Album „Spiritual Exodus“ se v naší redakční anketě umístilo na stupni nejvyšším, tudíž je na místě jej představit i formou rozhovoru.
Ahoj Skoří. Než jsem začal připravovat otázky do tohoto rozhovoru, udělal jsem si rychlou rešerši recenzí, jež vyšly na vaše nové album – a všude samá chvála. Co na ohlasy říkáte, respektive jakou jim připisujete důležitost?
Ahoj Johane! Chvála určitě převažuje, ale samozřejmě jsou i kritické ohlasy. Zdá se, že je od nás očekáván mnohem vyšší standard než dříve a to mi dělá velkou radost.
Když na něčem dva roky děláš, tak chceš a potřebuješ zpětnou vazbu, o tom není pochyb. Recenze čtu, často v nich objevím zajímavé pohledy, přínosné podměty. Četl jsem i pár velice obsáhlých prací, kde cítíš, že se autor musel o kapelu detailně zajímat a šel opravdu pod povrch. To upřímně potěší… Obecně vzato to ale moc neprožívám. Člověk se snaží vložit veškeré úsilí do tvůrčího procesu. Ve chvíli, kdy je to venku, je to pro mě uzavřené. Výsledek ať už si pak žije sám vlastním životem.
Hlavní přínos recenzí tak vidím hlavně v tom, že je album na očích a může kapele přinést nové posluchače.
Zájem o album „Spiritual Exodus“ je mimořádný, limitovaná stokusová edice vinylů byla rychle vyprodána, černých desek asi moc nezbývá – před několika dny jsem potkal na koncertu Lukáše z Doomentie, který říkal, že má doma jen několik kusů. Těší vás takový zájem?
S Lukášem jsem poměrně dlouho nemluvil, takže děkuji za info! No je samozřejmě super, že je o nové album zájem. My ještě máme dokonce i pár posledních kusů limitované edice vinylů. Chystáme se připravit speciální balíčky, prostřednictvím kterých doprodáme různé raritky a zbytky. Podrobnosti by se měly brzy objevit na našich sociálních sítích.
O jaké nosiče je největší zájem ve vaší „prodejně“ na koncertech? Část kapel už nevydává CD, protože jejich fanouškovská základna fandí vinylům, případně kazetám, vy asi pořád máte zájemců o cédéčka dost. A liší se prodej LP a CD u nás a za hranicemi?
Žádné podrobné statistiky si nevedeme, ale řekl bych, že jak cédéčka, tak vinyly se prodávají velice slušně. Kazety jsou vždy v malém nákladu a jsou hned pryč.
V Německu se většinou na každém koncertě najde pár nadšenců, kteří si koupí celou diskografii. Německo, Belgie – tam bývá ohledně prodejů nejlépe. Dalo by se s nadsázkou říct, že na Západ jezdíme prodat a zabojovat o pozici a na Východ si užít hojně navštěvované koncerty a divoké publikum. I když nutno říct, že ani prodeje na našem jarním turné po Balkáně nebyly vůbec špatné.
Ovšem je to relativní. Obecně se stále pohybujeme v malých nákladech a objemech. Zájem tedy je, ale ne takový, abychom řešili větší výrobní čísla.
Určitě se nedá zapřít, že máte svůj rukopis, který je dobře čitelný, prakticky podle každé skladby lze takřka okamžitě vaši kapelu identifikovat. To je samozřejmě fajn, na druhou stranu – jak složité je vymýšlení dalších skladeb? Když skládáš nové věci, jde ti to relativně lehce, nebo je to naopak běh na dlouhou trať?
Moc mě těší, že to tak vnímáš. V rámci žánru je si spousta kapel hodně podobná. Samozřejmě je nám neustále předhazováno, že zníme jako tohle nebo tamto, což koneckonců nelze brát jinak než jako poctu. Nejčastěji jsou to asi ANTHRAX, čemuž osobně moc nerozumím, vezmu-li v potaz muziku jako takovou. Všechno už tu bylo, přiznejme si to… Kdo touží čistě po objevování nového, měl by hledat jinde.
V případě „Spiritual Exodus“ to bylo spíše o jakési snaze vybrousit po svém co nejprecizněji dobře známý drahokam, a to bez zbytečných kudrlinek.
