MALEPESTE existují patnáct let, leč mě zatím jejich nahrávky (demo, dvě alba, dva splity) míjely. Od předešlého dlouhohrajícího počinu „Deliquescent Exaltation“ uteklo deset let, v jejichž průběhu doplnil sestavu druhý kytarista, jinak zůstávají všichni čtyři zakladatelé pohromadě.
Jedním z nich je Nostra, který kromě baskytary obstaral i artwork & layout, takže kompletní obal, který tvoří jednoduchý digipack a osmistránkový booklet. To, co vidíte dole v galerii, je pravda tak napůl. (úsměv) Obrázek tak skutečně vypadá, ale barvy na přední straně přebalu jsou o dost tmavší, žádná výrazná modrá, dokonce ani tmavě modrá, spíš černá – buď to zvrtali v tiskárně, nebo je na net použitá jiná verze, nebo nevím. Taky nevím, co přesně onen obrázek vyjadřuje, název alba „Z ničeho“, což by snad mělo být (o) stvoření, mi moc nepřipomíná. Booklet je učesaný, bílé písmo na černém podkladu, texty ke všem skladbám, žádná fotka.
Ač jsou názvy písní v latině, texty jsou v angličtině, čímž se MALEPESTE liší od řady stájových souputníků, kteří většinou dávají přednost francouzštině. Larsenovi je navíc celkem dobře rozumět, takže angličtina je zřejmá. Co je taky zřejmé – a možná je to kacířské tvrzení – MALEPESTE nejsou čistě blackmetalová kapela. U první skladby to nehraje až takovou roli, je krátká a částečně plní roli intra, u druhé „Quaestionis“ už je jasněji, kapela se cítí pevná v kramflecích ve středních až pomalých tempech, často se naklání k doom metalu, takovému přehlednému, ostře vyřezanému, což platí i o vokálu, který je taky pečlivě obráběný. Kytary sice blackově bzučí, ale bicí se drží zkrátka a melodie taky nechybí. Je to takové působivé, vcelku dobře stravitelné a vlastně celkem návykové.
Občasné náznaky jakýchsi výjezdů netrvají dlouho a záhy se vrací ono pomalé budování ponuré atmosféry, zpěvák místy spíše káže nebo přidává cosi na způsob chorálů a muzika nabírá až okultní ráz. Delší dryáčnické pasáže se objevují až v páté „Acceptio“, ale okolo nich se stejně odvíjí další spíše umírněné party – pokud by kapela chtěla nějakým songem upoutat pozornost, tak tahle věc je asi nejlepší volbou, protože zaujme jak ty, kteří dávají přednost lépe přístupné tvorbě, tak ty, kteří se bez nějaké té rotyky neobejdou. Pořád je ale třeba zdůrazňovat, že se pohybujeme na jasně ohraničené ploše, jejímž hlavním motivem je srozumitelnost a smysl pro pořádek. Žádné úlety k pokrouceným postupům a extrémním vokálům.
Mně se vlastně nahrávka trefila do podzimní/zimní nálady, je taková lehce melancholická, snadno leze do uší, ničím nerozčiluje, prostě se dobře poslouchá v podstatě od první rotace kotoučku v playeru. A další kola ji nikam neposunují – někdy se stane, že více poslechů člověka nadchne, nebo naopak otráví, začne si nacházet nějaké fajnové detaily, nebo naopak zjistí, že mu některé postupy přijdou tuctové; tady je to tak nějak pořád na stejné vlně, žádné zvraty, žádná velká překvapení. Někdo bude spokojený s tím ladem, jiný řekne, že je to fádní a moc hodné, pravdu budou mít svým způsobem oba. Já bych to uzavřel tak, že „Ex Nihilo“ je dobře poslouchatelná nahrávka / dobře odvedená práce.
Seznam skladeb:
- Ab Chaos
- Quaestionis
- Imperium
- Stupor
- Acceptio
- Relapsus
Čas: 34:32
Sestava:
- Larsen – vocals
- Xahaal – guitar
- Herjann – guitar
- Nostra – bass
- Flexor – drums
