Ahoj Tome, jestli správně počítám, tak za deset let vyšlo devět nahrávek s tvým podpisem. To je na poměry jakéhokoliv muzikanta v dnešní době nevídaná věc. Čím to je, že ti nevysychá studnice nápadů?
Ahoj. Sám tomu nemohu uvěřit. Kdyby to aspoň mělo nějakou sestupnou kvalitu, ale ono je to přesně naopak. Nejspíš mám nějaké přímé napojení. Chtěl jsem si dát teď na čas pokoj, ale už zas mě začínají zachvacovat celkem zajímavé motivy, takže hned jak ustoupí vedra, zapnu svoje studio a začnou se rodit nové opusy.
Na novém „chlupatém“ albu jsou některé postupy typicky tvoje, ale pořád dokážeš přicházet s nějakými novotami, ať už jde o komponování, syntetické zvuky nebo, v případě „Hairy Hairy“, širší zapojení ženského zpěvu. Jak jsi se dostal k Andree? Znal jsi její předchozí působení v kapele MEMORIA, nebo jsi ji zaznamenal až ve FORGOTTEN SILENCE? Čím tě její hlas okouzlil?
O MEMORII jsem neměl ani ponětí. Seznámila mě s ní až později a docela se mi to líbí. Andreu jsem zaznamenal až ve FS, ale vůbec jsem o nějakém našem spojení neuvažoval. Až mi jednou napsala kvůli Krustyho narozkám, kdy mě žádala o nahrání mé gratulace. Od té doby jsme si intenzivně psali, až došlo k jakési až závislosti. Nakonec mě navštívila v Necrocockvile, kde jsme u bazénu vypili mnoho vín a skončili v GummiStudiu, kde jsem jí pouštěl dosavadní skladby na nové album. Byla tím neskutečně okouzlená, že jsme zapnuli mikrofon a ona nahrávky obohatila několika zpěvovými linkami, které ji hned napadly. Naprosto skvěle to fungovalo a já už věděl, že by mohla být naše spolupráce víc než zajímavá. Nové věci jsem jí začal lehce přizpůsobovat na tělo a dokonce jsem složil několik rajcovných duet a jeden vyloženě semenopudnej astrální lovesong.
Když jsi album skládal, měl jsi dopředu jasno, že tam bude tolik ženského zpěvu? Nebo jsi měl původně v plánu jen zapojení Nazaru Bokaz v duetu „Po stovkách zánětů“?
Právě, že jsem s ženským zpěvem vůbec nepočítal. V plánu byl skutečně jen duet s Nazaru. Teď jsem samozřejmě šťastnej, že jsem Andreu poznal a že skvěle a funkčně obohatila chlupatý album.
Pro někoho může být obal kontroverzní, viz třeba Facebook, který blokuje (nebo co dělá) články, kde se titulní strana CD objeví, ostatně stalo se to i s recenzí, která vyšla na Fobii – museli jsem pak použít cenzurovaný obrázek. Nepřijde ti to trochu úchylné – na internetu jsou k vidění mnohem větší podivnosti a zvěrstva, války v přímých přenosech –, že nejvíc vadí chlapík se silonkami na hlavě hovící si v ženském klínu? Komu ten rozkrok patří, asi neprozradíš… (úsměv)
No je to naprosto odpornej hyperkorektní hnus tahle politika sociálních sítí. Nevím, jestli se jedná o nějaké spiknutí, nebo nesmyslně nastavenej bot. Nepomáhá ani odvolávání. Prej tyhle stížnosti řeší ňákej chlápek v Irsku v hospodě a má na rozhodnutí ke každé stížnosti 10 vteřin. Bohužel lidi na sociálních sítích neuvidí nikdy skutečnej obal alba. Musíme ho všichni upravovat a rozostřovat.
Krásnej, bohatě chlupatej klín patří jedné celkem známé dámě z hudebního světa, která je teď úplně nešťastná, že jí ho cenzorujou. Dlouho si chlupy před focením pyšně a pečlivě načesávala, aby jí to ta hovada cenzurovala a mazala. Smutnej příběh. Jinak jak říkám, většina čtenářů tuto skvělou dámu jistě zná a napadá mě, že bychom mohli udělat tipovací soutěž o ceny. Domluvím se s ní, jestli bude svolná.
Obal s vlepenou skládačkou je parádní retro práce. Nakolik ses na něm podílel jako rupervizor ty a nakolik jde o autorství jeho tvůrce, kterým je Onehalph?