Člověk má určité specifické postupy při tvorbě riffu, a tak se občas stane, že přijde nápad a později si uvědomí, že je to dost podobné něčemu, co už dříve napsal. Ale thrash metal ještě rozhodně není ve stavu stálého omílání bluesové dvanáctky a způsobů, jak ke konkrétnímu materiálu přistoupit, je spousta. Nakonec je to stejně o tom k sobě nechat nápady tak nějak přijít a když cítíš, že je to ono, už moc neřešíš, co v tom kdo uslyší nebo neuslyší.
Co ostatní kluci z kapely – mají k tomu, co přineseš na zkoušky, hodně připomínek, případně výhrad? Stane se, že by tě s něčím vyhnali? (úsměv)
Myslím, že nejtvrdším soudcem a kritikem nápadů jsem já sám a než se rozhodnu něco proměnit v song a začít se tím seriózně zabývat, dlouho si s tím hraju. Musím zkrátka cítit, že je to ono. Ale připomínky samozřejmě jsou a věci společně ladíme. Často je necháno dost prostoru na to, abychom to právě dotáhli společně. To se ale spíše týká skladby, aranží, Ondrových sól a tak dále… Riffy jsou většinou vysochány a musí projít mým náročným filtrem po ose prostor-hlava-srdce-ruce, haha…
Co říkáš na názory, že máte konečně pořádný zvuk? U Otyna jste nahrávali už minule, ale ten rozdíl asi patrný je – co jste tentokrát udělali jinak?
Hlavní novinkou bylo, že jsme se rozhodli nejprve nahrát demo. Stalo se tomu tak na podzim 2022 ve studiu Pultón, kde vzniklo například první album FINAL FLAG nebo „About Us Without Us“. Bylo tedy dost času na to skladby vyladit a dotáhnout.
Na ostro jsme šli točit již klasicky k mistru Otynovi, ale tentokrát jsme se rozhodli svěřit mix a master Martinovi „Hollymu“ Hollandrovi. Holly se za námi otočil už při nahrávání a měl řadu užitečných podmětů. Bylo zajímavé sledovat je společně s Otynem při práci; myslím, že Hollyho přítomnost celý nahrávací proces dost obohatila. Výsledkem je modernější zvuk, než tomu u nás bylo dříve, a já myslím, že se to k tomuto konkrétnímu materiálu hodí.
Proč jste si obrázek na přední stranu obalu nechali nakreslit od Paola Girardiho? Nějak se nám tenhle pán v Česku etabluje, nejste rozhodně první tuzemskou kapelou, která využila jeho služeb…
S Paolem jsme již spolupracovali v rámci našeho splitu s HERESY. Moc si spojení s ním považuji, protože jsem dlouholetým fanouškem jeho práce. V podstatě hned po dokončení obalu na zmíněný split jsme domluvili tuhle záležitost. Vizi jsem měl dost konkrétní. Paolovi se líbila a já nepochyboval o tom, že právě v jeho podání to bude stát za to.
Paolo je nesmírně inspirativní člověk. Většinu času žije v ústraní italského venkova poměrně skromným, soběstačným životem a do toho maluje ty svoje geniální pekelné výjevy… Pro mě umělec tak trochu z jiné doby, jaký se dnes už jen tak nevidí.
Motiv na titulce koresponduje s pojmenováním instrumentálky „Tiwanaku“, což je název dávné bolivijské civilizace, o které jsem neměl páru, pomohl až internet. Ty se o dějiny těchhle zaniklých světů zajímáš, nebo jsi na Tiwanaku narazil náhodou a zaujalo tě?
Tiwanaku (Tiahuanaco) je archeologické naleziště v Bolívii nedaleko jezera Titicaca. Ruiny jsou z velké části tvořeny prefabrikovaně působícími megalitickými bloky. Na místě se nachází také Brána slunce, připomínající jakýsi multidimenzionální portál. Celá lokalita zkrátka působí záhadně a vzbuzuje dojem, že zde bylo užito nám neznámých, technologicky sofistikovaných metod, což je koneckonců jev objevující se u celé řady starověkých památek.
Ano, o podobné věci se zajímám. Řekl bych tak nějak souhrnně o to, kde jsme se tady sakra vzali a co se to tady do háje děje, haha… Například Graham Hancock, Randall Carlson a jejich teorie o tom, že nám známým starověkým civilizacím předcházela jedna velice vyspělá, která byla zničena obrovskou katastrofou zhruba před 13 000 lety. To jsou hodně zajímavá témata, která dostávají s pomocí dnešních možností, jako je třeba satelitní archeologie, úplně nový rozměr (v roce 2018 byl v Grónsku objeven obří kráter, datovaný do stejného období atp.).
