inspiraci od H. V. poprvé, kdysi na „+Klinik+“ varioval „Přejdi Jordán“ (jinou dobovou hitovku, od Waldemara Matušky, „Písničku pro Zuzanu“, pak na „Hotelu Inkontinental“). Jestliže jsem u „Zachytím...“ zmiňoval barokní hudbu, tak něco podobného se objevuje i ve „Váznoucím hlasu“, který je hudebně minimalistický, zato vokálně nadupaný, Tom jede dlouho sám, ale když se přidá Andrea, skladba ještě rozkvétá. S „Máme doma přestárlou služku“ si začínám říkat, jestli už té krásy není dost. (úsměv) Kdyby bylo album takové to klasické dva tři hity a zbytek vata, asi bych takhle nepřemýšlel, ale zatím se vycpávky nekonaly, ani „Služka“ a „Sen o nekonečných pokojích“ nejsou ošizené, v prvním případě opět boduje nevtíravá melodie mezi slokami, v druhém honosné epické klávesy a Andrein vysoký hlas.
„Já truchlivý bůh.“
Nepřijde mi, že by v textech Tom vyloženě truchlil nad tím, co se v nich odehrává – samé nepěkné věci, havárie, neštěstí, tragédie. Buď to „dělá se svou adoptivní sestrou“, nebo si „na klášterních lukách užívá nahoty“, případně „je infikovaný černou žloutenkou“, „ordinuje fentanyl“, provozuje „noční pitvání“, ale taky končí tragicky, umírá při autohavárii nebo „k večeru vykrvácí“. K tomu patří i další (h)různé případy – zlámané sanice, nosy, jazylky, znásilněné kuchařky, vraždy atd. U každé jiné nahrávky by mě uvedené příběhy a texty vůbec přišly za hranou, ale v případech NECROCOCK a KAVIAR KAVALIER mi to vůbec divné nepřijde. (úsměv) Tom si se slovy hezky pohrává, mnohdy k sobě skládá slova, která spolu nesouvisí, ale při poslechu to nepřekáží, naopak. Surrealistická, dekadentní, originální… taková je Necrocockova poesie.
Album disponuje parádním zvukem. O pohrávání se stereem jsem se zmínil, netýká se jen jedné skladby, děje se to častěji. Všechny nástroje mají ryzí zvuk, kromě bicích, které jsou schválně udělané jinak. Tom si všechno kromě bubnů v (4) nahrál sám, mix a mastering svěřil (jako obvykle) Pavlu Marcelovi (GummiStudio Y, Prague a Fat Dog Studio).
Necrocock nepolevuje, od roku 2018 vydává každý rok nový materiál, ať už jako NECROCOCK nebo jako KAVIAR KAVALIER, tempo, které nezvládají ani grindové kapely. Přitom Tom pořád drží vysokou jakost, úroveň jeho tvorby neklesá a objevují se v ní i záležitosti dosud neslyšené.
Seznam skladeb:
- Jsme zatíženi duchovní pýchou
- Naše auto míří na západ
- Na klášterních lukách
- Havárie v Necrocockově čtvrti
- V soustudánčí
- Zachytím tvou krásu
- Kukačka
- Trochu vázne hlas
- Máme doma přestárlou služku
- Sen o nekonečných pokojích
Čas: 37:53
Sestava:
- All surrealist music and lyrics were composed, performed, sung and recorded by Tom Necrocock.
- Female vocals: Nazaru Bokaz (2, 3, 6), Andrea Baslová (4, 8, 10)
- Drums: Honza Kapák (4)
