
Dlouhé roky nic a během jednoho kvartálu hned tři (resp. čtyři) vinyly, z nichž zní muzika Toma „Necrococka“ Kohouta. A je to muzika z různých fází jeho hudební kariéry; nejdříve se objevila deska NECROCOCK s demosnímkem „Practices of Undertakers“ (1992), tedy Tomova prvotina, poté naopak „fresh“ materiál KAVIAR KAVALIER „Hairy Hairy“ a nyní následuje další výlet do minulosti, k debutu KAVIAR KAVALIER z roku 1996 „+Klinik+“.
Je interesantní, jak se Necrocockovy hudební choutky proměnily během dvou let. Po útlumu MASTER´S HAMMER drhl v roce 1992 sólově špinavý black/doom metal, o dva roky později zněla z dema „Dreams of Caviar“ úplně jiná muzika. Temný, lehce gotický a klávesami obohacený rock/metal. Demo bylo předzvěstí velkého debutu, na jehož nahrávání se KAVIAR KAVALIER vrátili do studia Hostivař a nahráli čtrnáct skladeb, z nichž se pět objevilo za zmíněném demáči.
Po takřka třiceti letech se nesnadno dostupné album objevuje na všech třech nosičích, díky L´inphantile Collective vychází hezky vypravené vinyly, cédéčka i kazety. Celkem 1 600 nosičů, což je pravda lehce matoucí numero, protože desky jsou v balení dvě. Základní hrací doba „+Klinik+“ je cca 60 minut, což se na jednu gramodesku vejít nemůže, na dvě je to zase málo, tak na čtvrtou stranu vydavatel umístil většinu písní z dema, což považuju za výborné řešení. Ale zpět k počtům. 400 2LP je v klasické černé barvě, 100 2LP je bílých, 500 ks je náklad CD a 100 MC, přičemž kazety jsou potištěné a vypadají taky moc pěkně.
Obaly všech edicí vycházejí z originálů, které v roce 1996 vyšly u Tentamen Records, ale v některých ohledech se liší. Kazety mají obal logicky nejjednodušší, texty se do něj nevešly, ale nechybí dobové fotky a hlavní údaje týkající se nahrávání. Booklet CD je na tom o texty lépe, i fotek obsahuje více. V obalech CD a MC je ale jedna nadbytečná informace, údaj o nahrávání dema, které na nosičích není. Je z větší části na desce, takže tam do obalu, který vyšel jako gatefold, patří. I u desek jsou přiloženy texty a fotky, všechno vypadá na pohled jako v devadesátých letech a drží tak patinu doby. Myslím, že je to tak lepší, než kdyby se dělalo všechno v novém rádoby moderním hávu. No a titulní strany zůstaly prakticky stejné, jen původně červeně vyvedený název kapely je na reedicích žlutou barvou a Necrocockovo jméno je zvýrazněno.
I po letech na mě nahrávka působí výborným šťavnatým dojmem. Tolik hitů na album neumístili ve stejné době ani PARADISE LOST, ani MOONSPELL, k jejichž dobovým počinům je album „+Klinik+“ občas přirovnáváno. Necrocock je prostě „schlagermeister“, sype z rukávu jeden silnější motiv než druhý, mění hlasové polohy, mění jazyk textů a všechno to dohromady skvěle funguje.
V textech převládá němčina, jež, jak Necrocock někde říkal, působí rajcovně a k tématům textů, které jsou věnovány různým neobvyklým sexuálním praktikám, ideálně pasuje. Ale ani angličtina a čeština se neztratí a do koloritu nahrávky všechny jazyky pěkně zapadají. A nahrávka je to neobvykle dlouhá, trvá hodinu, což vylučuje věnovat se jí v recenzi skladbu po skladbě, protože by článek nabobtnal do kolosálních rozměrů. Desky by si to sice zasloužily, ale kdo by to pak četl? (úsměv) Takže z každé strany uvedu jeden tip, jeden song, který mě nejvíc baví.
A/ „Du Ekel du“: Civilní zpěv se střídá s šepotem, ujetým hlubokým „óóóó“ i vysokými operními „additional“ polohami. Silné kytarové melodie, chytlavý ústřední motiv.
B/ „11th Street“: Další melodiemi narvaná paráda. Ležérní zpěv. Zasněná muzika, místy lehce přitvrzená, pořád zahalená jakýmsi mlžným tajemným oparem. A ten úchvatný kytarový melodický part...
C/ „Van Holst“: Největší hit. Plnokrevná hudba, do které Tom zpívá klenutým hlubším hlasem. Kytarová hra tentokrát trochu rozechvělá. Po úvodní části se song překlápí do jiné, veselejší nálady, zpěv nabírá na výškách, objevují se i různě pokřivené polohy. A to pořád není všechno, píseň má ještě třetí rovinu s neobyčejně chytlavými vokály. Pecka. (Okouzlující jsou na céčku i další dvě skladby, temnější „Kaviar“ a radostná „Viva“.)
D/ Z dema, jež obsahovalo sedm položek, je tu pět věcí, přičemž dvě se neobjevily na „+Klinik+“, tři ano, z rané tvorby tedy na deskách nechybí nic. Původní verze se od těch novějších příliš neliší, hlavní atributy zůstaly zachované, zpěv je punkovější (nemyslím žánrově, ale přístupem), muzika syrovější, zvuk sušší. Ale abych vybral jeden song… „A Trip to Växjö“: Pozitivně laděné rozverné hrátky. Různobarevné hlasové kreace. („Exzess in San Salvador“ jde v obou ohledech mnohem dál, ale vyznívá spíše parodicky.)
Asi by se hodilo uvést i nějaké drobky, z kterých nejsem úplně nadšený. Subjektivně je hledám těžko, protože mám nahrávku zažranou pod kůží se vším všudy. Objektivně… Zpěv asi není pokaždé úplně top, do pozdější pěvecké formy Tomovi ještě něco málo chybělo. Nahrávka (teď myslím původní verzi zachycenou na CD a MC) je pro prvoposluchače asi dost dlouhá – jenomže co vyřadit? Já bych sílu něco vyškrtnout nenašel, nějaký producent by možná vynechal intro, „Blue Velvet“, instrumentálku uprostřed a „Projdi Jordán“, což jsou asi nejméně výrazné písně… Ale jak to tehdy Necrocock a spol. nahráli, tak to je a reedice na všech formátech je skvělá možnost pořídit si tuhle nestárnoucí parádu v novém balení, v případě 2LP pak na těch nejlepších možných nosičích s fajnovými obaly.
Reedice – nebodováno.
Seznam skladeb:
- Strana A
- Die fetische Nacht
- Du Ekel du
- Spezial Gummiklinik
- Der Nachtlicherwassermarch
- Zase to začalo
- Strana B
- Ritual
- Blue Velvet
- Geile Frau
- Einladung zur Kaviarparty
- 11th street
- Strana C
- Van Holst
- Kaviar
- Viva
- Projdi Jordán
- Strana D
- Gummiklinik
- A Trip to Växjö
- Exzess in San Salvador
- Geile Frau
- Viva
Čas: cca 80 min. (2LP), 59:32 (CD, MC)
Sestava:
- Necrocock – all the vocals and screams, guitars
- Marcel – guitars
- Sambar – bass
- Daniel N. – keyboards
- Kohout J. – drums