Zatímco v počátcích existence vydávali SIX DEGREES OF SEPARATION alba po dvou třech letech, poslední tři CD dělí roky čtyři. Asi rozumná prodleva způsobená nejen tím, že polovina kapely hraje ještě v HYPNOS, ale taky už není nezbytné dávat o sobě vědět co nejčastěji, v současnosti život kapel, zejména těch letitých, už přece jen plyne pomaleji. A taky je více času na pilování materiálu a nahrávání – SDOS minule najeli na zajímavý systém dvou nahrávacích etap, což se osvědčilo a zopakovalo i v případě novinky „Never After“, která se natáčela v listopadu 2022, respektive v únoru 2024, jako obvykle, ve studiu Šopa.
Novinkou je změna labelu. Důvody neznám, nicméně spolupráce s MetalGate nepokračuje, nově je na obalu uvedeno Nakladatelství Olomouc, což je primárně knižní firma, ale trocha detektivní práce na úrovni žáka první třídy ZŠ vede ke zjištění, že majitelem poloviny nakladatelství je Doctor a druhá patří jeho manželce. Takže svým způsobem vlastní náklad s tím, že nakladatelství samozřejmě umí nechat vyrobit nosiče a obaly. Digipack je sice jen čtyřstránkový, ale booklet není vložený v klasické kapse, ale v záložce. Grafika je učesaná, přehledná, postaral se o ni Doctor s využitím fotografií Petra Horny a dřevořezeb Štefana Kicka & family, které by si zasloužily větší prostor. Učesanost a přehlednost je jedna věc, lepší než něco přeplácaného, na druhou stranu je design prostý jakéhokoliv zajímavého nápadu a i nějaký maličký šotek se sem tam zapojil, takže chybí uvozovky na konci názvu skladby „Live Hard“ u hostů nebo jsou na konci některých vět v info části tečky a u dalších tečky chybí.
Co ale nahrávce nechybí, je typický SDOS ksicht. Opakuju to nejspíš v každé recenzi, ale stejně mi to nedá: SDOS jsou jednou z kapel, které poznám po pár taktech, maximálně v okamžiku, kdy zpěvák (a basák) Doctor otevře pusu. Jeho nezaměnitelný projev ke kapele patří už 28 let, stejně dlouho je s ním kytarista Canni. Po prvním albu a personálních změnách se v sestavě usadili Vlasa (kytara, druhý hlas) a Pickard (bicí) a kvartet už to takhle táhne let dvacet (viz srovnávací foto), přičemž hned první společné album „Triotus, Tricephalus and Tribadism“ (nahráno 2004, vydáno 2005) tehdy velmi silně rezonovalo scénou a způsobilo pěkný poprask. A všechna další udržovala vysoko nastavenu laťku, což se potvrzuje i na aktuálním počinu „Never After“.
Dvanáct stop, z toho deset autorských nazpívaných, jedno intro a jeden cover. „Phae“, jež album otvírá, navozuje meditativní atmosféru, kterou záhy bortí vcelku temná „Little Red Running Hood“. Ta je vedena v plus minus středních tempech, disponuje zvláštní atmosférou, již nejspíš posluchač může označit jako depresivní, stejně jako povznášející, podle toho, v jaké náladě se bude nacházet. Ono totiž mezi celkem těžkými motivy proplouvají i melodie, případně může na pozitivní vlnu naladit Doctorův zpěv, samozřejmě za předpokladu, že je specifickému hlasu posluchač nakloněn. O zpěvákově výrazu se pravidelně vedou diskuze, já jsem vždy jeho obhájce a jiný si do do muziky kapely neumím představit. Na řadě alb SDOS je skladba někomu věnovaná, tentokrát jí je „Optionless (For Kaku)“, jež dává vzpomenout na dávné doomové období a naplňuje doomový zákon: je velmi emotivní a velmi naléhavá, zpěv má místy až tragický nádech. Na druhou stranu hudebně se jede spíše v kolejích progresivního metalu/rocku, kytarová práce je plná kudrlinek a melodií. V podobném duchu a s podobnými výrazovými prostředky pracuje i „New Everyday Little Angel“, v níž se daří střídat slavnostní a obyčejnější party natolik přitažlivě, že jde o jeden z vrcholů alba, i díky pochmurnému zpěvu nebo kytarovým vybrnkávačkám a sólům. Líbí se mi i funkční bicí; Pickard ví, kdy se do toho opřít a kdy jen tak nenápadně držet rytmus.
