Zdravím do… Kam vlastně? Metalová encyklopedie pořád uvádí Velký Ořechov, Zlínský kraj, ale pochybuju, že v této obci, kde žije zhruba 750 lidí, ještě všichni bydlíte… Odkud jsou v současnosti členové SDOS? Jak daleko k sobě máte a jaký vliv to má na tvorbu nových skladeb?
Pick: Třeba já jsem tam nikdy nebydlel. Ale možná je to spíš prorocký údaj, a jednou se tam přestěhuju. Myslím, že aktuálně tam nebydlí nikdo z nás. Nevím, jestli je to proto, že nikdo nebydlíme ve Velkém Ořechově, ale myslím si, že k sobě máme tak blízko, jak jsme možná nikdy neměli. Samozřejmě je to můj subjektivní pocit. Každá zkouška je pro mě skoro takový malý svátek. Čas bývá omezený, a o to víc se soustředíme na „práci“, ale zároveň v tom většinou bývá lehkost, nadhled a humor. Myslím, že už si něco nepotřebujeme navzájem dokazovat, ani nikomu vně, a to přináší volnost a možná až radost soustředěnou do další tvorby. O to víc mě překvapují reakce, které u posledních nahrávek často hovoří o depresi, myslím, že nálada ve zkušebně nemůže být tomuto vzdálenější.
Drrr: Pokud bys však přece jen vyžadoval nějaké konkrétní jméno, tak asi nejvíc fér by bylo uvést, že jsme kapela z Ludkovic u Luhačovic, protože tam máme už mnoho let naši zkušebnu. A touto logikou jsme pak v minulosti byli také kapelou z Doubrav, Prakšic, Pašovic, Dobrkovic, i toho zmiňovaného Velkého Ořechova a Kelníků, Protože tam všude jsme tu déle, tu kratčeji, zkoušeli. Mít vlastní stabilní zkušebnu pro nás byl v dobách našich začátků neřešitelný problém, byl to kontinuální vyhazov za vyhazovem z nejrůznějších míst… a nakonec nás ještě vykradli. :D
V současnosti to má nejdál do zkušebny Canni (320 km), pak já (80 km), následuje Pickard (30 km) a Vlasa může přijít v papučích.
Počet najezděných kilometrů asi až tak nesouvisí s počtem let, jež dělí nové a předchozí album. Čas sice letí (člověk to vidí na dětech a vnoučatech – úsměv), ale kapelní dění už není pro skoro veterány tak hektické jako kdysi, kdy bylo nutné vydávat desky co dva tři roky. I počet koncertů tomu odpovídá, respektive jich je ve vašem případě letos zhruba tolik, co uteklo let od toho předešlého alba… Soustředili jste se na přípravu, nahrávání a vydání nového CD a na koncerty nebyl čas? I tak jste zapsali jeden výjimečný, loni před WALTARI.
Pick: Ano.
Drrr: Množství koncertů, které jsme schopni odehrát, je zřejmě přímo úměrné volnému času, který nám naše dnešní životy dovolují. Tož buďme rádi aspoň za to, co je. Může být líp, ale může být i hůř.
A že se intervaly mezi deskami postupně prodlužují, je asi také přirozené. Tím, že na kontě už pár nahrávek máme, pořád máme v sobě touhu se zdokonalovat a zároveň se nechceme opakovat, dostáváme sami sebe do pozice, kde je třeba dobře zvažovat, jaký hudební motiv použít. Jestli už někde nebyl. A velice často se i děje, že i po čase zjistíme, že tohle jsme už v něčem měli. Faktor času a neuspěchanosti tohle do jisté míry pomáhá filtrovat.
Nahrávali jste znovu na dvě etapy, v listopadu 2022, respektive v únoru 2024, jako obvykle, ve studiu Šopa. Systém dvou nahrávacích úseků se vám minule osvědčil, říkali jste, že je to praktické s ohledem na přípravu a učení se menší porce materiálu. Měli jste opravdu v listopadu 2022 složenou jen polovinu? Můžete odtajnit skladby, které jste nahráli v první a které ve druhé etapě?
