Ahoj, od vydání vašeho alba „Skunk Fiction: The Tales From Žižkov“ a rozhovoru, který na Fobii k uvedenému CD vznikl, utekly čtyři roky. Co se za tu dobu událo v POTHEAD nového?
Zdar Johane a čtenáři Fobie! Moc díky za oslovení k rozhovoru. Tak kde bych začal… Mno, i když se to navenek moc nezdálo, bylo to docela akční období. Narodila se nám spousta potomků, hlavně tři roky nazpět byl dost plodnej rok, taky se nám odstěhoval bubeník do Blavy, právě kvůli potomkům a rodinnýmu zázemí, a díky tomu všemu se naše koncertní aktivita trochu utlumila. Před dvěma lety nás pak opustil druhej zpěvák CJ, tak jsme o člena rodiny chudší, no a jak už jsi na začátku nakousnul, vypustili jsme do světa novou nahrávku, která je docela mimo, co se týče našeho dosavadního směřování. Tak nějak jsme zčernali jinak, než tomu bylo dosud, kdy ta černota, která obohacovala náš gore, byla spíš rapovýho charakteru. (úsměv) Teď je to ta TRVE černota.
Minule jsi rekapituloval, v jakých dalších kapelách členové POTHEAD paralelně hrají. Platí ještě nějaké „vedlejšáky“, respektive je pro někoho jiná kapela tou hlavní a „zdržuje“ tím pádem POTHEAD v rozletu? (úsměv)
Tak vedejšáky pořád máme. Když už se na to ptáš, tak nám tu udělám trochu reklamu. Já si jedu vedle POTHEADU svůj pokojíčkovej two man chilli gore band CAPSAICIN STITCH RUPTURE, Weedman působí v jihočeskejch dark/blackmetalovejch BOHEMYST a Ganjosh se před nedávnem připojil k bratislavskejm pohřebním deathmetalistům FUNUS. Že by to POTHEAD nějak omezilo, to se říct nedá. Vždycky fungoval kompromis, že která kapela zabookuje termín první, ta další má smůlu. Hlavně s POTHEADEM stejně i s ohledem na práce a rodiny máme tak 2-3 akce do roka, tak ta pravděpodobnost křížení termínů a vzájemnýho omezování je fakt malá.
Letos jste vydali nový materiál nazvaný „The Secrets of Potštejn Castle“. Po předchozích goregrindových nahrávkách jste tentokrát muziku trochu očernili. Došlo k tomu kvůli příběhu situovanému do temného středověku, nebo jste dostali chuť hrát jinak než dosud?
My jsme v podstatě všichni tak trochu načichlí blackem. Každej z nás si prošel nějakou blackovou kapelou. Já jsem navíc, byť se to nezdá, celkem ortodoxní fanda MAYHEM, a celkově blacku v mý sbírce najdeš fakt hodně. A když jsem před devíti lety, po svý první návštěvě Potštejna, začal psát první songy na tuhle desku, chtěl jsem trochu takový tý blackový atmošky dostat i do POTHEADU. Postupem času ta touha celej matroš zblackovatět zesílila, takže jsme na už skoro hotovej matroš začali vrstvit víc atmosférickejch prvků, efektovat a zvučit to do temnějšího hávu. Navíc kytarák Weedman má naprosto skvělej cit pro blackovou hru, tak sem tam nějaký riffy lehce poupravil nebo obohatil. No a jak píšeš, přizpůsobení tématu je rozhodně na místě. Asi by bylo divný cpát tam rapový vsuvky o tom, jak tajemná husitská sekta vzdorovala proti útlaku lucemburských mocipánů. (úsměv)
Album je koncepční a příběh má reálný základ v podobě skutečné historické postavy, Mikuláše z Potštejna, což byl majitel hradu a později i loupeživý rytíř. Čím tě tahle postava zaujala, že se stala tou hlavní v celém příběhu? Jak ses vůbec o hradu Potštejn dozvěděl? Myslím, že se na něm odehrává i děj románu Aloise Jiráska zfilmovaný Zdeňkem Troškou pod názvem Poklad hraběte Chamaré…
