Ahoj. Skoro sedm let dělí vaše nové album a EP „Padouch nebo hrdina“, osm pak předchozí kratší nahrávku, jež byla součástí knihy o dvaceti letech vaší existence, a deset let uteklo od předchozího řadového alba „Vykřičený muž“. Docela dlouhá doba bez zářezu do pažby, ať už kratší, nebo plnohodnotné… Během té doby se hlavně změnila sestava – jestli jsem to správně dešifroval, tak máte jiného bubeníka; k tomu, že už nezpívá Matěj, žádné dešifrování není třeba. Takže první otázka nemůže znít jinak – proč se změnila sestava, proč Matěj odešel a proč nevydržel ani jeho nástupce Vojta?
Ahoj. Máš to pěkně spočítaný, jsi dobrý statistik. (úsměv) Bubeník je součástí kapely od roku 2014, takže se podílel už na EP s knihou a pak na všech ostatních počinech. Matěj se k odchodu rozhodl sám a dobrovolně, nestíhal koordinovat práci, rodinu a kapelu. Vojta byl, jak se říká ve vztahové terminologii, převozník, než jsme našli všichni odvahu začít zpívat. On je excelentní zpěvák, nikdo z nás na něj technicky nemá, ale fakt, že on žije v Praze a my v Liberci, nedělal dobrotu. No, a protože se další adept nenašel, zůstali jsme ve třech.
Jak dlouho trvalo, než jste usoudili, že nemá smysl hledat dalšího zpěváka a že se k mikrofonu postavíš ty? A jak ses zpočátku cítil, když jsi na koncertech převzal roli frontmana?
Tak to byl asi ten rok, co u nás byl Vojta, intenzivně jsme to řešili poslední asi tři měsíce. To rozhodnutí stát se hlavním zpěvem bylo učiněno s vědomím, že to bude ze začátku průšvih a že se ještě ukáže, jestli to půjde a že budeme hledat zpěváka. Že to bude vlastně takový záskok. Ale jak jsem psal výše, nikdo se nenašel a já i kluci se postupně naučili jakž takž zpívat. I když to je vlastně nekončící proces.
Měly personální změny vliv na to, že příprava alba trvala relativně dlouho? Ono nejde o nutnost chrlení nového materiálu, skladeb, které můžete prezentovat živě, máte dost, ale o tom, že kapela žije, přece jen svědčí tvorba nových písniček…
Tak určitě, neustálé personální změny nás brzdily celou dobu existence kapely. Bubeníci, kytaristi, pak zpěv… Podle mého názoru, kdybychom se mohli těch 28 let soustředit hlavně na muziku, možná bysme teď byli slavný. (úsměv) Ale současná sestava je stabilní od roku 2019 a myslím, že je to nejlepší kapelní období, co si pamatuji.
Nové album je poměrně pestré, vedle klasického punk rocku se sem tam objeví kroky stranou – k reggae, ke ska, dokonce i k vážné hudbě. Jakým způsobem skládáte? Nosí někdo takřka hotové věci na zkušebnu, nebo si nápady posíláte přes moderní komunikační kanály, nebo…?
Začíná to akustickou kytarou, základníma akordama a melodií. To je základ. Od melodie se odvíjí rytmus textu a někdy to jde do zkušebny už s textem, nebo alespoň s první slokou a refrénem. Ve zkušebně si to takhle v základu přehrajeme a pak celá kapela maká na aranži. U týhle desky jsme skoro na každou písničku měli 3-4 verze, který byly tak rozdílný, že bys nepoznal, že je to pořád ta jedna věc. Dokonce jsme přemýšleli, že bychom ty prvotní nahrávky přidali jako bonus, zajímavost na LP/CD.
Jak lehce/těžce vznikají texty? Respektive odkud na ně čerpáš inspiraci? Některé texty jsou odlehčené, ale některé celkem vážné, např. soužití s alkoholičkou nebo opakující se války.
Čím déle hrajeme, tím těžší je psaní textů. (úsměv) Neopakovat témata, obraty, ale někdy ty témata přijdou jako životní zkušenost samy, takže i za tu alkoholičku dík, protože jsem z ní vytěžil celkem pěknou písničku. (úsměv)
Proč jste se vrátili do vydavatelství Cecek Records? Byla za tím primárně možnost vydat gramofonovou desku? Nebo vám Cecek nabídl ještě něco dalšího? Vlastně nevím co… protože tohle vydavatelství, které se kdysi o kapely celkem staralo, jako by zmizelo z očí a vydáním alba asi jeho aktivity končí, ostatně na recenzi jste si CD rozesílali sami.
