Nejbližší koncerty
ETEF 2024 (19.-20. 7. 2024)

LP 2024, PHR Records / hardcore, grind, punk / Česko

Slovenská kapela THE PUBLIC funguje skoro třicet let, ale já se s její tvorbou dosud nepotkal. Krátký průzkum na Discogs a Bandcampu kapely ozřejmil, že ta tvorba není až tak početná: tři řadová alba, jedno EP, nějaké splity, demo. Jak to mají chalani s koncerty, netuším, v našich končinách jsem na ně nenarazil, ale asi hrají nejen doma, ale i u nás a v dalších zemích. V Česku se objevili v roce 2019 na Obscenu a tehdy se psalo, že by na trutnovském pódiu mohli představit nové album. Tím „novým“ albem je „Sanctify“, ale jeho osud byl poměrně komplikovaný, nahráno sice bylo v roce 2019, ale skoro pět let čekalo, než se objevilo na vinylu. Důvody byly pochopitelné: covid (nemožnost koncertování) a vydavatel (ten, který měl album původně vydat, ukončil činnost). Díky Papagájovi, který usoudil, že nezvěčnit nahraný materiál by byla škoda, máme možnost posoudit, jak se v kysuckém regionu mastí hardcore punk grind s přesahy k dalším žánrům. 

Každá pořádná nahrávka by měla mít svůj příběh a „Sanctify“ ho rozhodně má. S klukama z THE PUBLIC se známe od konce 90. let, pro jejich hudbu mám slabost a vždy je rád vidím. Je jenom škoda, že to je jednou za pár let. Naposledy to bylo v roce 2019 na Obscene Extreme. Asi o rok později jsem si na ně vzpomněl a na jejich Bandcampu našel informaci, že Adrik z Košic chystá vydání jejich nového alba. Dál jsem to nějak nesledoval. Až loni v září se v Ostravě na koncertě ukázali kámoši z Čadce, tak jsme se bavili i o tom, že toto album pořád není venku. Navrhoval jsem, ať to zkusí u PHR. Shodou náhod mi druhý den psal BeeSee, jestli o téhle desce něco nevím. Tak jsem mu taky odpověděl, ať to nabídne Papagájovi k vydání. A Pavel následující víkend přijel na pivo, pokecali jsme a bylo to. Co se vleklo několik let, stihl Papagájův Hlasatel zrealizovat za pár měsíců! Navíc poprvé v historii labelu byly spuštěny předobjednávky na limitovanou verzi alba, která je nádherná. (Bury) 

Prvním překvapením je délka písní, žádné minutové výplachy, ale cca tří- až pětiminutové songy, takže dost času na práci s tempy, rytmy, náladami… V záhlaví sice uvádím hardcore, grind a punk, ale není to zcela vypovídající, THE PUBLIC se nevyhýbají ani pomalým partům na pomezí doomu a sludge, ani deathmetalovému válcování, takže výsledný koktejl je barevnější než kdejaký věhlasný míchaný nápoj v nóbl restauraci.

Hned první song „Hlboké dná hanby“ je toho důkazem, pocitově vyhlazovačka jako řemen, hlavně úvod je nabušený a grindově devastující, nechybí záseky, stopky, je to takové roztěkané a rozsekané, k tomu frenetický řev, možná lehká spojitost s našinci GRIDE, kdybych musel uvést nějaké přirovnání. Ale záhy se ubírá plyn, přeskakuje k sice řádně naostřenému, ale rytmicky jasnému punku, a pak… emo až cosi jako art folk prog rock typu JETHRO TULL. Všechno to pánové stihli za dvě minuty a to má skladba čtyři. Děje se toho strašně moc, ale přechody nepůsobí násilně, borci to mají zmáknuté. Jediné, co mi do uší neleze, jsou zpěvy. Mrzí mě, že není prakticky ničemu rozumět, když se v textech řeší závažná témata. U grindového uječeného řevu, který převládá, nelze rozluštit jediné slovo, respektive je celkem obtížné ta slova chytat i když si při poslechu čtu texty, hlubší polohy jsou na tom s identifikací slov o něco lépe, ale ani tady to není žádná sláva. Na koncertech je to asi fuk, tam to bude běs, ale u gramofonu mi to přijde škoda. 

