Kořeny pardubické skupiny PLÁN TO KILL sahají do roku 1990, ale tehdy vydržela asi rok, aniž by po ní zbyl nějaký vydaný materiál. Nový start přišel v roce 2014, takže aktuálně se dá mluvit o deseti letech existence, které korunuje debutové album „Vida Y Muerte“ („Život a smrt“). Předcházelo mu několik změn v sestavě, ta nejviditelnější a nejslyšitelnější na postu pěveckém, kdy Martinu, která v kapela zpívala pět let, nahradil Argentinec Javier, tudíž došlo k opuštění češtiny a překlopení textů do španělštiny.
A zpěv je první, co posluchače praští do uší. První song sice začíná postupně se zesilujícím groovy HC, leč riffy jsou to pro tento žánr typické a ničím překvapivé. Jakmile ale otevře Javier pusu, každý zákonitě zpozorní, protože španělština není v tomto ranku u českých kapel až tak častá; jihoamerické samozřejmě tento jazyk používají poměrně často. Ale zpět k PLÁN TO KILL. Javier „zpívá“ výborně, a zpěv v uvozovkách jsem napsal, protože nejde ani o ultra řev, ale ani o čistý zpěv – zpěvákův výraz má sice blíž k řevu, ale dejme tomu sofistikovanému, srozumitelnému, občas zařadí i civilní polohu, a do zatěžkané muziky vedené většinou ve středních tempech skvěle zapadá. Někdy zní zle až strašidelně, jinde slova seká kadencí samopalu, v refrénech dává důraz na artikulaci a celkově podává uvěřitelný a sebevědomý výkon.
Muzika je postavená na již zmíněných groovy spodcích a metal/core riffovačce. Kapela sice uvádí, že je ovlivněná starou školou metalu a hardcoru, ale pod tím si lze představit leccos. Mě napadají kapely typu PRO-PAIN, MADBALL, což samozřejmě nejsou služebně žádní mladíci, ale našinci sem tam nějakou tu inovaci zařadí, ale jde o střípky, jež materiál, který působí sevřeným dojmem, prosvětlují. Např. v „Conquistador“ pomalou táhlou pasáž s kytarovými vyhrávkami a recitací, v následující „En la obscuridad“ si pohrál s nějakými cingrlaty bicmen a kytarista přidal neotřelé zvláštně zohýbané sólo. Obecně převládá spíše metal, k thrashcore se kloní hlavně „Falso“, určité zjednodušení je tady patrné a vlastně po všem tom tlaku i vítané, stejně jako rytmické hrátky v úvodu „Odio“.
Všech osm řadových skladeb trvá od tří do čtyř minut, takže základní hrací doba necelou půlhodinu, což je určitě rozumný přístup. Díky tomu nahrávka nenudí, byť na druhou stranu nelze opomenout fakt, že jde o materiál, který nepřináší žádnou revoluci. Složený, zahraný, zazpívaný a nahraný (studio Pulton) je ale na velmi dobré úrovni.
Po odehrání nového materiálu se současným zpěvákem jsou zařazeny tři starší singly z let 2018, 2019 a 2020, tedy z doby, kdy v kapele působila zpěvačka. A taky to kapela hrnula trochu jinak, více HC a méně metal. Když ony tři písničky poslouchám, travesti přijde mi, že je to jiná kapela, nejen kvůli vokálu, ale i hudebně. Muzika je jednodušší, ne tak hustá, melodičtější a hlavně není vůbec marná. Martina to taky uměla rozbalit a taky uměla s hlasem pracovat, takže kromě řevu je slyšet čistý hlas i recitace, sem tam se objevují mužské sbory, v nejstarší skladbě „Vstávej“ i sólový mužský zpěv. Za mě dobré, všechny tři písně jsou chytlavé a zaslouží si konzervaci na CD jako svědectví doby.
Obal namaloval zpěvákův kámoš Giovanni Vargas žijící v Mexiku. Řemeslo je bezesporu odvedeno kvalitně, kozel se taky vždycky bude líbit, byť o originální námět nejde. Uvnitř bookletu nejsou texty, což v případě španělštiny dává logiku, stránky jsou zaplněny dalšími malbami a taky fotkami kapely, nechybí kredity ani poděkování bývalým členům a dalším lidem, kteří se kolem kapely pohybují. I v tomto směru dobrá práce.
Seznam skladeb:
- Vida y muerte
- Mis penas
- Petiso orejudo
- Conquistador
- En la obscuridad
- Falso
- Odio
- En estos riempos
Bonusy:
- V kleci
- Neuhýbej
- Vstávej
Čas: 41:00
Sestava:
- Patrik Pithart – drums
- Javier Barrera – vocals
- Vojtěch Samko – guitar
- Pavel Lopuchovský – bass
