V roce 2014 se Petr Staněk připomněl fanouškům starší tvorby SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY čtyřmi písněmi, které měly s těmi na „Behind the Shadows“ a „Themes“ leccos společného. Díky MetalGate tehdy vyšlo CD „Pass into Oblivion“ https://www.fobiazine.net/article/7882/colosalist-pass-into-oblivion projektu pojmenovaného COLOSALIST, na kterém se vedle Petra podílel jen basák Petah. Po letech mlčení se před cca čtyřmi roky COLOSALIST probudil z hibernace a v nové, již plnohodnotné sestavě, začali Petter (jak se teď Petr píše) a spol. chystat nový materiál. I když… To, že Petter žije v Norsku, je všeobecně známý fakt, že je autorem hudby i textů výhradně on, je taky dané, takže na ostatních je, aby se své party naučili, nahráli a odehráli na koncertech.
Asi není velké překvapení, že se Petter spojil se zkušenými muzikanty, se kterými v minulosti buď hrál, nebo se potkával s kapelami, v nichž působili: Filip Chudý (ex-SSOGE a mnoho dalších), Jan Jaglarz (ex-EUTHNASIA), Tomáš Paulus (SECOND CHANCE) a nakonec i Zuzana Zamazalová Klementová (rovněž ex-SSOGE) – ta se připojila později, když už byl materiál připravený.
Od prvních okamžiků je zřejmý Petterův rukopis, kratinký úvod dýchá pohanským folklórem, poté se rozjíždí muzika postavená na silných melodiích, o které se rovným dílem dělí kytary se smyčci, k tomu se přidává mužský hluboký hlas, se kterým se v refrénech potkává ten ženský. Propad k dávným SAJLENTŮM takřka stoprocentní, navíc se v pozadí objevují heavymetalová sóla, která nejsou okázalá, ale hezky dokreslují náladu songu. Druhá „Creeping Frost“ je snad ještě více „behindovská“ a „themesovská“, ale to už jsem psal minule, skladba byla i na debutu. Nyní je lehce pozměněná, na začátku je zařazen ženský éterický zpěv, jsou přehozené první dvě sloky, ale jinak je to podobný „kolotoč“ jako „Wizard“, „Old Women´s Dance“ nebo „We shall go“. To, co tady píšu, asi chápou jen pamětníci přelomu devadesátých a nultých let, kteří si doma hýčkají druhé a třetí CD SSOGE. Tak pro ty mladší: COLOSALIST hrají potemnělý pagan doom metal s oboupohlavními pestrými zpěvy, občasnými skočnými party, houslemi a taky symfonickými prvky, přičemž tento mix se snadno dostává do uší. Alespoň v případě prvních dvou písní.
Pak jakoby dáma a pánové hledali nové postupy. Symfonický úvod „Visdomer“ nenabádá k bezbřehému juchání, skladba naopak nabírá ponurý ráz, až s duetem se trochu prosvětluje, ale mezi nejlepší nepatří. U „Dabrakar“ mě poprvé napadlo, že by Petter mohl psát filmovou muziku – začátek je „pohádkový“, pak ale píseň zhrubne a některá místa jsou temná jako horor; ryzí doom s lehkým experimentováním v závěru. Následuje druhý „pohádkový“ úvod, nicméně „Die Inside Me“ se rychle proměňuje v typickou COLOSALIST/SSOGE hymnu, v níž excelují Zuzana i Petter, kterým perfektně sedí hudební podklad – zemitý i chytlavý. Petter je prostě hitmaker a pátá věc je nejspíš vrcholem alba. Nezaostává ani „Soul of Birds“, v níž klávesy reprezentují symfonično, ke kterému se přidávají čisté kytarové tóny, doomová melancholie a krásné dvojhlasy – sloky jsou mužskou doménou a trochu jinak pojatý zpěv je důkazem frontmanových hlasových možností.
Album je pestré, „No Angels at Home“ je zpočátku laděna do symfonicko-gotického rázu, zdánlivě jednodušší kousek, který ale v druhé polovině mění tvář a proměněné orchestrace i rytmy mu oblékají pohanský háv. I druhá starší položka prošla lehkou aranžérskou proměnou, „Witnesses from Shadows“ okořenil ženský zpěv a dodal jí ještě větší působivost. Budu se opakovat, ale zase je to jasný PS rukopis, gradace se střídají s výpravnými úseky, nechybí tklivé smyčce ani silné melodie. Závěrečná „Over the Sky“ je čistá epika, hojně v ní opět hrají (lehce „umělohmotné“) orchestrace, ale taky bezeslovné ženské vokály, které song i album příznačně uzavírají.
Všechny další atributy snesou ta nejpřísnější měřítka. Instrumentální výkony, zvuk, vše sedí na svém místě. Líbí se mi, jak se všichni na výsledku podíleli, aniž by na sebe strhávali pozornost, jak jsou nástroje zmixovány, aniž by nějaký vynikal nebo se naopak ztrácel, což občas potkává baskytaru – tady ne, slyšet je předpisově. Stejně tak se mi trefuje do vkusu plný zvuk bicích. Nahrávalo se ve Finsku, kde Aksu Hanttu obstaral i mix, mastering pak Svante Forsbäck, oba pánové mají řadu věhlasných referencí, takže kvalitní produkt se od nich bere jako samozřejmost.
V poslední době se mi na stůl dostaly nahrávky několika zasloužilých muzikantů/kapel a vesměs u nich platilo, že svá díla vložili do poctivě vypravených obalů. Platí to i na „Dvě slunce“, které provází šestistranový digipack a v něm vložený dvanáctistránkový booklet. Vizuál je vzhledný, grafika pěkně srovnaná, obsah vyčerpávající (texty, kredity, děkovačky, fotka kapely). Shawn Slowburn (cover) a Daniela „Dahlien“ Neumanová (design) odvedli dobrou práci, jediné, co mi nesedí, je přílišná tmavost všeho – texty nejsou bílé na černém, ale hnědé na temném, což je činí obtížně čitelnými. A povedl se lehký refresh loga, které teď vypadá moderněji.
„Two Suns“ je album hlavně pro pamětníky, kteří si rádi připomenou, jak se hrál pagan doom metal s různými přesahy před pětadvaceti roky a jak jej tehdejší aktéři cítí dnes. Mně je to aktuální cítění milé, řada písní mi dělá radost a nostalgie funguje, mrška jedna. (úsměv)
Seznam skladeb:
- From the Others
- Creeping Frost
- Visdomer
- Dabrakar
- Die Inside Me
- Soul of Birds
- No Angels at Home
- Witnesses from Shadows
- Over the Sky
Čas: 43:12
Sestava:
- Petter Stanek – guitar, vocal
- Zuzana Klementová Zamazalová – vocal, violin
- Filip Chudý – bass
- Jan Jaglarz – percussion
- Tomáš Paulus – guitar, vocal, acoustic guitar
Host:
- Jiří Pospěch – violin
