Recenzi na nikoliv poslední, ale předposlední album ŠKWORU jsem začínal slovy: „Marně vzpomínám, jestli jsem někdy slyšel celé album ŠKWORU. Možná když nám do redakce došlo na recenzi, jednou jsem jej protočil, nic moc si nezapamatoval a poslal dál.“ To už dnes použít nemůžu, protože jsem si „Tváře smutnejch hrdinů“ z roku 2020 poslechl ne jednou, ale nejednou, a dodnes si pamatuju některé obraty v textech, které jsem tehdy považoval za marnosti (a považuju dodnes). Samozřejmě jsem kdesi zaslechl i ty největší kapelní hity typu „Mý slzy neuvidíš“ nebo „Sraž nás na kolena“, byť ten druhý je cover TEARS OF FEARS.
Můj despekt k tvorbě ŠKWORU neznamená nic. (úsměv) Kapela patří mezi nejpopulárnější u nás, má narvané koncerty a spoustu fanoušků. Loni oslavila 25 let existence dvěma vyprodanými koncerty v O2 aréně, respektive O2 universum, jak se hala správně jmenuje, a záznam koncertu nyní vychází na dvou CD a DVD.
Váhám, zda v rámci recenze živé nahrávky hodnotit i tvorbu kapely. Nebo jen zvuk, obraz, obal. (?)
Tak začnu obalem. Osmistránkový digipack obsahuje:
- panel s titulní stranou
- dva panely s fotkami, na nichž jsou záběry na pódium a fanoušky
- panel se seznamem skladeb
- tři panely s trayi a na nich nasazenými nosiči
- panel s kapsou na booklet
- kartu s podpisy členů kapely a kódem na stažení záznamu až ve 4K kvalitě
- osmistránkový booklet se seznamy skladeb včetně uvedení jejich autorů, fotkami muzikantů, děkovačkou a kredity
Design je přehledný, prostý přehmatů, profi práce.
Nejdřív jsem si pustil CD, ale jen jako kulisu při nějaké další činnosti, do malých kuchyňských beden, takže jsem spíš vnímal hitovost materiálu, případně jeho znalost, nikoliv kvalitu zvuku. Po přehrání obou CD mi v hlavě zůstaly záchytné body sporadického posluchače nějakých rádií, která skladby ŠKWORU hrají a která mají puštěná kolegové v práci nebo někdo v autě apod. Kromě výše uvedených dvou šlágrů jsem zachytil další, např. „Vyvolenej“ nebo „Pohledy studený“ plus skladby z mnou recenzovaného alba („Už je to tak dávno“, „Když vlky žene z lesů hlad“) plus věci, ve kterých se objevují hosté.
Druhé kolo a restart DVD přehrávače. Už hodně dlouho jsem stroj nepustil, trochu jsem se i bál, jestli bude fungovat, ale naštěstí se dvacet dva let starý výrobek firmy Panasonic bez protestů rozběhl. Zhlédl jsem celý koncert a vlastně nemůžu proti jeho zachycení prostřednictvím spousty kamer napsat negativní slovo. Být fanouškem kapely, byl bych bezesporu nadšený, protože všechno je na svém místě, hodinu a půl dlouhé vstoupení má vše, co by mělo mít. Výborný střih. Záběry ze všech možných úhlů, celkové pohledy, detaily, publikum, tu je záběr kratší, tu delší, líp to udělat nejde. Kameramanům jdou samozřejmě naproti světelné efekty, nějaké ty ohníčky nebo projekce, které se objevují s rozumem. Taky musím ocenit dramaturgii, protože ta je promyšlená a zase bez výhrad. Střídají se svižnější a pomalejší kousky, vždycky, když se to hodí, se objeví nějaké zpestření. Tím prvním je příchod Gabriely Gunčíkové, která přispěla zpěvem v písni „Vlci v koutě“. Koncert půlí meziintro č. 1, jež uvozuje „Když vlky žene z lesů hlad“, v písni „ Milionu hvězd se ptáš“ hostují Filip Vavřička (piano) a Marek Novák (violoncello); dle slov Petra Hrdličky s kapelou hrají i na akustických tour. Krátké intro pak uvozuje i skladbu „Tak to jsme my!“.
