Úvod punkových Vánoc ve vimperské Zlaté hvězdě obstarali věkově rozkolísaní, ale žánrově ukotvení ZASEKLÝ STROJE z Příbrami, kteří na valivý punkový fundament roubují špetku thrashe s lehce obhroublým vokálem. Na kontě mají zatím jediné album „Karty nikdy nelžou“ z března loňského roku. Sice kvalitou pro mě nejslabší formace večera, ale hudební duch evokující předrevoluční a porevoluční časy částečně tento nedostatek vynahradil. Akorát chyběla DIY trika, placky, nášivky nebo až na jednu výjimku mýdlová číra. Příbramští si vyhrazený čas užívali, jenom si nejsem jistý, jestli cca 50minutový set vyhovoval všem.
Další pozvanou kapelou byli strakoničtí DELUSION, kteří museli předem vyřešit problém s absentujícím bubeníkem Špíďou, který si toho času válel koule na Kanárech. Jako náhrada zaskočil Jeny Hrdlička, mj. člen dnes již nefungující DELIKVENCE. Kapele se tedy vnukla myšlenka ke svému playlistu přidat něco málo kousků „DELIKVENTŮ“ („Bolest“, „Boží mlýny“, „Smečka“, „Kdo jsem“ a „Lék“). Když tedy DELIKVENCE, proč si taky nepřipomenout porodníky československého hardcore punku, fenomén své doby TELEX („Továrna na tvý sny“, „Skateboardová Růžena“). Když přidáme cover „Blaničtí rytíři“ od KRITICKÉ SITUACE, dostali jsme kvalitní porci poctivého dřevitého hardcore punku, kterou ocenila poměrně početná skupina fanoušků nejen ze Strakonic a přilehlého okolí. Při halekačce „továrnu na tvý sny, továrnu na tvý sny“ zjihlo nejedno punkové srdce a prokrvila se nějaká ta kontury ztrácející punková kérka.
Trika s hláškou alkohol dělá z lidí E!E věkové skupiny 20+ dávala tušit, kdo bude středobodem celé akce. S čistým svědomím mohu napsat, že ÉČKA mají slušné renomé a status kultu. Jak se zdá, autorská nápaditost kapele ještě zcela nedošla, což potvrdila zatím poslední řadovkou „Poslední me!enu“ (2022, PHR Records). E!E nelze upřít schopnost napsat chytlavou melodickou skladbu, i když textově se můžou (a nemusí) jevit jako mírně infantilní. Ale nutno dodat, že jejich rokenrol bez zbytečných komplikací lidi bavil. Skladby v pořadí, jak jsem lovil z paměti, „Srab“, „Takhle teda ne“, „Blues toaletního papíru“, „Pogo“, „O práci“, „Poslouchej“, „Český ráj to na pohled“, přinesly svoje ovoce a kapela předhodila dychtivému publiku další tři přídavky, mezi kterými nechyběly hity jako „Mravenec“, se kterým Bořkovi pomohl jeho syn, jinak zpěvák úvodní kapely ZASEKLÝ STROJE, nebo „evrgrýn“ „Humusák“.
Bílinští veteráni punkrockové scény DO ŘADY! platili vždy za mistry převleků. Bílé kombinézy, černá perioda, červené kombinézy, masky jsou taky ty tam, stejně jako klaun Standa. Přichází na řadu pokročilé období elegánů, krom bubeníka, který jako by z prdele vypadl Miku Bordinovi (FAITH NO MORE). Zmínka o elegánech platí také o jejich léty vycizelované tvorbě. Ne úplně jednoduchý punk ovlivněný nejen HC v porovnání s předchozími účinkujícími upoutal pozornost. Na první dobrou zaujala basa Milana Vlčka a kytarová zručnost Vladimíra Volmana v kombinaci s navrátilcem na bubenický verpánek Karlem „Šipusem“ Šimonem, který po každé skladbě ocenil kolegy uznalým potleskem ve stoje, mě bez dlouhého otálení uvedla do hudebního světa kapely. Ten se nespoléhá na prvoplánované halekačky, ale dravé a přímočaré songy, kytarové vyhrávky a postupy. DO ŘADY! prolétli svůj počtem alb nevelký archiv (pět alb od roku 1987). Album „Join the Army“ (1991) – „Do Řady!“, „Šampus“, „Gastarbeiter“, „Nikomu Nic“, album „Neber To Osobně...!“ (2005) – „Co jsi víc čekal?“ a album „Myslím to upřímně“ (2013) – „Veliký Kulový“, „Spadnul“, „Odrhovačka“, „Éroplán“, „Idyla na D1“, „Uctivý služebník“ a „Štěnice“. DO ŘADY! dokázali, že pořád patří k paletě těch originálnějších kapel u nás. Pro mě pomyslný vrchol večera. Myslím to upřímně!
