Sejde z očí, sejde z mysli. Skupina KOHOUT PLAŠÍ SMRT mě naposledy vyplašila v roce 2016, kdy vyšla kniha mapující její dvacetiletou existenci. Prostým výpočtem lze dojít k roku založení (1996) i aktuálnímu věku (28), takže třicítka na krku… Taky několik alb, která jsem vesměs recenzoval a hodnotil pozitivně a podobně (šesti sedmy body) a vždycky uváděl, že mě KOHOUTÍ muzika baví, že jejich punk & rock je pohodová oddychovka a že texty nepůsobí pitomě.
Střih, uteklo osm let a když jsem si poprvé poslechl novinku „Úplně šťastnej...“, něco mi neštymovalo. Zpěv. Byl jsem zvyklý na Matějův hlas a teď mi přišlo, že je zpěv nějaký jiný. Jenže v obalu není uvedena sestava – a ať si rovnou odbudeme nepříjemnou část recenze, tak obal je jedním slovem mizerný. Nechápu, jak je možné, že takhle zkušená kapela dopustí, aby label vydal CD, v jehož obalu chybí sestava, informace týkající se nahrávání, texty i fotky, prostě nikde nic. Pardon, je tam název kapely a seznam skladeb, který ještě ke všemu neodpovídá realitě a evidentně jej někdo pohnojil („Každej den“ je na obalu pod číslem pět, ale hraje jako třetí). Jednoduchý digipack lze asi omluvit ekonomickými důvody, ale pro mě to omluva není, navíc když na obou vnitřních stranách je jen černá barva… to už nemá se šetřením nic společného, když tam nejsou aspoň základní údaje vytištěny bílé na černém. Cecek sice vydal i gramodesku, kde prý všechno je, ale co má dělat nebohý majitel CD?
Když je recenzentem, tak holt napíše kapele, aby mu info poskytla, respektive texty Krtek poslal dopředu a další věci po žádosti rovněž. Z nich vyplynulo, a studium na internetu to stvrdilo, že z kapely sólový pěvec zmizel, respektive zmizel jak letitý předák Matěj (někdy na začátku roku 2018), tak následně i jeho nástupce Vojta, který vydržel zhruba rok. Kapela nakonec zalovila ve vlastních řadách a k mikrofonu se postavil/vrátil basák Krtek, který v začátcích existence kapely na tomto postu působil a poté přispíval druhým hlasem.
Toliko fakta. A hudební rovina? KOHOUT PLAŠÍ SMRT nikdy nehráli ryzí punk a nehrají ho ani nyní. Je to zase pestrá melodická muzika, která z punku vychází a která se od něj porůznu odklání. A když píšu punku, tak musím rychle dodat punku melodického, kdysi jsem uváděl soft punku, čímž jsem chtěl upozornit na lehkost, která je na všech písničkách patrná i tentokrát.
Album netrvá ani půl hodiny, což je na jednu stranu po tak dlouhé pauze relativně krátký materiál, na druhou se s blížícím se koncem alba nedostavuje takový ten pocit, že už tu všechno bylo a že už je to recyklace nápadů. Materiál je pestrý, po první skoro poprockové skladbičce „Já vím“ následuje ostřejší punkovka „Co by kdyby“, v obou písních je zařazený chytlavý refrén a v obou hrají prim melodie a výrazné zpěvy. Po počátečním překvapení jsem si na Krtkův civilní hlas zvykl, proti Matějovi je asi obyčejnější, není tak tvárný, ale do muziky sedí v pohodě. Další kapitolou jsou texty, které mi u KOHOUTA (Kohouta) vždycky přišly fajnové – kapela se nikdy nepouštěla do kritiky společenských problémů a agitace za ty správné postoje, ale reflektovala běžné životní situace, tu s nadhledem, tu bez něj. A v tom pokračuje, pobaví hned začátek o vidlácích, přičemž jsou na adresu vidlí směřována obranná slova, protože tento zemědělský nástroj opravdu nemůže za to, v jaké konotaci se s ním v případě slova vidlák zachází. „Co by kdyby“ je smutnější, vztah s alkoholičkou ani veselý být nemůže.
Třetí „Každej den“ lehce čerpá z reggae, je takový svěží a nástrojově chudší, kytara jen tak cvrliká a kolem ní probublává basa, jen s refrénem se do strun hrábne o něco silněji. S „Večírkem“ se vrací ostřejší kytarový sound, logicky i bicí mají jiný odpich a baskytara je rovnocenným nástrojem s kytarou – basa na albu obecně nejen tvrdí muziku, ale hraje často prim. Ve „Večírku“ je to místy hozené do ska, refrén má ale typický KOHOUTÍ ráz, který byl ke slyšení na předchozích albech, což platí i o krátkém úseku se zkresleným hlasem. Ale zaujmou i kytarové hrátky a doprovodné vokály, pro mě nejlepší písnička první poloviny alba, i když ani svižná „Carpe Diem“ není špatná, jen škoda refrénu, který mi moc do uší neleze, mnohem lepší jsou sloky, které mají drive.
Jakmile se v „Proč“ objeví sborové „óóooohohoho“, je zle. Nikdy jsem to neměl rád a mít rád nebudu, kazí mi to dojem z jakékoliv skladby jakékoliv kapely. Mnohem lepší mi přijde „Čtvero ročních období“, v němž se povedlo mnohé – zamontovat vážnohudební motivy i pojmout každou sloku jinak – každá je věnována jednomu z ročních období a muzika tomu odpovídá – nejveselejší je samozřejmě léto. Zazní tu i housle (doufám) a jako odbočka je to fajn. Když už léto, tak „California“ je čistě letní song o moři, slunci, Arnoldovi a pohodě, v refrénu možná až moc vyklidněné. Předchozí „Čas“ nabízí více momentů k zamyšlení, ale to čas obecně a textař to tady pěkně shrnul; muzika většinou utíká jako ten čas, pěkně zostra, jen na chvilku se zvolňuje, zbytek je punková jízda. Poslední „Svítání“ načíná akustická kytara a i když se postupně přidává na důrazu, o nic dosud neslyšeného se nejedná; až na konci, kdy se zdá, že album skončilo – nějakých třicet sekund je ticho, ale player stále odpočítává čas –, se objevuje lehce ujeté outro.
Po zvukové stránce je album ošetřeno velmi dobře, všechny nástroje mají přirozený sound, v mixu není nic upozaděno ani vytaženo, studio Svárov (Michal Šindelář), producent (Tomáš Mouřenec) i finalizátor (mix, mastering Richard Scheufler Jr.) odvedli kvalitní práci.
To lze uvést i adresu kapely/alba, „Úplně šťastnej...“ přirozeně zapadá do kapelní diskografie a fanoušci starší tvorby budou jistě spokojeni i s novinkou. Já jsem, až na ten nešťastný obal, taky.
Seznam skladeb:
- Já vím
- Co by kdyby
- Každej den
- Večírek
- Carpe Diem
- Proč
- Čtvero ročních období
- Čas
- California
- Svítání
Čas: 26:45
Sestava:
- Martin „Krtek“ Kohout – zpěv, basa
- Jan Matzner – zpěv, kytara
- Tomáš Bryknar – zpěv, bicí
www.kohoutplasismrt.cz
Facebook
Bandzone
