„Tak je to správné, tak to má být“, říká nebohý nadporučík Mazurek v Černých baronech. A já jeho slova při pohledu na nové číslo Buryzone podepisuju. Je správné, že Bury drží roční periodicitu a vždy začátkem července vyexpeduje nové číslo zinu, který je sympaticky rozkročený od rocku přes punk, hardcore, metal až po grindcore. A hranice nemá ani geografické, kromě Česka se věnuje i dění v cizině – ať už klasicky rozhovory, recenzemi nebo tour reporty tuzemských kapel či jedinců.
Když už jsem zabrousil do filmové tvorby (Bury ostatně v recenzích taky, k tomu se ještě dostanu), tak použiju ještě jeden citát: „Statistika nuda je, má však cenné údaje.“ Mně ale statistika nudná nepřijde, tak trocha čísel: osm rozhovorů, šest tour reportů. Což je překvapivý poměr, tour reportů je skoro tolik jako rozhovorů, což nebývá v zinech běžné. Ale čísla samozřejmě nejsou tím hlavním měřítkem, tím je kvalita, neboli čtivost. A v tomto ukazateli to vidím jako remízu. Dva nejlepší články v zinu pocházejí z obou kategorií, rozhovor s DISFIGURED CORPSE a Čurbyho tour report z Kolumbie a Brazílie. Na paty jim šlape Ripův popis cest DECULTIVATE po Spojeném království, leč počet chyb v textu trochu radost z čtení kalí. Velmi dobré jsou i další cestopisy – SHITBRAINS & CONTROLLED EXISTENCE, respektive KRONSTADT & ENDFORM – z per Zakise a xHonzyx. Jen v tom Honzově je sem tam nějaký nedoraz, překlep nebo špatně mezera, a taky se plýtvá slovem „super“, které se v jednom odstavci objevilo pětkrát. O další zážitky nejen z dodávek se podělili hned tři jedinci popisující jedno turné: Beňo (SEE YOU IN HELL), Žlababa (BRUTALLY DECEASED) a Bury a opět fajn čtení. Jediný Míra V. (A2BELLY) mě svým psaným projevem neoslovuje, jeho sloh je takový obyčejný a navíc jsou v reportu zmatky se jmény – chvíli jsem tápal, jakého pohlaví je Greg(a), protože jednou se píše Greg, podruhé Grega; pak se to vyjasní. Nebo se jen tak objeví bez bližších podrobností nějaké jméno a zase zmizí.
Část rozhovorů jsem četl před vydáním Buryzone, protože mezi Fobiíí a Bury(zone)m funguje skvělá kooperace a je určitě fajn, že si ty rozhovory můžou přečíst i ti, kteří se k nim nedostanou prostřednictvím tištěného zinu. Obecně platí, že Bury se umí ptát a zpovídaným nahrává na dobré odpovědi, kterých se většinou taky dočká. A další devízou je, že si vybírá neokoukané kapely z našich luhů a hájů nebo ne tak známé ze zahraničí, tentokrát dvakrát z Polska. Výčet je následující: IQ:60, ENTRAPPED, MANKURT, LIFE DISSAPOINTMENT (dle mě druhý nejlepší pokec), MARASTIC BLUES, FAUL TECHNICZNY (PL) a UNBEATEN (PL).
Recenze jsou rozděleny do čtyř sekcí – ziny, knihy, filmy, nahrávky. U zinů se dostalo na numera nejen z posledních dvanácti měsíců před vydáním 28. pokračování Buryzone, ale i starší, protože Bury nestíhal číst. Takže si čtenář může připomenout i starší vydání a případně si je obstarat. Bury je v recenzích smířlivý, i takové „skvosty“, jako je Ohníček, to u něj nemají špatné. U knih je recenzent přísnější, respektive poukazuje na nešvary, které jsou neoddiskutovatelné, alespoň podle popisu nepovedených záležitostí. Filmový koutek je samozřejmě zaměřený na filmy/seriály, které mají cosi společného s hudbou, neznám žádný ze čtyř, takže díky za tipy. A hudební část je podle očekávání zejména v rytmu HC, pak grindu, thrash a death metalu, nechybí ani nějaké alternativní projekty. Část recenzí se opět objevila zde na Fobii, protože kooperace… (úsměv) Bury je vypsaný, v recenzích trefuje hřebík na hlavičku a vypichuje to podstatné.
„Punk a jeho prostředí aneb Jak je to se spirituálníma pankáčema z Ostravy a Vsetína“ je název článku, který jsem si nejen kvůli jeho rozsahu (dvanáct stran) nechal na závěr. Jde o popis přípravy bakalářské práce Alexandry L., což netuším, kdo je; práce se věnuje roli spirituality v punkovém prostředí, což je tak těžko uchopitelné téma, že nevím, jestli je vůbec možné učinit nějaký obecný závěr. Ale to jsem odbočil, Alexandřin článek je čtenářský ořech, protože se v něm kromě srozumitelných věcí objevují i odborné termíny a cizí slova, je to celé zdlouhavé a řada věcí se několikrát opakuje, navíc sloh je nepříliš čtivý, o řadě překlepů a divných spojení nemluvě. Zajímalo by mě, kolik čtenářů Buryzone to přečetlo celé; já se hecl, ale nebavilo mě to a myslím, že mi to ani nic nedalo a asi dát nemohlo. Asi by mě víc bavila anketa, která tentokrát chybí, protože Burymu přestalo dávat smysl ankety dělat.
Poté, co se na titulní straně objevují Benovy perokresby, vypadají ziny skvěle. I tentokrát se Benovi obrázek vepředu hodně povedl, připomíná ilustrace z Verneovek, ale různé létající stroje nebo aviatici se vznášejí (předpokládám) nad Ostravou. Kresba nechybí ani na zadní straně, kde je na dalším samoletu (opět předpokládám) zobrazený Bury coby nadzemní kolportér – vtipné, pěkné. Navíc je obálka z laminovaného papíru, tudíž trvanlivost zajištěna. Grafika vnitřku nedoznala změn, většinou dva sloupce, docela dost fotek, vše srovnané, viz fotogalerie.
Buryzone recenzujeme na Fobii pravidelně a pravidelně v závěrech píšeme, že jsme rádi, že tenhle skvělý multižánrový zin pořád vychází, protože jej rádi čteme – rád jsem přečetl i tohle vydání, které mi přijde o fous zajímavější než minulé.