To byla pragmatická volba. Cecek nám v roce 2007 vydal „Duševní výluku“ a ta je jako jediná vyprodaná. Cecek, i když zdánlivě zmizel z očí, pořád objíždí obrovský množství akcí a má pořád ještě kanály, kterýma tu desku dostane dál. A jiná varianta snad ani pro nás nepřipadala v úvahu, nikoho jiného jsme nezkoušeli. Ale to se teď třeba změní, my uděláme díru do světa a osloví nás EMI. (úsměv)
Nedá se nic dělat, musíme píchnout do vosího hnízda. Obal CD. Podle mě je mizerný a je to určitě škoda. Proč tam není sestava a základní info, když už jen obyčejný digipack bez bookletu, jen se seznamem skladeb, ještě k tomu chybně, protože písně jsou na disku v jiném pořadí než na obalu. On ten booklet by výrobu asi až tak neprodražil… Kapela s vaší historií, zkušenostmi – jak jste to mohli dopustit? Proč jste si CD radši nevydali vlastním nákladem jako předchozí alba?
Ano, přiznávám, sypu si popel na hlavu, obal CD jsme už asi neměli sílu dotáhnout do konce. My jsme chtěli primárně vinyl, tam je všechno, texty, děkovačka, správné pořadí písniček… CD chtěl Cecek, kvůli nákladům, v základní verzi, my ho původně ani neuvažovali, my jsme CD vnímali jako doplněk k tomu vinylu, jako médium, co je za zenitem a nevěnovali jsme mu takovou pozornost. To příště napravíme.
Jak dlouho jste nahrávali? Chodíte do studia 100% připraveni, všechno máte do detailu promyšlené, složené, texty vypilované, nebo ještě ve studiu improvizujete a doděláváte?
Tak my už od roku 2016 spolupracujeme s agenturou All4Bands. Poprvé v roce 2016 jsme objevili kouzlo producenta, takže tak dva měsíce před ostrým nahráváním jdeme nahrát demo do stop a pak na tom s tím producentem pracujeme. Ale tentokrát se pak ještě ve studiu za pochodu řešily i jednotlivý slabiky v textech, slova, celý pasáže jsem musel přepisovat, protože to neznělo dobře do muziky, dolaďovaly se nástroje, vokály... Celkově jsme byli asi na čtyřech nahrávacích sekvencích od ledna do května, pokaždý na 3-4 dny.
Když jsou songy zaznamenané, hrajete je na koncertech stejně jako na albech? Respektive pokud byste hráli např. „Čtvero ročních období“, měli byste některé tóny puštěné ze záznamu, nebo skladby, ve kterých jsou samply využity, živě neprezentujete?
Album „Úplně šťastnej…“ je výjimečný tím, že ho chceme hrát celý. To jsme nikdy u řadových alb neudělali. Maximálně tak 4-5 písniček. Aktuálně jich hrajeme osm a poslední dvě se ještě učíme. A jedna z nich je i „Čtvero ročních období“, tam ty samply nějak budeme muset vymyslet.
Jaký je váš koncertní elán? Kolik koncertů za rok považujete za optimum, aby vás to bavilo a neomezovalo v osobních životech nebo pracovních povinnostech? Baví vás víc menší akce, kluby, kontakt s fanoušky na dosah, nebo větší letní festivaly s prostornými pódii a předpokladem kvalitního zvuku? A ještě podobná otázka – raději na punkových, nebo multižánrových přehlídkách? Na letošek máte nějaké větší akce potvrzené?
Myslím, že tak 50 koncertů je ideál. A baví nás jakákoli akce, kde jsou lidi, kteří reagují na naší muziku. Je mi jedno, jestli je to punk, nebo multižánr, malý nebo velký pódium, festival nebo klub. Všechno má něco do sebe. My jsme nedávno začali spolupracovat s profi bookerkou, Kristýnou Schmitzerovou, a věřím, že nás ta spolupráce posune zase na jiný level, i když se výsledky projeví asi až příští rok. Momentálně máme v seznamu cca 30 koncertů a největší, kam se těšíme, je Mighty Sounds, což bude naše premiéra.
