TRNY& ŽILETKY Třetí hlas

LP/CD 2022, PHR Records / punk / Česko

Příbramská skupina E!E letos slaví 35 let od založení a Papagáj jí k výročí nadělil další pěkný dárek. Po reedici třetího alba „Deska“ vyšla i novinka „Poslední me!enu“, která je uvedena jako „poslední plánované řadové album“ kapely. Obecně mám k podobným proklamacím rezervovaný přístup, podobných „posledních“ desek, koncertů, tour už kdejaká parta ohlásila bezpočet, ale možná tomu tak bude, po těch letech a stovkách písní, z nichž řada zlidověla, na to mají příbramští nárok.

A pokud se loučit, tak se vztyčenou hlavou a pěknou deskou, což se myslím E!E podařilo. V první řadě fyzický nosič. Vyšlo i CD, ale primární je gramodeska, která byla realizována ve dvou verzích – standardní černé a nestandardní žluté, resp. v barvě svíčkové omáčky, ta je ale žel už vyprodaná, po 200kusovém limitu se zaprášilo. Právem, barva je to skutečně neobvyklá, deska je navíc v sáčku s antistatickou fólií, nechybí pečlivě zpracovaná textová příloha, jejíž součástí je i sestava (zamotaná mezi texty), přehled hostů, kteří pomohli s texty, informace o nahrávání i svérázná děkovačka. Jediné, co se mi nelíbí, je přední strana obalu, která za prvé lehce připomíná obal NAŠROTU k „Totálně našrot“ a za druhé vypadá lacině (zadní taky). Zato hříčka s názvem kapely v názvu alba pobaví, podobně je tomu i u písničky „Takhle teda ne!e“.

Ta je ale zařazena až na druhé pozici, první je „Srab“, což je svěží krasojízda, která splňuje všechny nároky kladené na punkový velehit: úderné sloky, snadno zapamatovatelný refrén, chytlavé melodické linky a pro ty, kteří chtějí něco navíc, pěkné kytarové vyhrávky, které se dotýkají metalových sfér. I druhá věc, zmíněná „Takhle teda ne!e“, jede v podobném duchu, zase si myslím, že je to aspirant na zařazení do koncertního programu, protože o ní platí to samé, co jsem napsal k „Srabovi“. 

S texty jsem se v prvních dvou písních dokázal srovnat, apel na nesrabáctví a únik z konzumního/moderního životního stylu je sice punkový kolorit, ale při poslechu slova neruší. Což žel neplatí na třetí kousek „Jedlice z Bořkovic“, který je asi „věnovaný“ nějaké postavičce z okolí kapely – a je to taková ta rádoby legrace, která mi přijde na hranici trapnosti. Muzika taky ztrácí švih, je to spíš hospodský nebo tancovačkový bigboš. Od bigboše k blues; jestli to správně chápu, „Blues toaletního papíru“ pochází z repertoáru skupiny PARTA BRUSIČE KARHANA, která na Příbramsku působila v osmdesátých letech minulého století a která v téhle písni reagovala na nedostatek toaletního papíru, což bylo za komunistů časté – nějaké obyčejné zboží z ničeho nic nebylo v obchodech, a tak nastoupila lidová tvořivost: „A než papír dostaneme, nařežeme Rudý právo...“. Hudebně taky spíše rock než punk, alespoň začátek je takový unylý, s refrénem se muzika trochu zrychluje a pak zase padá někam k blues rocku. Po nemastném prostředku první strany se zase blýská na lepší časy, jak „Panknrol“, tak
„Hajtra“ jsou klasické písně E!E, platí na ně táž slova jako na první dvě. 

Co je u E!E jistota, jsou velmi dobré instrumentální výkony, kapele to šlape, jak rytmika, tak kytary působí vyhraně, všechno ladí, i ten polohrubý zpěv k muzice pasuje. Vůbec nejlepší mi Bořivoj Řehoř přijde v „Panelstory“, což je znepokojující skladba jak hudebně, tak textově. Popis neutěšeného sídliště, valivá depresivní muzika, rytmické zlomy, jen škoda třikrát zařazené óhohoo halekačky, která sice není kdovíjak veselá, ale já bych se bez ní obešel, ona tíživost by klidně mohla trvat celou hrací dobu. K dobrým songům patří i melodický „Český ráj to napohled“, v němž vítězí text, ve kterém se povedlo pěkně popsat současnou realitu globalizovaného světa, ale ani muzika nezaostává, opět potěší pěkné kytarové sólo, kytarové hrátky pak hezky osvěžují i závěrečnou, opět návykovou, „Nech mě bejt“. Nemůžou chybět ani alkoholové odrhovačky „Prchám z týhle doby“ a „Zlitej sem jak hovado“, které budou lépe účinkovat na punkovém festivalu než v klidu domova, ale vedle textů o chlastu a jeho následcích minimálně v té druhé pěkně odsýpá i muzika. Nenápadný „Stres“ doplňuje mozaiku, která fanoušky kapely uspokojí na sto procent, odpůrce utvrdí v jejich postoji a nezaujatého posluchače v mnoha případech překvapí a ve finále dobrou polovinou skladeb osloví. Řadím se mezi ty nezaujaté, nejsem skalním E!Ečkologem, ale většinu nahrávek si občas s chutí poslechnu a vždycky si dokážu vyzobat písně, které mi přijdou fajn.

U novinky pak ještě zaslouží pochvalu zvuk, který byl pořízený ve studiu ExAvik, což je punková základna, jejíž  velitel Pavel Brom dobře ví, jak kapele ušít fešný zvukový kabátec, který ještě přežehlil Přemysl Haas ve studiu PyHa, kde proběhl mastering.

Ve finále tedy spokojenost, „Poslední me!enu“ považuju za povedenou desku, a pokud je to opravdu poslední řadovka kapely, tak se loučí se ctí. 

Seznam skladeb:

  • Strana A
  1. Srab
  2. Takhle teda ne!e
  3. Jedlice z Bořkovic
  4. Blues toaletního papíru
  5. Panknrol
  6. Hajtra
  • Strana B
  1. Panelstory
  2. Prchám z týhle doby
  3. Český ráj to napohled
  4. Stres
  5. Zlitej sem jak hovado
  6. Nech mě bejt

Čas: cca 36 min.

Sestava:

  • Bořivoj Řehoř – zpěv
  • Petr Stawarz – kytara a zpěv
  • Petr Mottl – baskytara
  • Roman Vojtíšek – bicí 
  • Robin Davídek – sólová kytara

www.eecka.eu
Facebook
Bandcamp

PHR

 


Zveřejněno: 14. 01. 2023
Přečteno:
357 x
Hodnocení autora:
7 / 10

Autor: Johan | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

Zatím je tu mrtvo. Určitě nejsi bez názoru, tak buď první a přidej svůj komentář