Pick: Já už si to ani nepamatuju. Je pravda, že na první sešn jsme šli s pěti–šesti hotovými věcmi, připravenými k nahrávání, ale nějaké další dvě už určitě byly rozdělané. Nahrávky z první a druhé sešn jsou na desce promíchané, nemyslím si ale, že je lze od sebe rozeznat. Doktor prostě je konzistentní v přístupu ke skládání.
Drrr: Během první seance jsme nahráli šest skladeb plus intro („Phae“, „Optionless“, „New Everyday Little Angel“, „A Star Has Not Been Born“, „Disinformed“, „Live Hard“, „Passing On“), během té druhé jsme dohráli zbývajících pět. Skladbu „Disinformed“ se mi během první sešn nepovedlo nazpívat zcela dle mých představ, tož jsem si to při druhé seanci střihnul znovu, tentokrát s mírně poupravenou vokální linkou a snad i s lepším výsledkem.
Pokud si dobře vzpomínám, tak hotové jsme měli opravdu jen ty skladby, s nimiž se v danou chvíli šlo do studia. Skladby plánované pro další seanci existovaly jen ve formě neurčitých shluků riffů a nedefinitivních nástřelů.
Jak vnímáte vývoj, jakým vaše kapela prochází? Pro mě jste jednou z jistot. Po pár sekundách poznám, že jste to vy. Od památného „Triota“ ostatně fungujete v totožné sestavě, 20 let… Znamená to, že se vaše hudební preference jako jednotlivců až tolik nemění, že vás pořád baví dělat tu vaši muziku?
Pick: Já si nemyslím, že naše hudební preference mají jakýkoliv dopad na to, co z nás leze. Spíš bych řekl, že jsme víc srovnaní s tím, co umíme a neumíme, co si můžeme dovolit a co už ne, a jestli nám to stojí za to. V zásadě se pokoušíme Doktorovi pomoci zhmotnit další, co možná nejlepší, písničku tak, aby hrála do nálady, ve které ji chce mít. Tak to aspoň cítím já, ale je to něco úplně jiného, než co si sám doma pouštím.
Drrr: Ten „muss“ k tvoření pramení z jakéhosi vnitřního nepokoje, který člověka ponouká dál hledat a špekulovat. Pak jde také o ten neopakovatelný zážitek – když to, co nosíš v hlavě, zhmotníš na zkušebně do uchopitelnějšího tvaru, každý do toho také přidá kus sebe… a pak když vidíš, že skladba šlape a že to baví i spoluhráče, tak to je velmi hezký pocit a zážitek.
Přijde mi, že novinka „Never After“ je pocitově pomalejší a zadoomanější, emotivní, naléhavá. Samozřejmě nejsou všechny skladby pomalé, ale dojem jistého zklidnění ve mně zanechává. Jaké pocity by vaše muzika měla (mohla) vzbuzovat v posluchačích?
Drrr: Zadoomaná, emotivní a naléhavá je přesně taková, jaká bych chtěl, aby byla. To by bylo moc hezké.
Pick: Chuť na rum. Minimálně u skladeb z druhé sešn.
Na albu je několik skladeb, které se něčím vymykají. Jako první mě napadá „Glutton“ se zvláštním dojezdem, který připomíná disco (?), potom „Silo“, jež je odlehčené, skoro rockové, v „Live Hard“ hostuje zvukař Staňa Valášek a v „Breeding the Wrath“ Bruno, což je i tím, že jde o upravenou věc od HYPNOS. Všechna tahle zpestření jsou fajn. Můžete ke každému připojit pár slov?
Drrr:
„Glutton“ – ten motiv na konci není disco, ale hudební vtípek na téma znělky jednoho dávného seriálu o chytrém autíčku s vystřelovací sedačkou a jeho kámošovi s beranicí na hlavě.
„Silo“ – tahle skladba má podle mě v sobě skryto několik hezkých změn: jednak je to střídání 4/4 a 3/4 taktu mezi slokou a předrefrénem a následně pak vypjaté sólo hned po prvním refrénu.