Onehalph dostal fotky a zadání, které znělo jasně. Obal musí vypadat, jako kdyby sem přilít strojem času ze 70. let. Barvy, fonty, trochu hippies, ať to vypadá jako dánskej pornočasák. S každým nástřelem, co mi Radek poslal, jsem vejskal nadšením. Dostal se na stejnou vlnu, vyžíval se v tom a dal tomu úplně přesně to, co jsem chtěl. Vlastně ještě mnohem víc.
K obalu, respektive vizuálním výstupům poslední otázka – není trochu škoda, že jste do obalu nezařadili nějaké fotky, které jste k albu nafotili? Jsou parádní… Jak focení probíhalo? Roman Ditrich je fotograf-hvězda – čím to, že spolupracuje s partou hipísáků, kteří se na focení oblékli do podobného šatstva, jaké se nosilo v době květinových dětí? Máš z focení nějaké zajímavé historky?
Roman je kámoš a je vždycky nadšenej, když ho oslovím se spoluprací na obalu nového alba. Je to pro něj zábava a úlet do jiných světů, kde se může vyřádit a nemusí podléhat striktnímu zadání komerčního klienta. On fotil všechny ty chlupatý fotky, co jsou v obalu a říkal, že se v životě ještě takhle u focení nepobavil. Přijel ke mně vlakem a byla to strhující, spontánní, sexuální jízda, kterou snad ani nemůžu publikovat.
Jinak ty hippie fotky se už do obalu nedostaly, protože se kvůli složitému zorganizování setkání všech členů dělaly až v době, kdy už byly desky ve výrobě. Fotila je v Necrozahradě a mé ložnici analogem na Agfa film Houbová Marie a dopadly neskutečně.
Album „Hairy Hairy“ „je zasvěceno všem dívkám a ženám, které si nevyholují své klíny a zůstávají dole přírodní nebo alespoň upravené“, tak je to napsané v bookletu. Věděl jsi, že podobné téma už u nás zaznělo, skupina MASTURBACE zařadila v roce 2010 na své album skladbu „Zachraňte pralesy“? Ti to tehdy pojali humorně a zpívali např.: „Všichni lesníci spojte se, nebo nám doba odnese, tu ozdobu rozkroků, tragická daň z pokroku.“
To vůbec nevím. Tak to je fajn, že maj taky rádi chlupy.
Tvé pojetí je sice taky trochu lascivní, ale zároveň takové milé, ty si s těmi chlupy opravdu hezky pohráváš, nejen v textech, ale i hudbě. Kdy tě vlastně napadlo, že nové album KAVIAR KAVALIER bude takto tématické? Byl to jediný silný impulz, nebo jsi to nosil v hlavě delší dobu?
Myslím, že to bylo na mé předposlední asijské misi, kde jsem si uvědomil, že mě vlastně už vzrušujou jen chlupatice. Je to také jeden z důvodů, proč do Asie pravidelně lítám. Tady o ně nezavadíš. Hledal jsem delší dobu nějaký téma pro novej KAVIAR a až tam jsem si řekl, že je potřeba ty chlupy oslavit a možná i lidem trochu otevřít oči. To, že mladý lidi dnes tak málo sexujou, může mít na svědomí možná i to šílený vyholování. K sexu patří pot, pižmo a chlupy.
Je asi všeobecně známo, že řada tvých textů je autobiografických. Prosím tě, co jste to vyváděli na thajském ostrově Koh Chang? Opravdu tam tvoje žena zmlátila nějakou místní krasavici a zapálila její obydlí? Zní to neuvěřitelně… (úsměv)
Chtěli jí to přišít. K nějaký potyčce tam kdysi došlo. Je to hodně starej příběh, dokonce ji vyšetřovali, ale holka to nakonec všechno odvolala a obě se nakonec skamarádily.
Opět jsi zhudebnil zdravotní patálie v písních „Po stovkách zánětů“ a „Kolika“. Jak dlouho tě tyhle neduhy trápily a jak jsi se zbavil nešťastného „konkrementu v pytlíku“?
