V posledních letech ABIGOR vypouští nové desky téměř bez předcházejícího výrazného proma. Prostě se jednoho dne znenadání zjeví čerstvá řadovka. Tak jako tomu bylo u „Totschläger (A Saintslayer's Songbook)“, tak se stalo takřka přesně o tři roky později v případě „Taphonomia Aeternitatis – Gesänge im Leichenlicht der Welt“. Je mi tento přístup sympatický, určitě více než vypouštění čtyř singlů z kupříkladu sedmiskladbového alba. Od ABIGOR prostě dostaneš nálož... a dělej si s tim, co chceš!
Rakouská trojice se už pěknou dávku let opírá o nesmírnou kvalitu studiových nahrávek, jimž chybí snad jen živé provedení. Od „Fractal Possession“ (2007), kterou redefinovali svůj styl, lze jen těžko nalézt slabší položku v diskografii. Křiklavé, krkolomné melodie, chvílemi protkané neurvalými sypačkami, disharmonie, chaos, ale i smysl a řád. Ve spleti zdánlivě neuchopitelných kytarových kejklí se přeci jen nechá nalézt kostra, která z desek ABIGOR dělá veledíla a nikoli pouze za avantgardou se za každou cenu honící bestii. Zmíněná deska „Fractal Possession“ je společně s „Leytmotif Luzifer (The 7 Temptations of Man)“ (2014) pro mě asi vrcholem tvorby ABIGOR, nicméně další počiny včetně překvapivě syrové „Höllenzwang (Chronicles of Perdition)“ z roku 2018 nezůstávají příliš pozadu.
Když řeknu, že předchozí „Totschläger“ patřily k mým absolutním topům roku 2020, je jasné, že do novinky jsem vkládal obrovské očekávání. Dá se i říci, že byla naplněna, ač tentokrát nějaké ty kaňky nacházím. Album začne dvěma naprostými skvosty v čele se střednětempou dvojkou „Soldaten Satans“, která je pro mě i s odstupem desítek poslechů vrcholem celého počinu. Pro ABIGOR zejména v první polovině netypická záležitost, která ale vygraduje do enormních rozměrů a v závěru naprosto uchvátí melodickou pasáží, která trochu jako by vypadla z novějších počinů INQUISITION.
Okamžitě také zaujme vokální rozmanitost, Silenius (dále SUMMONING, AMESTIGON) odvádí na „Taphonomia Aeternitatis“ znamenitou práci, a když v úvodní skladbě káže „We were formed in the shadow, we'll wither in the shadow“, husina se dostaví. Co se týče vokálů, velkou měrou přispěla Marthynna z již nefungujících martial industriálních DER BLUTHARSCH. Nutno říci, že některé skladby, které bych jinak považoval spíše za průměrnější (trojka „Feasting on the Prophet's Blood“ či zadumaná pětka „Cult of Elder Chaos“), na jejím výkonu vyloženě stojí a nebýt Marthynny, asi by se na ně rychleji zapomnělo. „I'm order and chaos, all and none!“
ABIGOR sice jsou na novince zamyšlenější, nezapomněli ale ani na pořádnou uzemňovačku, kterou je v tomto případě čtvrtý song „Extermination Angel“. Nekompromisní nájeb. Právě v této skladbě ale na povrch vyleze i mírný neduh „Taphonomia Aeternitatis“, kterým je až příliš natlakovaný zvuk, chtělo by se říci až „bolehlavový“. V sypačkách a s vyhrocenými kytarovými výjezdy je to občas opravdu nářez, natož když právě zejména v „Extermination Angel“ jeden z činelů jako by byl vytažen v mixu o polovinu nad ostatní a když do něj Tannenberger jebne, tak to je pěkná pecka do xichtu.
Podobná riffovačka jako „Extermination Angel“ je šestá „Burning Hell“, od prostřední pasáže kytarově (jako jedna z mála) navazující na devadesátkové black metalové skvosty, nicméně pořád zde máme co do činění s mnohovrstevnatými kytarami, tentokrát velmi civilně znějícím Sileniovým čistým vokálem či kopákovými sazbami. Každý z nástrojů (s pominutím basy, která žádný velký prostor k vyniknutí nedostává) je obsluhován s nesmírnou pečlivostí, neustále se něco děje, posluchač nemá absolutně prostor vydechnout a nesoustředit se, v takovém případě by okamžitě vypadl z dění. A to i co se týče vokálů, Silenius využívá obrovské množství poloh, přispívají k tomu také časté sbory a již zmíněná Marthynna. Závěr sedmičky „Forniotrs Weltenreise“ překvapí naprosto čistým zpěvem, jakousi pohanskou náladou a následným ječákem, pořád jde ale o celkově zhruba 20 sekund stopáže. I na tom je vidět, že polevit v koncentraci se prostě nevyplatí.
ABIGOR jsou jedineční, po pár tónech okamžitě víte, s kým máte tu čest. Pokud jste dosud uctívali tvorbu Rakušanů, věřím, že i na novince si své najdete. Pokud máte raději více ryzí přístup k žánru, ABIGOR pro vás úplně nebudou tím pravým. „Taphonomia Aeternitatis“ u mě sice nepřekonává předchozí desku, stále se ale jedná o veledílo s naprosto mistrovským zavírákem v podobě „Morning Star Anthropophagia“. Tentokrát ABIGOR neuzavřeli počin naprostým vyhlazovákem jako v případě „Terrorkommando Eligos“, ale v současném epilogu se toho děje tolik, že jedinou možností je opět pustit desku od začátku. Oproti „Totschläger“ cením, že se Rakušané vyvarovali některým například introdukčním pasážím znějícím je MIDI v Guitar Pro, nicméně větší dynamika zvuku by prospěla. Z hlediska kompozic ale lze málo co vyčítat, ABIGOR opět výborně!
Sestava:
- Silenius – vokály
- T. T. – kytary, basa, bicí
- P. K. – kytary, basa
- Marthynna – vokály
Čas: 48:18
Seznam skladeb:
- Halt the Wheel of Timeless Change
- Soldaten Satans
- Feasting on the Prophet’s Blood
- Extermination Angel
- Cult of Elder Chaos
- Burning Hell
- Forniotrs Weltenreise
- Morning Star Anthropophagia