„Live Hard“ – Standovo hostování je vlastně úspěšným završením několikaletého přemlouvání. Standa je mimo jiné i skvělý zpěvák, sám dříve vystupoval s rockovou kapelou (a výbornou!). Poučení, které z této epizody plyne, zní, že některé věci prostě potřebují čas.
„Breeding the Wrath“ – s nápadem, že bychom si navzájem předělali skladby, přišel Bruno někdy v průběhu covidových lockdownů. Už před časem HYPNOS přepracovali naši skladbu „Light Hates Me“ a výsledek se mi moc líbí! Na naší verzi HYPNOSÍHO fláku odvedl velký kus práce Canni, který vymyslel, jak to vlastně celé uchopit, udržet rozpoznatelnost původního materiálu a současně tomu dát náš ksicht.
Originální výraz je jedna věc, jistě chvályhodná, na druhou stranu nejste ukotveni v žádné scéně. Striktně zaměřené kapely to mají jednodušší a snáze osloví fanoušky daného metalového subžánru. Na koho cílíte vy? Z jakých končin se rekrutují vaši posluchači? Zůstávají vám věrní vaši vrstevníci? Daří se vám oslovit mladší?
Drrr: Naši posluchači se podle všeho rekrutují z řad lidí, kteří dokáží ocenit podivnost. Současně jsou to lidé, kteří ovšem mají také velmi kvalitně vyvinutý vkus. To je také současně i definice naší produkce. :D Za všechny fanoušky jsme moc rádi! Koncerty jsou většinou jako reunion ze základky, protože ty obličeje se velmi často opakují, což je skvělé.
Texty. Ty jsem v recenzi vynechal, protože jsem lenochod a nebaví mě si je překládat, navíc když anglicky umím prachbídně. Kdyby byly na Bandcampu, tak bych si je hodil do překladače… Takže o čem to tentokrát je?
Pick: Pořád o tom samém. O mně, o tobě, o nás, o lidech a věcech kolem. Nemá to koncepci nebo urputně sledovanou jednotící myšlenku. Nebo myšlenku vůbec.
A proč vlastně Bandcamp nemáte? Dnes ideální prostředek pro nasávání hudby pro ty, kteří odmítají platit Spotify a podobné streamovací platformy, navíc zároveň funguje jako e-shop…
Drrr: To by si pak právě kdokoliv mohl hodit ty naše texty do překladače a pak by hned věděl, o čem to celé je. To by bylo moc easy, ne?
To, že jste oblíbení u pisálků, je evidentní, recenze na vaše alba jsou vždy pozitivní, většinou berete osm devět bodů z deseti, a to si recenze neplatíte. (úsměv) Jsou pro vás po těch letech recenze v něčem přínosné, nebo je berete jako formu propagace – že si čtenáři webzinů a možná i nějakých tištěných médií všimnou, že vyšla placka, která má vysoké hodnocení a mohla by je zaujmout?
Pick: Pro mě jsou recenze vždycky zajímavé. Často mě překvapí, jak některá věc působí na daného poučeného posluchače recenzenta. Je úžasné, jak jeden stimul dokáže vyvolat širokou škálu reakcí u různých lidí, často v přímém protikladu toho, jak se k dané skladbě stavím já. Dává mi to možnost zkoušet pochopit jiné lidi.
Drrr: Recenze vždy očekávám s velkým napětím. A ať chci nebo nechci, silným reakcím na recenze se ubránit nedokážu. Prvotní nedočkavost a natěšenost postupně střídají obavy, zda nahrávka obstojí. Odmítavé recenze mě dokáží vykolejit i na několik týdnů, naopak ty příznivé mě nakopávají do pracovní mánie. Člověk by se od toho na jednu stranu rád oprostil, ale na straně druhé je zase poučné vědět, jak na naši tvorbu nahlížejí lidi mimo náš vnitřní kruh. Navíc zrovna recenzenti mívají dost naposloucháno a mnoho z nich píše třeba i několik dekád.