Konkrement byl uvízlej v močovodu a až po jeho vypuzení přes sítko jsem ho dal do pytlíku a donesl pln zvědavosti na urologii do jedný pražský nemocnice k rozboru, jestli je vytvořen kyselinou močovou, oxalátem, nebo vápníkem, abych mohl přizpůsobit stravu a předejít tvorbě dalších šutrů a ti pitomci ho hodili do potrubní pošty, kde se ztratil. Jinak ty koliky mě zlobily skoro celé minulé prázdniny a nechyběly chvíle, kdy jsem třeba 2krát za noc musel jet na kliniku na injekci Buscopanu. Traduje se, že větší a nesnesitelnější bolest neexistuje. Bylo tropické léto jako je teď a bylo mi doporučeno běhat ze schodů s tím, že se šutr z močovodu uvolní. Mám v zahradě přes 50 schodů, ale vyběhávat je ve 40 stupních zase nahoru bylo o infarkt. Tak jsem zajel na místní zavřenou, nedělní, prázdnou polikliniku, kde jsem ukecal vrátného a ochranku, aby mě nechali vyjíždět hodinu výtahem do 8. patra a seskakovat schody. Dal jsem to asi 30x, dojel domu a naložil se s basou piva do horký vany. Večer už mi falusem při močení projížděla řezavá bolest a sítko nad nočníkem se začalo plnit ostrými šutry.
V textech střídáš jazyky, kromě převládající češtiny a němčiny, kterou jsi v minulosti používal často, je slyšet angličtina i maďarština. Samozřejmě chápu, že když zpíváš o výletu do Maďarska, tak se nabízí použít tamní jazyk… ale co ta slova znamenají?
Jezero Hévíz je perla Evropy. Má léčivé účinky. Jediné místo ve vesmíru s unikátním složením vody… Prostě je to sebraný z nějakého reklamního videa. Žádné tajemné šifry ukryté v šílené ugrofinštině v tom nehledej.
Když jsme u různých jazyků v textech – má tvá tvorba nějaké fanoušky v zahraničí? Posíláš do ciziny cédéčka nebo trika? Určitě jsi si během cestování, zejména po Asii, udělal z nějakých tamních obyvatel(ek) kamarád(k)y, znají tvou muziku?
Největší zbožňovatele mám na Slovensku a ve Švédsku. Po vydání vždy posílám pár balíčků do Finska, něco do Francie, Mexika, Austrálie a v řádu jednotek do všech možnejch států. Letos poprvé jsem něco posílal do Japonska a Turecka. Do Asie nic. Když tam jsem, tak o svý hudbě nemluvím, rád tam zůstávám v anonymitě. Ono je to stejně nezajímá. Ty holky poslouchaj úplně jiný věci. Občas udělám v eufórii chybu a nějakou holku si přidám na FB, čehož pak lituju. Zrovna teď. Do jedný skladby jsem použil hlas ze vzkazů, co mi pořád jedna buchta namlouvá do messengeru. Objevila to pak na Spotify a už mi píše o peníze.
Veškerou svou tvorbu vydáváš na CD. Nedávno Berry a Petr ve Sklizni uváděli, že jsi ještě nevydal vinyl a přemýšleli, jestli se něco nechystá. Chápu, že CD si vydáváš sám, máš to nějak zmáknuté, s gramodeskami je mnohem více práce, jsou nákladnější, prodeje už asi mají kulminaci za sebou… Šel bys do desek, jen kdyby se ozval nějaký vydavatel, samotnému se ti nechce?
Tento rok se vše změní. Dějou se velké věci. Teď už je známou věcí, že co nevidět vyjde na vinylu má úplně první studiová nahrávka NECROCOCK – „Practices of Undertakers“, předchůdce „Praktik“, které jsem pak po letech nahrál znovu a vydal u Shindyho. Je to naprosto chorobný kadaverální materiál z doby, kdy jsem byl posedlý pohřebnictvím. Doomentia si s tím skvěle pohrála a už spustila předprodej. Není to ale jediný můj vinyl, který letos vyjde. V přípravě jsou ještě tři další, ale o nich mám zatím zakázáno mluvit. Bude to neskutečná krása.
Od vydání prvního dema KAVIAR KAVALIER „Dreams of Caviar“ letos uplynulo třicet let, od demáče MASTER´S HAMMER „The Mass“, což je asi tvá první oficiálně zaznamenaná práce, dokonce pětatřicet. Jsi hudebně činný drahně let. Čemu vděčíš za tak dlouhou uměleckou dráhu? Co tě v tom hudebním světě pořád drží?
Bylo mi to dáno do vínku. A když už jsem byl obdarován touto schopností a nadáním, je mojí povinností nápady shora přijímat, dávat jim život a nenechávat si je pro sebe. Musím je zhmotňovat a předávat dál. Dělit se o tu krásu s okolním světem. Ten kdo dovede mé hudbě naslouchat, porozumět jí a vytvořit si z ní svého celoživotního souputníka, tím může získat zároveň i pomocníka v těžkých chvílích, zábavného společníka a dárce radosti a neskonalého potěšení. Aspoň takhle nějak mi to lidi píšou a já jim tohle všechno rád dávám, i když primárně svou hudbu dělám hlavně pro své vlastní potěšení.