S Potštejnem mě seznámil můj oblíbenej pivovar Clock, kterej zde má sídlo. Jelikož jsem pivní nerd a snob, co se vyžívá v craftový scéně, při jedný dovolený právě v okolí Potštejna jsem si nenechal ujít možnost tuhle skvělou lokalitu navštívit a samozřejmě pak ono infantilní: „POTHEAD… Potštejn… hehehe… to musíme spojit na nějaký nahrávce!“, přišlo už samo, a začaly vznikat první scénáře k fejkový historii hradu a jeho obyvatelům. Historickou postavu barona Mikuláše pak objevil Weedman, kterej taky pár nápadama příběh obohatil. My jsme teda nešli ve studiích nijak extra do hloubky, zdroje byly akorát wiki a pár fan stránek lehce se otírajících o historii hradu, takže spíš byl Mikuláš taková první zajímavá postava, která se nám hned zalíbila, a další jsme pro příběh už nepotřebovali. Symbol jsme v něm našli hned. Viděli jsme v něm takovou svým způsobem punkovost a rebélii, kterou jsme si samozřejmě přikreslili ku obrazu svému. (úsměv)
Příběh… dlouhé názvy skladeb něco naznačují, ale texty jsem nikde nenašel (součástí obalu nejsou), tak jestli můžeš popsat, co se na hradě děje…
Texty poprvý v naší historii skutečně jsou skoro všude, ale nehrajou kdovíjakou roli. Všechno důležitý je vlastně řečeno v názvech songů, samotný texty jsou pak jen takový typicky hardcore-grindcore útržkovitý fráze, který sice s příběhem souvisí, ale spíš jde jen o náznaky než o vyprávění. Střídá se tak nějak napůl angličtina s latinou, je tam i nějaký čtení z Bible, a místy samozřejmě klasický pseudoartikulovaný chrčení. (úsměv)
Ale abych teda přiblížil příběh: V hlubokých temných lesích potštejnsko-litického panství sídlí v tajemném hradu uzavřená sekta odpadlých husitů, nazývající se Řád svatého bongu. Pod vedením barona Mikuláše z Potštejna šlechtí potají různé odrůdy konopí, vymýšlí mechanismy pro jeho dlouholeté uchování a především svými produkty uzdravuje okolní obyvatelstvo a získává si jeho přízeň. Svým volnomyšlenkářstvím a narůstající popularitou mezi spodní vrstvou obyvatelstva je samozřejmě trnem v oku vládnoucí elitě, lucemburským mocipánům, kteří usilují o naprostou ilegalizaci konopí a vyhlazení celé sekty. Příběh pojednává o Mikulášově rebelii vůči vládcům, jeho boji za legalizaci a zakončen je podpisem Zlaté Buly Potštejnské, smírem a výsledném uznání konopí, jakožto funkčního léčebného prostředku, uzdravujícího tělo i mysl. Zmíněna je také historicky nejsilnější odrůda konopí Potštejn Golden Haze, která, kdyby v té době existovala Guinessova kniha rekordů, je dodnes tutově stále zapsána na prvním místě, pokud jde o koncentraci THC.
Kdo namluvil intermezza mezi songy? Nevím, jestli jsou ta slova autorská, nebo jste je někde posbírali (např. ve filmech), protože anglicky rozumím prachbídně a nechápu pořádně, co se tam říká…
Úvodní intro je autorský, jde o úvod do příběhu a namluvil ho AI hlas, kterej mi při hledání nejvíc sednul svou barvou a artikulací. (úsměv) Další mluvený vsuvky jsou pak kradený. Něco je ze hry Thief: The Dark Project, která mi byla hodně velkou inspirací pro celou atmosféru desky, a jde spíše o takovou atmosférickou dějovou vsuvku, kde členové sekty prchají chodbami před pronásledovateli, a jedna je z dokumentu The Magic Weed – History Of Marijuana, a zde je zmíněn negativní historickej postoj křesťanů ke konopí a jeho asociace s ďáblem.
