Split alba jsou častější u hardcore punk kapel, ale i v metalu se občas zadaří a nějaká zajímavá kooperace se objeví. Na sklonku roku 2024 vyšla společná gramodeska dvou tuzemských kapel, které lze řadit do blackmetalové škatulky, ale k žánru přistupují po svém. Podle informací, jež se k albu „Sousmrtí“ vážou, přišli s nabídkou na split HNUS UMÍRAJÍCÍ, nicméně dříve měli napsáno, složeno a nahráno NÁV. Ti pak dali rámec konceptu, který druzí přijali: pocta starému black metalu.
Zajímavé je, že obě kapely své strany pojmenovaly. Na první jsou straně HNUS UMÍRAJÍCÍ a jejich „Noc chřestících kotníků“ je pojata jako ortodoxní black metal prosvětlený překvapivým partem na začátku druhé písně. A ačkoliv název „Sousmrtí“ (mimochodem velmi pěkné slovo, řekl bych z dílny NÁV, kteří si podobně hráli s názvy svých předchozích počinů „Smrtci“ a „Arcizlo“) odkazuje na smrt, „HNUSÁCI“ napsali texty ze života, který se s protagonisty zrovna nemazlí. Přijde mi, že to není jen taková ta obvyklá beznaděj, ale že slova jsou hlavně o mezilidských vztazích – jak mezi partnery, tak mezi bývalými přáteli, nebo možná rovnou nepřáteli. Ale možná se pletu a interpretuju texty jinak, než byly myšleny, nebo je těch výkladů více. U hudby je to myslím snazší, „Na špiritus nemám, na život už tuplem ne“ je od začátku vyhlazovačka, kde to předpisově bzučí, skřehotá, sype. Není to sice o jednom tempu, ale každá změna jen potvrzuje, kde se nacházíme – v old school časech, což podtrhává i zvuk, který je tak akorát ušpiněný, aby byl srozumitelný. Horší je to se srozumitelností slov, respektive zpočátku jsem to tak měl, takže jsem si pomáhal sledováním textů a postupně si na Satanův projev navykl. „Tvář ošlehaná větry“ začíná v úplně jiném duchu, hezkou melodickou pasáží, která trvá tři minuty a navozuje až slavností atmosféru, kterou kapela následně boří dalším atakem. Atak je to zpočátku pomalý a ponurý, postupně ale nabírá na intenzitě a dojde i na pořádnou vichřici. Podobně jako v případě první písně, ani tady v jednu chvíli nechybí takový ten punkový rytmus, objevuje se i zdařilé sólo, takže hudební rovina je dostatečně pestrá, vokální ostatně taky, pár slov zpěvák dokonce recituje. „Nocí chřestících kotníků“ se prolínají melodie a chytlavé motivy, i zpěv je místy učesanější, dalo by se říci hitovka. 7/10
NĀV jedou na své straně nazvané „Henkersknechte“ revival MASTER´S HAMMER. Všech pět skladeb by se mohlo objevit na novodobých deskách Štormovy družiny, dejme tomu „Konvemi“ počínaje a „Fascinatorem“ konče. Ta fascinace, nebo epigonství je tak silné, že není divu, že na vnitřňáku uvedeno jest, že „texty napsal, sebral a vykradl Eder s pomocí Hromádky.“ A ono uctívání modly nekončí je u slovních obratů, které jako by Frantovi „NĀVOVÉ“ ukradli z notesu, ale pokračuje u muziky, jež opět evokuje již nefunkční družinu takovým způsobem, že slovo „vykradačství“ asi napadne každého, kdo o novodobé MASTER´S HAMMER jen lehce zavadil. A totéž platí o zpěvu, hlasové variace taky mistra Štorma nezapřou. A když jsem si tak s úsměvem četl texty a poslouchal pět velmi návykových písní, vzpomněl jsem si na rozhovor s NĀV v Telepatii č. 4, kde Hrom pravil: „Co se týče rip-off kapel, to se dá taky dělat několika způsobama. Můžeš kopírovat někoho pro zábavu, chytře, s nadhledem a úctou k originálu, takovej autorskej revival. Nebo upřímně, ale naivně a blbě. Nebo dokonale, ale vykalkulovaně se snahou svézt se aspoň trochu na úspěchu originálu.“ Myslím, že tady je to jednoznačně případ první, že se u toho kluci hezky vyřádili a všechno to pojali s úsměvem a onou úctou k originálu. Kromě toho je to příběhově takové staromilské, asi nejvíc to odkazuje k „Nordfrostkrampfland“ a „Šumavě“, tedy k časům dávno minulým, kdy se používala umrlčí prkna, mrtví vstávali z hrobů nebo vylézali z márnic, poutníci se protloukali krajinou a ženich visel den před svatbou na stromě; co všechny texty spojuje, je si jasné: smrt. Některé slovní obraty se opravdu povedly, stejně tak melodie i různé střípky, jež zdánlivě sevřený materiál občas zpestřují. 7/10
Obal a jeho vnímání je vždycky subjektivní. Mně se titulní malba nelíbí, což neznamená, že by nebylo dobře odvedeno řemeslo, ale že se červený rarach sedící na šibenici netrefuje do mého vkusu. Vlastně mi vadí i to, že na titulní straně nejsou názvy kapel, že na textové příloze je nestylový font, že u HNUSU chybí sestava i informace o nahrávání (ono je sice uvedeno, že „nahráno a vydáno: pozdě“, ale to mi ke spokojenosti nestačí, úsměv), že nejsou součástí fotky kapel, prostě co se týká vizuální stránky, líbí se mi akorát gramodeska. Ta je transparentní, dvoubarevná a kombinace čiré a červenorůžové vypadá nejen na gramci hezky. Jo, a taky se mi líbí podrobné údaje o nahrávání u NĀV, kde je u každé písně uvedeno, kdo jaký nástroj nahrál a kdo zpíval – je to z toho důvodu, že co song, to jiná „sestava“, sestava v uvozovkách, protože valnou většinu nástrojů v dané skladbě nahrál vždy jeden člověk, jen bicí ve všech písních Herm. Detaily na Bandcampu.
I přes nějaké ty výhrady směřující k obalu považuju „Sousmrtí“ za povedený a zajímavý počin – obě strany mě baví, každá jiným způsobem.
Seznam skladeb:
- HNUS UMÍRAJÍCÍ – Noc chřestících kotníků
- Na špiritus nemám, na život už tuplem ne
- Tvář ošlehaná větry
- Noc chřestících kotníků
- NĀV – Henkersknechte
- Prkna
- Nekromant
- Kremace
- Nyarlathatotep
- Postmortální hostina
Čas: cca 38 min.
Sestavy:
HNUS UMÍRAJÍCÍ
- neuvedena
NĀV
- Ivan Eder (Ivarg) – kytary, zpěv
- Petr Hromádka (Hrom) – baskytara, zpěv
- Vít Heřmánek (Herm) – bicí, zpěv
HNUS UMÍRAJÍCÍ
Facebook