Jasně, jasně… Hoďte na něj síť a zavolejte houkavý auto, haha...
Album asi není koncepční, i když v textech se nějaké styčné myšlenky objevit nechají. Můžeš přiblížit, co byste rádi texty sdělili? Nepřijdou mi bezobsažné, navíc v jednom případě jste se nechali inspirovat básní generála Pattona. A na co odkazuje název alba?
Asi se nedá říct, že by album bylo vyloženě koncepční. Rozhodně ale usiluje o to být uceleným dílem se specifickou atmosférou. Ta evokuje jakýsi střet starodávného se současným. Zanechává ve vzduchu znepokojivé tušení neodvratného konce způsobu života, tak jak ho známe doposud v rámci naší civilizace. Pro úplnost bych mohl nastínit témata jednotlivých skladeb.
„Initiation“ – Nazírání jednotlivce na existenciální otázky prostřednictvím stavu rozšířeného vědomí. Jak zazní v refrénu: „Tak málo víme o světě, do kterého jsme byli vrženi.“
„Violence and War“ – Jsme posedlí násilím a válkou. Respektive naše pozornost je neustále zaměřována na tuto část naši existence… (souvislost s „Ring-Pass-Not“?)
„Reflections“ – Bytost rozpomínající se na střípky svých předešlých existencí.
„Down The Rabbit Hole“ – Nebojme se prozkoumat různé možnosti a alternativy, ale dejme si pozor na to, co budeme ve svém životě následovat. Jaké jsou pohnutky utvářející náš současný obraz světa? Pohání například překotný vědecký vývoj čirá, přirozená touha po poznání a zdokonalení lidského života, nebo je to spíš touha po zisku, po moci a snaha o udržení složitě budovaného, však mnohdy krkolomného narativu o světě, ve kterém žijeme?
„Those Who Oppose“ – Vzdání úcty všem, kteří se nebáli a nebojí dělat věci po svém, vidět svět vlastníma očima.
„Ring-Pass-Not“ – Ulítlá myšlenka o tom, že je naše životní esence uvězněna v nekonečném navracení se na tento hmotný svět proto, aby sloužila jako „potrava“ a objekt manipulace bytostí z jiných, námi nezachytitelných dimenzí. Podobně jako se my živíme tělesnou schránkou zvířat, udržují existenci vyšších bytostí z jiných rozměrů naše emoce, životní energie, pocity… Docela metal ne? Haha.
„Through a Glass Darkly“ – Nápad zhudebit tuto báseň amerického generála G. S. Pattona jsem měl už delší dobu a tohle byla ideální příležitost k uskutečnění. Patton, ač vyznáním křesťan, neochvějně věřil v reinkarnaci. Měl za to, že je duší válečníka a bojoval zde na Zemi v mnoha předešlých epochách. Jeho báseň je právě o vzpomínkách na tyto předešlé zkušenosti.
Po utlumení aktivit Support Underground jste hledali vydavatele delší dobu, nebo jste se rychle domluvili s Doomentií? Na zahraniční firmu jste si zuby nebrousili? Ono by samozřejmě záleželo na velikosti labelu a jeho možnostech, na tom, co by pro vás mohl udělat, pro Doomentii určitě mluví bohatá minulost a dobré jméno nejen doma, ale i v cizině.
Nejprve jsme se porozhlíželi v zahraničí. Možnosti byly, ale ve výsledku nešlo o natolik zajímavé varianty, abychom se pro ně rozhodli. V rámci Čech to byla jasná volba. Oslovili jsme pouze Doomentii, Lukášovi se projekt líbil, takže jsme si plácli. Už jsme měli tu čest v rámci spolupráce na splitu s LAHAR, věděl jsem tedy, že můžeme počítat s perfektním provedením a kvalitní distribucí. To vše se potvrdilo… Stoprocentní přístup a profesionalita.
Vaše koncertní tempo je zběsilé, hrajete hodně v Česku i za hranicemi. Jdete na to podle okřídleného „je třeba ,to‘ vyjezdit“? Přičemž za „to“ si lze dosadit jediné – mezinárodní úspěch. Jaké jsou vaše ambice?