Nahrávka vznikala na etapy a v několika studiích – proč tak dlouho (čtyři roky) a proč na více místech. Do klasického studia a všichni najednou jste nechtěli?
Ona většina materiálu byla napsaná před 8-9 lety, ale pořád jsme se neměli k tomu to nahrát. V mezičase jsme zplodili naší druhou desku, na kterou se nám ale žádnej ze songů nehodil, a tak byl matroš pořád zahrabanej v šuplíku. Pak přišlo období Covidu a my měli skvělej nápad, asi jako miliarda dalších, že uděláme nějaký Covid demo, tak jsem napsal jeden Covid song, a že svý party jako nahrajem každej sám doma, já to nějak zmixuju, uděláme k tomu klip, jak každej hrajem doma, no prostě jsme se chtěli svézt na tý vlně těch homemade Covid videí, aby se jako něco dělo. Jenže bubeníkovi se nechtělo nahrávat jen tak nahrubo doma, respektive u něj ve zkušebně v Blavě, tak se rozhodl zajít do regulérního studia. A když už teda do studia, tak že toho nahraje víc, ať z toho něco vyždímá. Tak se asi během tejdne k tomu Covid songu nadrtil komplet Potštejn matroš, skvěle to nahrál a bylo jasný, že to teda budem muset vydat. Jenže než kluci nahráli zbylý nástroje, tak to chvíli trvalo, do toho já přesunul svůj fokus na druhou kapelu a na POTHEAD neměl čas. Nějakou dobu jsem pak bojoval s potížema s ušima, takže nějakej mix v polohluchotě nebyl úplně možnej, tak se to trochu natáhlo. Co se týče klasickýho studia, tak né, že bysme se mu nějak z principu bránili, obzvlášť když i díky Weedmanovu působení v BOHEMYST máme velmi blízkej vztah k jihočeskýmu Hellsoundu, kde vznikla předchozí deska, ale plán byl prostě udělat homemade nahrávku a i já jsem si chtěl zas jednou pohrát se zvukem.
Na nahrávce jsou opět kromě stálých členů sestavy ke slyšení i dva hosté, zpěvák CJ a Bizzka, která nahrála housle do dvou songů. Proč CJ, to bys to nenazpíval sám, a proč housle? Vyloženě tam chyběly? (úsměv)
On je CJ sice veden jako host, ale když nahrávka vznikala, tak byl ještě stálym členem. Jen mezitím odešel a donahrával svoje party už jako nečlen bandy, tak proto ten „host“. Nazpívat sám bych to samozřejmě mohl, ale chtěl jsem, aby tam CJ s náma ještě byl a taky jeho super barvu growlingu bych nenapodobil.
Co se týče Bizzky, tak to je má manželka, kterou můžete třeba slyšet na první desce BOHEMYST a kterou velmi rád využívám na nahrávkách kapel, ve kterejch působim, a to jak s houslema, tak i s hlasem. Housle jsem tam měl původně naprogramovaný, ale proč používat samply, když můžeš mít real nástroj. A zadarmo. (úsměv) Takže i když se jedná jenom o hodně jednoduchej podmaz, má to tam svoje kouzlo.
CD jste zatím vydali vlastním nákladem na pálených cédéčkách s polepem. První otázka – symboly na polepu mají nějaký význam, něco je to jen „pro oko“? A druhá – vydavatele jste nehledali, nebo nenašli? Předchozí labely neměly zájem?
