Na V.O.H. (neboli VICTIMS OF HATE) je spolehnutí. Od roku 2014 co tři roky nová nahrávka, pokaždé na velice slušné úrovni, přičemž ta aktuální, „Cesta bez konce“, je podle mě dosavadním kapelním vrcholem. Pojí se s ní několik zajímavostí, které jsme probrali v následujícím rozhovoru.
Ještě než si posluchač pustí vaše nové album, nemůže přehlédnout obrázek na přední straně obalu, když hodlá poslouchat z vinylu, nebo na Bandcampu, když si to chce pustit digitálně. Žampašský most je monumentální stavba – jak vás napadlo umístit jej na titulku?
Lukáš: Musím uznat, že jsem si s touto myšlenkou pohrával docela dlouho. Mám nedaleko této monumentální stavby chatu a hned od dětství mě tato stavba svým čarovným způsobem dost uhranula a drží mě to doteď. Prewith má chatu navíc taky kousek od viaduktu, a tak se toto téma po našich personálních změnách ještě více nabízelo a prostě už tomu nešlo odolat. ŽAMPACH NAVŽDY!
Fotku na front cover pořídil Prewith, nešli jste tedy cestou lupu kdesi na netu. Kolik snímků udělal? Znamenalo focení nějaké dobrodružství, nebo je místo, odkud je to nasnímané, snadno přístupné? Vybírali jste dlouho, jakou fotku použijete? Na Facebooku máte zveřejněnou i jinou…
Prewith: Fotografie je můj dlouholetý koníček. Za bezmála 20 let focení mám spousty snímků, které se tu a tam dají na něco použít. Navíc koncept posledních tří dlouhohrajících desek se nese v duchu černobílého bookletu a fotky jakožto front cover. Vzhledem k tomu, že navíc pracuju v polygrafickém odvětví, mám možnost realizovat jak grafickou, tak finální podobu nosiče.
Fotky na posledních dvou nahrávkách jsou tedy z mého šuplíku, a co si budeme, aspoň se touto cestou ušetřila i nějaká ta koruna. Co se týče pořízení fotky viaduktu, tak je focena z dronu, takže největší dobrodružství bylo asi vzletět a přistát. (smích)
Jak je výše uvedeno a v recenzi zdůrazněno, „Cesta bez konce“ vyšla jen na gramodesce. Jasně, není to váš první vinyl, už máte split se SCALP, ale teď je to ryze vaše deska. Co to pro vás znamená?
Lukáš: Já jsem za vinyl strašně rád. Mám pocit, že v dnešní době je to pro mě poslední opravdový nosič se vším, co k tomu patří. Je mi jasný, že teď si svým způsobem trochu znepřátelím spoustu lidí, navíc v době, kdy se vrací ve velkém i kazety, ale tady tak nějak pořád cítím to kouzlo vydaného víc než u ostatních nosičů.
Desku realizovaly podzemní firmičky Šváb Records & Emergency Records – oslovili jste více labelů, aby se o náklad podělily, ale nikdo další se k tomu neměl, nebo bylo s uvedenými vydavateli dohodnuto, že se o vydání postarají jen ve dvou?
Lukáš: No tak nebudeme lhát, že jsme neoslovili i nějaká ostatní vydavatelství, ale tady se to dohodlo opravdu velice rychle a jasně a nebylo už o čem moc přemýšlet. Ještě jednou jim oběma patří velké díky.
Náklad činí 210 kusů, což je asi optimální počet, v dnešní době vychází desek mraky, kupců je asi pořád stejně, nebo možná i ubývají, takový ten gramo-boom už je asi pryč. Máte statistiku, jak vypadá prodej? Dostaly se nějaký vinyly za hranice?
Lukáš: Prodeje se snad daří. Co jde přes nás, tak vidíme, co jde přes labely, úplně ne, ale věříme, že se to snad taky trochu hýbe. Co se nám u téhle desky podařilo nového, je stálý prodej desky v zahraničí, konkrétně v Německu u známého labelu a v kamenném obchodu Coretex Records v Berlíně. Za toto patří velké díky naší kamarádce Kláře a jejímu příteli Paulimu.
Drážky desky obsahují mix thrash metalu a HC, přičemž metal mi přijde jako žánr převládající. Ono to tak bylo i v minulosti, tentokrát jste sem tam přidali další ingredience, deathmetalové bicí nebo epické pasáže. Vypadá to, že si na každé skladbě dáváte záležet, než ji pustíte do světa – řešíte každý detail, předěláváte hodně prvotní verze, nebo to takhle už někdo přinese hotové?
Petr: Je to takový mix všeho možného. Dost záleží na tom, co se nám zrovna líbí, vlivů je bezpočet. Je pravda, že poslední dobou metal asi převládá, ale pořád to jsou V.O.H. Někdy se nám zdá, že pro punkery je to moc metal, pro metalisty naopak moc punk.
Co se skládání týče, většinou buď já, nebo Prewith přineseme na zkoušku kostru songu, případně sloku + refrén, a pak to různě dáváme dohromady a dolaďujeme, dokud nejsme všichni spokojeni.
Přijde mi, že ve variabilní muzice je tentokrát mnohem pestřejší i zpěv, že si dal zpěvák hodně záležet na střídání poloh. Ony polohy ve studiu hodně piloval, nebo to šlo na první dobrou?
Lukáš: Díky za pochvalu, ty songy nám asi víc sedly a o hrubší polohy se postaral i Prewith. Mám v hlavě vždy nějaký nástřel zpěvů a pak se to dolaďuje přesněji podle textu, případně se pak ještě něco „upeče“ přímo ve studiu.