Cesta téhle kapely byla vždycky o vytrvalosti, o postupných krůčcích. A taky o oddanosti tomuhle způsobu života i s tím neatraktivním, co přináší… Asi nikdy nebudeme mít e-mail narvaný žádostmi o hraní na největších festivalech, nebudou se o nás přetahovat major labely, nebudeme prodávat merch za statisíce, i kdybychom se roztrhali. Velice pravděpodobně budeme spíš donekonečna opakovat po koncertech lidem nevyslovitelný název kapely a brodit se bahnem undergroundu. Ale co?
V neděli se vrátíme rozbití z hraní, v pondělí se rozejdeme do fabrik a ve středu po zkoušce už se zase budeme těšit, až v pátek naskáčeme do dodávky a pojedeme to udělat znovu. Protože nás to prostě i přes všechny ty sračky, co k tomu patří, baví a naplňuje. No a právě „to“ je asi ten největší úspěch.
Nezbývá, než se snažit o to, aby nám to vydrželo a aby tahle cesta vedla co nejzajímavějším směrem...
Který koncert v roce 2023 považujete za nejpovedenější, kde si vše sedlo – prostředí, zvuk, váš výkon, reakce fanoušků?
Nutno s potěšením říct, že loni byla takových koncertů spousta. Celé jarní turné po Balkáně se vážně povedlo, což potvrzuje například večer v Bělehradě. Jednalo se sice o středu, ale i přesto se v narvaném klubu mačkalo něco kolem 200 lidí. Častokrát jsem slyšel, že co se týká publika, Srbsku se přezdívá Brazílie Evropy. Toho večera jsem pochopil proč. Neskutečná atmosféra…
Náš největší festivalový zářez byl Mystic v polském Gdaňsku. I když jsme hráli v rámci warm-up dne na jedné z menších scén pro několik stovek lidí, vše si sedlo na jedničku. Celkově výborný festival se skvělou atmosférou, jejíž základy silně utváří prostředí velkých městských loděnic. Místo pro podobnou akci jako dělané. Velice zvláštní bylo cítit, jak negativně vnímá největší metalový festival Polska bigotně katolická část jeho veřejnosti. Mediální masáž, nevraživost na sítích, protesty ve městě… Atmosféra vystoupení BEHEMOTH měla ve světle těchto skutečností velký nádech jakéhosi fuck off manifestu.
Nedá mi nezmínit také křest desky, který se konal v Modré Vopici v rámci zahřívacího večírku pro Kafest. Zpravidla se křtí na domácí půdě, ale u nás v Trutnově to teď bohužel není ohledně prostorů ideální, a tak jsme se rozhodli pokřtít novinku v Praze, což s sebou přinášelo určitá rizika... Vyšlo to ale náramně. Lidí dorazilo hodně a my se cítili jako doma. Na oplátku jsme zahráli speciální, pro někoho nejspíš až příliš dlouhý set, haha. Výbornou společnost nám navíc dělali navrátivší se ACID FORCE a nadějní mladíci DEADROOTS.
S čím jdete do roku 2024? Kolik koncertů byste rádi odehráli, plánujete nějaká turné mimo Českou republiku? Lákala by vás Jižní Amerika včetně Bolívie? (úsměv)
Plán ještě není zcela kompletní, ale všechno je na dobré cestě mít většinu nezbytností ohledně nadcházející sezóny vyřešenou v průběhu ledna. Během prvních měsíců vyjde jedna raritní záležitost ve spolupráci s Kafeho Coffeegrinderem, detaily budou venku brzy. Na jaře objedeme pár společných štací s NAHUM a REFORE. Na seznamu je i pár super klubovek s HYPNOS nebo GUTALAX. To všechno po Česku a blízkém zahraničí. Vydatnější zahraniční výjezd plánujeme až na podzim.
Obecně cítíme, že jsme v situaci, kdy je třeba co do počtu koncertů mírně polevit, více selektovat, takže bychom to letos chtěli udržet někde mezi 30-40 akcemi.
Navštívit nějaké exotičtější destinace nás rozhodně dlouhodobě láká. Na letošek bylo například ve hře turné po Brazílii, ze kterého nakonec sešlo. Na druhou stranu je pro nás v současnosti mnohem rozumnější a smysluplnější držet se nastolené cesty a podnikat výpady v rámci Evropy. No, nechme se překvapit, kam nás toulavé boty ještě zavedou…