Dalším kladem je minimum promluv mezi skladbami. Většinou se mezi nimi nemluví vůbec, a když už, tak to nepůsobí pitomě, stejně tak se šetří s hecováním a „hejováním“, až v předposlední písničce „Síla starejch vín“ se nechává prostor publiku, aby si skladbu pělo samo, což se děje i v několika dalších, když dojde na refrén. Velmi dobře působí i samotný konec koncertu, žádné návraty na přídavky, žádné dlouhé a přitroublé loučení s blábolením o srdcích, dojetích a takových těch zbytečných sladkobolných frází, jen krátké poděkování, uklonění se a finito.
Zvuk DVD z televize v pohodě, z cédéček výborný. Nevím, nakolik se sahalo do záznamu a něco dohrávalo nebo přehrávalo, ale to je asi fuk, dojem ze zvuku je skvělý. Nejen základní nástroje, ale i zařazené samply jsou parádně slyšet. A všichni zúčastnění odvedli kvalitní výkony nejen instrumentální, ale i vokální, jak sólové, tak sborové, všechno sedí.
Navíc musím uznat, že si kapela mákla, že se o dost věcí postarali samotní členové; pro mě nový kytarista Jan Chudan (který v roce 2022 nahradil Martina Voláka) mixoval a mástroval, basák Tomáš Kmec střihal.
Nevidím důvod hejtovat produkt kapely jen proto, že mě její tvorba neoslovuje a považuju ji, jak jsem uvedl v minulé recenzi za „spotřební instantní zábavu pro nenáročné kolemjdoucí a víkendové/festivalové rádoby rockery a rockerky“. Tím bych ukončil hodnocení hudební náplně, ta ostatní je u výročního kompletu špičková.
Live – nebodováno (reedice, výběry a živáky neboduju).
Seznam skladeb:
- CD1:
- Intro - Může se stát
- Může se stát
- Kámen
- Ty lhát mi smíš
- Pokřivenej pohled
- Sympaťák
- Vyvolenej
- Kolikrát...
- Starej voják
- Už je to tak dávno
- Střepy
- U mě dobrý
- Vlci v koutě
- Sobě věrnej
- Sraž nás na kolena
- CD2:
- Intro - Když vlky žene z lesů hlad
- Když vlky žene z lesů hlad
- Za barevným sklem
- Tváře smutnejch hrdinů
- Banda komiků
- Sliby a lži
- Příkaz zněl jasně
- Milionu hvězd se ptáš
- Intro - Tak to jsme my!
- Tak to jsme my!
- Pohledy studený
- Síla starejch vín
- Mý slzy neuvidíš
- DVD:
- Intro - Může se stát
- Může se stát
- Kámen
- Ty lhát mi smíš
- Pokřivenej pohled
- Sympaťák
- Vyvolenej
- Kolikrát...
- Starej voják
- Už je to tak dávno
- Střepy
- U mě dobrý
- Vlci v koutě
- Sobě věrnej
- Sraž nás na kolena
- Intro - Když vlky žene z lesů hlad
- Když vlky žene z lesů hlad
- Za barevným sklem
- Tváře smutnejch hrdinů
- Banda komiků
- Sliby a lži
- Příkaz zněl jasně
- Milionu hvězd se ptáš
- Intro - Tak to jsme my!
- Tak to jsme my!
- Pohledy studený
- Síla starejch vín
- Mý slzy neuvidíš
Čas:
CD: 48:58, 40:12
DVD: 90:10
Sestava:
- Petr Hrdlička – zpěv, kytara
- Tomáš Kmec – basa, sbory
- Martin Pelc – bicí
- Jan Chudan – kytara, sbory
