ASMODEUS – PŘÍJEZD KRÁLE PO 25 LETECH, NYNÍ I JAKO ČERNÁ NEBO ORANŽOVÁ GRAMODESKA

CD 2020, Supraphon / hard rock, pop / Česko

Marně vzpomínám, jestli jsem někdy slyšel celé album ŠKWORU. Možná když nám do redakce došlo na recenzi, jednou jsem jej protočil, nic moc si nezapamatoval a poslal dál. V rámci doplnění vzdělání (nahodilé koncertní setkání na festivalech nemohu počítat, protože jsem se většinou rychle zdekoval) jsem si pustil novou desku „Tváře smutnejch hrdinů“ a užasle zůstal vejrat do prázdna. Proč? Protože nedokážu pochopit, že dospělý člověk, dokonce sedmačtyřicetiletý, dokáže z pusy vypustit takové kraviny. 

Texty mi poslech ztrpčují mnohem silněji než hudba. Petr Hrdlička si střídavě hraje na rebela a zklamaného romantika, ale pochybuju, že tomu, co zpívá, věří. Pokud ano, je to o to smutnější… Fráze vedle fráze, rádoby sociálně kritická slova vedle milostných, ono stačí mrknout na názvy skladeb a je celkem jasno. Velké štěstí je, že v bookletu jsou texty poměrně malým červeným písmem na černém podkladu, takže se obtížně čtou. Ale pro ilustraci jsem něco vyluštil a tady je ukázka jedné takové marnosti:

Už padá stín a vítr fouká
topí se v žáru poledním
tak klidně dál buď rozkvetlá jak jarní louka
snad mi věříš, že až to přejde, bude líp 
… 
Tak anděl zůstal stát a kouká
neví jestli zmůže něco víc
vyčerpanej nám posílá do hlavy brouka
napjatě čeká, snad se nám snaží něco říct 

Ono je ale naneštěstí slovům dobře rozumět, takže si ten očistec lze vyslechnout i bez civění do bookletu. Nakonec musím uznat, že předchozí útržek je částečně trefný, protože mám v hlavě toho brouka. (úsměv) Obraty typu „neznám nic horšího než temný zoufalý rána“, „spojili jsme osudy svý v jeden příběh, jen kdyby jsme se snažili víc“, „tak řekni, jakej to má význam a kdy se v tobě vyznám“ mně budou ještě dlouho strašit v hlavě, včetně pravopisného zločinu. 

V podstatě ale chápu, proč je ŠKWOR tak populární. Skladby jsou vesměs chytlavé, vhodné ke sborovému zpěvu na koncertech, nikterak komplikované, ale na druhou stranu nejsou všechny vyloženě primitivní. Většina fanoušků asi některé záležitosti ani nebude vnímat, čímž myslím hlavně elektroniku, která nejspíš lidi jedoucí v industriálu neosloví, ale kapele je třeba přičíst ke cti, že se samply vůbec pracuje a že se snaží svou v podstatě bigbítovou muziku něčím osvěžit. Dalšími klady nahrávky jsou dobré instrumentální výkony, výborný zvuk (nahrávalo se ve studiu Škwor, o mix a mastering se postaral v určitých podzemních kruzích adorovaný Amák!) a kvalitní zpěv, kterému nechybí přesvědčivost a charisma. Nemusím být fanouškem typu vokálu, kterým disponuje, respektive jaký používá Petr Hrdlička, ale výraz má a nahrávku vlastně táhne. 

Jistě, muzika mu jde na ruku, klasický mustr sloka-refrén zabírá – ať se hraje tvrdší svižnější kousek nebo pomalejší balady, vždycky se objeví hitová pasáž. Tu objektivně solidní, jinde vtíravá jak nejlepší hydratační krém. Do druhé kategorie řadím titulní píseň i následující „Vteřinu jedinou“, v obou případech jde hlavně o to rozjet album v intencích toho, co příznivci ŠKWORU chtějí, takže vlezlé popěvky a nenáročná muzika. O něco lepší je třetí „Když vlky žene z lesů hlad“, v níž se elektronika neobjevuje jen v úvodu, ale i v průběhu songu, zpěv je sem tam zkreslený a refrén prostě funguje. Neříkám, že je to industrial prog rock, ale dokážu song bez uzardění poslouchat a některé Petrovy vokální výrazy se mi líbí. Jenže jedna vlaštovička jaro nedělá, následující čtyřblok je nezáživná rutina, která působí až unaveným dojmem, hlavně tedy „To je můj svět“, body nesbírá ani ploužák s akustickou kytarou „Nejistá přítomnost“. Prapor lehce zvedá ostřejší „Už je to tak dávno“, v níž se opět s divnozvuky pracuje velkoryseji, stejně tak s tempy i náladou písně. Jen o textu si dovolím pochybovat, ono brát si do pusy Lemmyho a Lennona mi u ŠKWORU přijde poněkud mimózní.

Mimózní je taky slovo, které pasuje na pozice, na kterých se ŠKWOR nachází vůči mně – prostě se nepotkáváme a potkávat se nebudeme. „Čas všechno spálí“ budiž důkazem, plytký skoro pop působí otravně, ještě o fous horší je sladkobolná kýčovitost „Doufej“, tady už se mi dělá nevolno a mám dost práce počkat na poslední „Zvedni hlavu“, která začíná poměrně neotřele, Petr rapuje, ale místo toho, aby to ŠKWOŘI ukončili netradičně, neodpustí si další přihlouplý refrén. On by ani ten rap nebyl nic pro mě, ale aspoň bych si řekl „OK, něco je jinak“. Není, album jako celek je spotřební instantní zábava pro nenáročné kolemjdoucí a víkendové/festivalové rádoby rockery a rockerky. Dojem nezachrání ani pěkná kresba na titulní straně obalu. 

Seznam skladeb:

  1. Intro
  2. Tváře smutnejch hrdinů
  3. Vteřina jediná
  4. Když vlky žene z lesů hlad
  5. Zůstaň tu chvíli
  6. Spoutanej
  7. Nejistá přítomnost
  8. To je můj svět
  9. Už je to tak dávno
  10. Čas všechno spálí
  11. Noc nebo den
  12. Doufej
  13. Zvedni hlavu 

Čas: 42:11

Sestava:

  • Petr Hrdlička – zpěv, kytara
  • Martin Pelc – bicí, perkuse, sbory
  • Martin Volák – kytary, samply, sbory
  • Tomáš Kmec – basa, samply, sbory

https://www.skwor.cz/
Facebook

Supraphon

 


Zveřejněno: 14. 01. 2021
Přečteno:
895 x
Hodnocení autora:
5 / 10

Autor: Johan | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

15. 01. 2021 19:48 napsal/a Opat
...
Začátky kapely v podobě alb "Vyhlašuju boj" nebo "Vyvolenej" nebyly špatný, ještě z toho byla cítit určitá živočišnost a v době vydání mě to docela bavilo. (Jasně, asi kdybych si to pustil teď, tak mě to nebaví, ale ve svý době ok.) Pak asi začali tušit, že by z toho mohla bejt solidní škwóra, tak se pustili jinam a už to šlo úplně mimo mě...