Hehe, ty runy sice význam maj, ale ne nijak spojenej s tématem desky, takže jde jenom o design… teda krom jedný runy, která symbolizuje konopí, ta k tématu sedí – čímž teda nemyslim ten list uprostřed. (úsměv)
Co se týče vydavatelství, tak jsme jich sice pár zkoušeli oslovit, ale pro grindový labely je ta nahrávka moc blacková a blackový labely zas nechtěj takovou sranda píčovinu, ještě k tomu s trávou, v jádru ještě gore kapelu, celkově zavánějící levičáctvím… Prostě ten protichůdnej žánrovej mix v kombinaci s naší koncertní „neaktivitou“ všem v podstatě dává jako výsledek neprodejnou kapelu a tim pádem nerentabilní investici. (úsměv)
Ono z toho pak vzešlo logický vyústění, že jsem oprášil svůj DIY label Cripple Sound Records, se kterym jsem kdysi vydával céda svejch a spřátelenejch kapel, protože vlastně když už je to celý nahraný a zmixovaný DIY, tak proč to tak i nevydat. Takže jsem se po pár pokusech vykašlal na hledání labelu a pustil se po letech zas do práce. (úsměv)
Obal je chudičký, jeden jeden list, vepředu koláž (asi znázorňující epizody z děje), na druhé straně základní info, z druhé strany krabičky pak seznam skladeb, obrázek zakukleného huliče a silueta hradu. Pokud byste ulovili vydavatele, udělali byste nový výpravnější obal?
Hele asi bych nic neměnil. Obal je opět DIY záležitost, protože zde se rozkreslil náš basák evilMolit, kterej vyobrazil pár tématickejch fragmentů a víceméně takhle to stačí. Rozepisovat do bookletu texty v našem případě nemá moc cenu, protože i tý latinský půlce by stejně nikdo moc nerozuměl, a vlastně ani nevim, jestli chci, aby jí někdo rozuměl, protože stoprocentně to neni jazykově správně. Fráze přeložený Google translatorem, ohnutý ku prospěchu rýmu či rytmu. (úsměv) A rozkreslit tam toho víc z děje by sice bylo hezký, ale časově hodně náročný, protože zde opět narážíme na nějakou rovnováhu rodiny, práce a kapely, kde si s tou naší kapelní částí prostě aktuálně nemůžem moc vyskakovat.
A jinak bych teda poupravil Tvůj popis obrázku „zakukleného huliče“. To je sám baron Mikuláš von Potštejn se siluetou hradu Potštejn v jeho původní podobě, než se stal zříceninou.
Koncertů moc nehrajete, je to tím, že jste vesměs hodně vytížení, nebo není moc příležitostí? Tím, že jste nasadili novou „dark black face“, jste pro pořadatele nečitelní, nebo taky není grindových akcí tolik jako dřív?
Dark face moc problém není. To je stejně naše osobní potěšení, ale když chce někdo POTHEAD, chce většinou náš klasickej gore. Takže my i teď jedem sety dle chuti a typu akce, máme víc playlistů, a třeba na nejbližším koncíku v Kodani pojedem fakt klasickej POTHEAD styl, do kterýho moc temnoty cpát nebudem. Pak si časem třeba uděláme nějakej temno gig s nějakejma blackovkama, ale to se uvidí, kdy a jak.
To, že nehrajeme, je daný hodně tim vytíženim, protože velmi často se alespoň mně stává, a to kolikrát ani neposouvám na ostatní, že nás někdo pozve v termínu, kdy má třeba některý z mejch tří dětí narozeniny, respektive plánovanou oslavu. A přece jenom jsem za ty léta už trochu zfotrovatěl, takže dokud jsou děti malý, tak jim dám před kapelou přednost. Až budou mít za pár let svýho starýho fotra u prdele, tak zas budu dávat přednost kapele a zas to rozjedem. (úsměv)
Co máte v plánu na nejbližší období, dejme tomu do roka a do dne byste rádi stihli co?
My toho moc teď plánovat nemůžem, protože pár dnů poté, co odehrajem plánovanej gig v Kodani, odletí Weedman na nějakej čas pracovně do Států, tak půjde kapela na pár měsíců zase spát. A až se vrátí… to budem řešit pak. Třeba do tý doby napíšem nějakej další matroš a další příběh, čert ví co za téma a žánr nás cvrnkne do nosu, a zas na ten gore naroubujem nějakou další píčovinu. (smích)
Johane ještě jednou moc díky za rozhovor a mějte se všichni, jak chcete. (úsměv)