Skladby za sebou navazují prakticky bez přestávek, po dvojbloku pomalejších písní následuje výbušná „A Star Has Not Been Born“; thrashové tempo se přelévá do „ležéru“ a opět se daří udržovat napětí a zvídavost, kam se skladba vyvine – a o překvapení není nouze. Myslím, že se tady k mikrofonu dostal i Vlasa; pokud ne, tak je Doctor vokální chameleon. (úsměv) Na druhou stranu mi tady přijde zvuk kytar poněkud divný, zahalený v jakémsi mlžném oparu, což může být záměr, ale i kdyby byl, do uší mi to moc neleze; obecně zvuk ano, je přehledný a standardně Šopácky kvalitní. „Glutton“ se dlouho tváří jako klasická kapelní práce mód pomalá věc, šokující je ale závěr v rytmu… vlastně nevím čeho. Asi diska, ve kterém se „perou“ kytary se syntetickými zvuky. Docela fajn blbinka. (úsměv) „Disinformed“ patří ke svižnějším kouskům, „The End“ k naléhavým a myslím, že tahle poloha současným SDOS parádně sedí. I v další línější písničce dokázali navodit originální atmosféru, ještě více na city se hraje v devítce „Silo“. Ta je až sametově příjemná, spíše rocková než metalová, ale do nálady alba bez potíží zapadá, respektive ona zároveň vyčnívá – je pozoruhodné, jak pánové dokázali i s minimalismem vytvořit tak silnou kompozici, při níž nezůstane jedno oko suché. Ale aby nedošlo k omylu, song není jen soft, on taky rozkvétá do epické roviny, v které je podobně silný. Zprvu mě napadalo, že jím mohlo album skončit, ale ono nabízí ještě dvě třešničky. Tou první je zapojení zvukaře Stani Valáška v „Live Hard“, kde přispěl vokály. Tou druhou hostování Bruna (HYPNOS) v songu převzatém od HYPNOS. (úsměv) SDOS jednu z prvních skladeb Bruna a spol. (objevila se na debutu „In Blood We Trust“ i na EP, jež mu předcházelo) pojali po svém, takže úplně přirozeně zapadá mezi ostatní, na druhou stranu není zapřen originál. Ten se jmenuje „Breeding the Scum“, cover „Breeding the Wrath“, nový je i text, ale slova do muziky zapadají jako na originálu, což muselo dát dost práce, aby to sedělo na počet slabik. Navíc výběr skladby má logiku, nejde o nářez, ale o valivý song. Ale abych nezapomněl na Passing On“, možná nenápadnou položku, která ale podtrhuje dojem, že SDOS tentokrát tíhnou k pomalejší a procítěné muzice, kterou doplňují progresivní choutky.
SIX DEGREES OF SEPARATION opět potvrdili, že patří mezi nejzajímavější a za mě i nejlepší tuzemské kapely. Jejich smůlou je (podobně jako např. v případě DYING PASSION) neukotvenost v nějaké scéně, protože nehrají snadno zařaditelnou muziku, spíše křižují mezi různými metalovými či rockovými subžánry – a takové kapely to mají těžké.
Seznam skladeb:
- Phae
- Little Red Running Hood
- Optionless (For Kaku)
- New Everyday Little Angel
- A Star Has Not Been Born
- Glutton
- Disinformed
- The End
- Silo
- Live Hard
- Passing On
- Breeding the Wrath
Čas: 48:40
Sestava:
- Doctor – vocals & bass
- Canni – guitars
- Vlasa – guitars & vocals
- Pickard – drums
https://sixdegrees.cz/
Facebook