Vysoká hodnocení vám nepomohla k prodloužení kontraktu s MetalGate, kteří vydali předchozí tři CD. Teď je jako vydavatel uvedeno Nakladatelství Olomouc, což je zajímavé v tom, že se jedná primárně o knižní firmu. Nicméně vlastněnou Doctorem a jeho manželkou. (úsměv) Takže svým způsobem vlastní náklad. Když to neklaplo s MetalGate, dál jste nehledali, abyste nemuseli na vydání čekat a raději se postarali sami? Tím pádem je veškerá propagace na vás, protože do portfolia nakladatelství nezapadáte…
Drrr: To je takové naše stigma, řekl bych. Totiž že ta občas dosažená vysoká hodnocení od publicistů ne zcela korelují se skutečně dosaženým hospodářským výsledkem. Jak už je výše uvedeno, pro mnoho lidí asi zůstaneme jen jakousi podivností na scéně, což vlastně asi stejně jsme, pro jiné možná libůstkou, případně nesnesitelností… každopádně však okrajovou záležitostí.
S myšlenkou, že bychom si album vydali tentokrát zase sami, jsem si pohrával již delší dobu, vlastně od chvíle, kdy jsem začal fungovat v Nakladatelství. Nicméně nahrávku jsme i tak MetalGate nabídli, ale když to na dohodu úplně nevypadalo, vrátili jsme se k původnímu plánu. My jsme si samovydání vyzkoušeli už v roce 2010 s deskou „Of Us“ a do úplného neznáma jsme tedy nekráčeli.
CD vyšlo jako digipack se zajímavou fotografií na titulní straně. Vypadá to jako kapka vody, nebo rtuti, nebo nevím. (úsměv) Kde jste k fotce přišli? Byla hotová a vám se nějak dostala do rukou, nebo byla udělaná na zakázku? Co má titulka znázorňovat?
Drrr: Autorem je Petr Horna, velmi šikovný fotograf, jehož doménou je sice zejména ornitologie, ale občas venku blejskne i něco jiného, co mu padne do oka. A to byl právě případ i motivu, který nám dal k použití na albu. Jedná se kapky rosy zachycené na pavučině a moje oko v tom motivu uvidělo jakési vyjádření prchlivosti a jedinečnosti okamžiku, kdy cosi hezkého může vzniknout jakousi souhrou okolností, ale trvání může vzít lehce za své, třeba hned s prvním poryvem větru.
Podobný dotaz k dřevořezbám, které jsou uvnitř bookletu. U těch mi přijde škoda, že nebyly využity více, lépe, např. s fotkami vás čtyř – u každého jeho instrument. A proč jste si tentokrát nenechali udělat design od nějakého grafika a svěřili jej Doctorovi?
Drrr: K těm řezbám se váže takový malý milý příběh. Když jsme s kapelou v roce 2016 slavili dvacetiny, dostali jsme je jako dárek od jednoho našeho fanouška. Vyřezal je pro nás tehdy malý klučina ze Slovenska se svým tatínkem. Bylo to moc milé. Od té doby jsem je opatroval v archívu a vzpomněl jsem si na ně právě během příprav grafických podkladů pro desku. Poslední část otázky beru jako invektivu na mou osobu. :D
Když jsme u vydavatelských počinů, brzy by měla vyjít pod Pařátem reedice demosnímků z let 1997 a 2000. Tyhle retro edice většinou mají úspěch, mnohdy větší než aktuální tvorba, což je trochu smutné, ale nostalgie je holt všudypřítomná. Co s vámi dělá zájem o ta pravěká dema? Taky „trpíte“ nostalgií? (úsměv)
Drrr: Herdron to s námi moc jednoduché neměl. K vydání demáčů nás ponoukal snad několik let, já se tomu však podvědomě bránil, vědom si plně těch mnoha nedokonalostí a nedotažeností, které tam tím více s odstupem let slyším. Pro někoho je to ale právě „to ono“. Budiž. I přes počáteční nerozhodnost jsem ale nakonec rád, že se ten náš hudební pravěk dočká oficiálního vydání a třeba někomu připomene, kde a jak naše hudební cesta začala.