Petr: Ono jsme to tam jaksi zapomněli napsat, že zpívá i Prewith. Ale myslím, že je to dost poznat, když zpívá. Svoji vokální premiéru tam mám i já, ale to ať si každý najde. (smích)
Lukáš: Tak to je podle mého názoru natolik zásadní řečnická otázka, která zvedne prodeje o tolik, že se bude dělat ještě další repress. (smích)
Líbí se mi i zvuk, který vznikl v Davosu, kde jste nenahrávali poprvé, takže jste nejspíš s tamními podmínkami a výsledky spokojení. Změnilo se oproti předchozímu natáčení ve studiu něco podstatného – nahrávací postupy, vybavení, … –, nebo to bylo stejné jako minule – rutina?
Prewith: Nahrávání u Otyna (Davos studio) je něco, na co se těšíme, už když od něj odjíždíme s dokončeným nahráváním předešlé desky. Je to pro nás sázka na jistotu a práce s ním je prostě radost. Vždy máme na náběry vyhrazeny tři dny, což není úplně mnoho vzhledem k tomu, že potřebuješ nahrát všechny nástroje i zpěvy. Pod jeho taktovkou to ale funguje vždy spolehlivě a v NO STRESS módu. Jestli se změnilo něco oproti poslednímu nahrávání, tak snad jen to, že se studio přemístilo do jiných prostor a konzumovali jsme místo točených plzní plechovky Radka. (úsměv) Zkusili jsme navíc nabrat kytary z více beden. Každou linku jsme nahrávali přes odlišný preamp a zároveň přes stereo koncový zesilovač zapojili jeden box fyzický a jeden virtuální, což umožnilo smíchat čtyři různé reproduktory, nabrané zhruba pěti mikrofony. Vzhledem k double-trackingu se zvuk pak ještě zdvojil a navrstvil. O výsledný mix se pak postaral Otyn.
Album jste nahrávali v říjnu 2022, vyšlo rok poté – proč to trvalo tak dlouho? Čekací lhůty v lisovnách už nejsou tak dlouhé jako před časem…
Lukáš: Tady asi nemá cenu nějak lhát a vymlouvat se, všechno je to prostě pořád punk se vším, co k tomu patří, a v našem provedení to prostě chvíli trvá. Nejprve se ladí finální zvuk, pak se řeší obal, překlady textů atd. A to je prostě práce jak na kostele. (úsměv)
V oblasti textů jste poměrně originální, patříte k těm kapelám, které nelpí na obvyklých HC tématech a zpíváte klidně o mostu, Přemyslovcích (doufám) nebo o defenestracích. Je obtížné najít téma, když už mnohé bylo řečené, nebo to neřešíte a co vám přijde zajímavé, použijete? Proč např. Přemyslovci? A jak vás pročerta napadlo zpívat o plesu? (úsměv)
Lukáš: Hele, ono je to docela vtipný, ale všechny ty motivy a různý příběhy z dětství – u poslední desky např. Žampach („Kamenný velikán“), Přemyslovci („Jen jeden z nás“), z dospívání („Hlavolam“, „Podivný ples“) a současnosti („Negativní vyhrává“, „Předválečná slepota“). Co mě zaujme, se pak prostě nějakou cestou dříve nebo o něco později dostane stejně na povrch, a tedy i do naší tvorby.
O Přemyslovcích (o Boleslavovi III. a jeho mladších bratrech) mě napadlo složit text v době, kdy jsem přemýšlel o zajímavých rodinných mordech a znovu jsem si vybavil tenhle krutý příběh českých dějin. Oprášil jsem starou učebnici dějepisu ze základní školy a po pár čajích byl text na světě.
O plesu mě napadlo zazpívat nějak spontánně, vždy mi přišlo poměrně zajímavý a i dost úzkoprsý a srandovní, že všechny společenský akce mají vlastně většinou jasný program, způsob chování, styl oblečení a zábavy dopředu dost jasně definovaný. Jede se podle určitého mustru / programu / harmonogramu, a tak jsem si taky vytvořil svůj imaginární ples s jasně danými pravidly. (úsměv)
Vzniká napřed hudba, na kterou pasujete slova, nebo to může být i naopak?
Lukáš: Jj, je pravdou, že texty píšu většinou až do hudby, ale občas se také stane, že je to naopak, zejména v případech, kdy kluci třeba nemají tak plodné období a hrajou jen na španělky na Vysočině a pod Žampachem za špekáček na klacku a lahvové pivo. (úsměv)
Petr: Pěkně kecá, na španělku už toho moc nezahraju, ale wurstem nepohrdneme. (smích)
Jak to máte v poslední době s koncerty, respektive jaké máte koncertní plány na rok 2024? Kolik byste letos rádi odehráli koncertů, aby vás to bavilo, neomezovalo, ale abyste byli trochu víc vidět? Všiml jsem si, že plánujete křest alba, tak můžete čtenáře pozvat...
Lukáš: Plány jsou vždy samozřejmě velké, nicméně jsme trochu limitovaní pozvánkami (tak nás koukejte zase pořádně zvát, smích) a bohužel i vytížeností ostatních členů v jiných souborech.
Petr: Pro doplnění BOWELFUCK, SHAMPOON KILLER, BRUTALLY DECEASED.
Lukáš: Na co vás ale můžeme s jistotou pozvat, jsou následující akce:
- 2. 2. Praha – klub 007 (křest desky V.O.H., EXORCIZPHOBIA, HAUNEBU ZWEI)
- 20. 4. Příbram – klub PB Bowling Chmelnice (V.O.H., SEE YOU IN HELL, SOUKROMEY POZEMEK, ZASEKLÝ STROJE)
Budeme rádi za podporu. Díky za rozhovor a prostor na Fobii.