Takže se soustředím hlavně na muziku, která nabízí spoustu strhujících momentů, prakticky každá skladba obsahuje nějaký silný motiv, který se vyloupne a nepustí. V „Modlite sa za mor“ jsou to ponuré pasáže, které se blíží metalu a vynikají i díky tomu, že se objevují po grindových výplaších – melodie začínající v čase 1:30 je prostě parádní, stejně jako následující odlehčení a tribální rytmy. Je jasné, že THE PUBLIC jsou hraví a baví je pohrávat si se všemi možnými extrémy, a když už sklouznou k punku, dělají na velmi dobré úrovni, jejich hardcore punk má drive jako blázen, viz kolotoč v třetí písničce „Dlhé nože“, kde mám ale poprvé pocit, že to s tím střihem trochu neustáli; po oné punk jízdě přichází táhlé riffy, které přerušuje chvilička úplného ticha, která prostě ruší – nepřispívá k ničemu, protože po ní se hraje taky pomalu, byť trochu jinak. V nejkratší věcičce „Mesiáši“ asi nejvíce zaujme střídání dvou hlavních hlasových poloh i zařazení dalších vokálních výrazů, stejně tak pochodové rytmy.

O materiálu na béčku bych mohl psát v podobném duchu, kreativita neztrácí dech, naopak je místy ještě intenzivnější, viz hned první „Nekonečná ozvena“, což je asi vůbec nejlepší skladba s dech beroucími apokalyptickými pasážemi, z kterých mrazí, s deathmetalovým valením i fresh grindem. „Hranica“ je asi nejméně nápadná, hypnotické houpání zaujme v předposlední skladbě „Had na hrudi“, kde je zpočátku rozumět slovům, a upoutá i úsek, který je opět velmi zvláštně zabarvený, snad evokuje slunný jih Evropy. Temné syntetické zvuky v „Hoďme im zvyšky“ předznamenávají tísnivou atmosféru celé skladby, v níž zní apel shodný s názvem songu velmi naléhavě, ať je recitován nebo řván.

Texty jsou sice relativně krátké, ale když se do nich člověk začte (z poslechu toho moc nepochytá, jak už jsem napsal výše; na druhou stranu obě vokální polohy do muziky sedí…), donutí ho k zamyšlení nad dnešním světem plným různých nepravostí. Autor slov není konkrétní, jen naznačuje. Zvuk vznikl ve studiu GM (v obalu to uvedeno není, ale prozrazuje to web vydavatele) a působí natlakovaně, zahuštěně, ale zároveň čitelně, k produkované muzice je optimální.

Klasická kapsa obsahuje černý vinyl, na kterém zaujmou středové nálepky, na jedné straně černý strom, na druhé bílý, ale chybí označení stran (lze jej vypátrat, je vyryté drobným písmem) i počet otáček, na které se má deska otáčet (33). Textová příloha vlastně taky dává návod, která strana je která, opět stromy ve dvou barvách, takže u černého jsou texty strany s totožnou nálepkou a u bílého adekvátně. Texty jsou uvedeny ve slovenštině i v anglických překladech, k tomu krátké info o nahrávání a sestava bez specifikace nástrojů. Grafika účelná, což platí i o zadní straně přebalu (pouze seznam písní), na přední je fotka křesťanského procesí stará tak 100 let, ale má atmosféru, navíc kombinace zlaté a černé barvy vypadá úchvatně.

„Sanctify“ („Posvětit“) je po hudební stránce velmi zajímavé album, na kterém je neotřele smíchané celé spektrum extrémních hudebních žánrů. Místy strhující, tu a tam skvělé, většinou velmi dobré,  originální každopádně.

Seznam skladeb:

  • Strana A /černý strom/
  1. Hlboké dná hanby
  2. Modlite sa za mor
  3. Dlhé nože
  4. Mesiáši
  • Strana B /bílý strom/
  1. Nekonečná ozvena
  2. Hranica
  3. Had na hrudi
  4. Hoďme im zvyšky

Čas: cca 33 min.

Sestava:

  • Giňo – kytara, zpěv 
  • Kaw – kytara 
  • Horak – basa, zpěv 
  • Ozon – bicí 

Bandcamp
PHR

Johan 8/10
Bury 8/10 


Zveřejněno: 02. 05. 2024
Přečteno:
1150 x
Hodnocení autora:
8 / 10

Autor: Johan | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

Zatím je tu mrtvo. Určitě nejsi bez názoru, tak buď první a přidej svůj komentář