V recenzi na váš debut „Proklaté příběhy z Píseckých hor“ jsou velice stručně uvedeny vaše předchozí hudební kroky. Zkuste je trochu rozvinout a zapátrat v paměti, co vás přivedlo k hudbě, včetně hudebních vzorů z „telecích“ let.
Ahoj Jindro a Fobia crew, hudba je naše vášeň a posedlost. Odjakživa jsme se zajímali o její extrémní odnože a od pubertálních let se i snažili něco tvořit. Začalo to punkem a metalem, který jsme nasávali bez ohledu na škatulkovou příslušnost. Nahrávaly se kazety se vším, co bylo k sehnání. Hodně nás tehdy ovlivnila samo sebou německá thrash scéna, později d-beat a koncerty HC kapel, které pořádal Robert Vlček v klubu 007 na Strahově a později i v Roxy a jinde. Kdo třeba vzpomene na SLAPSOT u Zoufalců? Dále pak jsme byli mezi štamgasty písecké Paluby, která už je dnes legendou. Dva starší členové pak hráli v píseckých kapelách jako ZAŽIVA ZAZDĚNÍ, OLGOJ CHORCHOJ, ŽIVELNÁ POHROMA a HC počátky dnešní zábavovky JZLF. To jsou ale opravdu zapomenuté pravěky. Mladší dva pak hráli v NEJISTÉ EXISTENCI (Jiřina), NECRIT a ORANT (Kabellos). Oba se pak sešli se v metalcore bandě 5 SYMBOLS, se kterými sjezdili celou Evropu. No, a ty vzory, snad se shodneme na DEATH a floridské scéně 90. let a pokračovat můžeme Bay Areou, švédskou scénou, HEAVEN SHALL BURN, UNEARTH, INTEGRITY a dalšími desítkami kapel z různých stylů.
Co způsobilo, že jste znovu vzali do rukou nástroje a založili novou kapelu?
Hele, dlouho jsme o tom mluvili, hlavně v hospodě. (úsměv) Pak asi dozrál čas. Rodinné i pracovní životy se ustálily, my přestali jenom žvanit a sešli se ve stavební buňce a začali dělat hluky. Bubeník vyhrabal bubny, které si užily povodeň 2002, a staré kejty. Zjistili jsme, že už nehrají, nakoupili nové (díky Pepovi Fajtovi za konzultace), sehnali zkušebnu a vzali jsme to vážněji.
Měli jste hned v zárodku jasno, jakému žánru se budete věnovat? V minulosti hráli členové kapely leccos, ale death metal v podobě, v jaké ho produkuje MEGELNYK, asi nikdo.
Neměli. Posloucháme mnoho hudebního nářezu a na death metalu se shodneme všichni, ale na začátku jsme věděli jen, že to bude metal. Jak jsme měli hotových pár skladeb, pozvali jsme kamarády do zkušebny a ti je označili jako „nějakej death“. Takhle to z nás prostě leze. (úsměv)
K názvu kapely jste přišli jak? Ono dnes vymyslet originální jméno není jednoduché, spousta žánrových názvů už byla použita i vícekrát, takže zeměpisné pojmy jsou dobrou alternativou…
My jsme už od začátku chtěli něco lokálního, a když nás napadlo opříběhovat Písecké hory, bylo jasno. Rádi trávíme čas v přírodě, máme romantické duše, ohně a noční lesy jsou naše kratochvíle. Jihočeskou krajinu, a zvláště Písecké hory, častujeme svými návštěvami v jakémkoli počasí. Velký Mehelník je jejich vládce, impozantní vrchol opředený legendami. Ten kopec se přímo nabízel jako název kapely.
Předpokládám, že když máte Mehelník za humny, znáte tuto lokalitu jako svoje boty. Obzvláště když cesta vede přes rozhlednu na Jarníku a restauraci na Živci (i když nevím, jestli momentálně funguje). Podnikli jste nějakou motivační výpravu nebo nasávali atmosféru s dobrým pitím přes noc?
Písecké hory máme prolezlé křížem krážem. Je skvělé mít za městem takový přírodní skvost. Ono vůbec se to v našem kraji mystickými kopci jen hemží. Skočický nebo Budský hrad, Vysoký Kamýk, Haniperk atd. Takže ano. Ohně, dobré pití, kouření a jen se nechat opájet závany minulosti. Na Živci, který zmiňuješ, jsme měli první koncert právě kvůli blízkosti Mehelníku a dalším místům, o kterých pějeme. Bohužel asi i poslední, protože pronajímatel Václav byl kvůli koncertu povolán radnicí na kobereček. Metal nebyl uznán za vhodný žánr pro prostory chaty Živec. Pamětníci, připomíná vám to něco? (úsměv)
„Proklaté příběhy z Píseckých hor“ jste nahrávali u Honzy Kapáka v čestickém Hellsoundu, o jehož kvalitách a Honzových zkušenostech není potřeba diskutovat. Jednou jsem měl možnost být u nahrávání gigu GRIDE do nějakého internetového celosvětového grindcore fesťáku a atmosféra ve studiu byla náramná. Jak na vás fungoval genius loci Hellsoundu?
Tak to je naprostá pravda! Hellsound je super místo, naprosto nám vyhovuje. Honza a Blanka jsou velcí pohodáři a je radost s nimi trávit čas. Honza je nedocenitelný coby studiový mág a cenné jsou jeho producentské rady a muzikantská výpomoc! Z jara jsme u nich dotočili nové EP „Mrzné příběhy z Píseckých hor“, které je pokračováním a zároveň uzavřením knihy folk-hororových příběhů Píseckých hor. Rádi bychom veřejně poděkovali hostům – pěvcům Mikuldovi, Žroutovi a legendě píseckého black metalu Krumpáčovi. Krása kamarádi! V budoucnu bychom rádi opět nahrávali zde. Hail Hellsound!!!
Na vašich textech se mi líbí rozmáchlost příběhů, které nejsou odbyté slokou a nějakým balastem. Při čtení si dokážu představit ten či onen příběh této primitivní doby. Píšete texty podle vlastní fantazie, nebo čerpáte z podkladů od různých historiků?
Děkujeme. Když vyhledáme nějaké místo se zajímavou historií, tak se inspirujeme a domyslíme si příběh. Třeba jako v nové Novodvorské katovně, kde opravdu bydleli písečtí mistři práva útrpného, nebo v „Horečka Havírek“ podle zlatých dolů nad Semicemi. Jinde jde čistě o naši fantazii, kde si podle názvu místa vymyslíme příběh a na ten pak text. Inspirujeme se legendami, lidovou magií, pohanstvím a třeba i pohádkami. Jedinou výjimkou je novinka „Ave Imperátor“ z pera profesora táborského gymnázia a českého okultisty Rafaela Marii Boušky. (Zájemce o podrobnosti odkazujeme na Nakonečného knihu „Novodobý český hermetismus“).
Když už jsme nakousli texty, nejde se nezeptat na hudební stránku. I když mně upřímně řečeno chybí větší výtěžnost z obou kytar, kdo je tím hudebním hybatelem? Nebo je muzika dílem kolektivu?
Tak jak to asi většinou chodí, někdo přinese riff, ten pak dohromady zkoušíme, přidáváme a odebíráme tóny. Někdy je spokojenost hned, někdy se trápíme déle. Takže můžeme říci, že tvorba kolektivu. Nesnažíme se o nějaké náročnosti a prstolamy. Jde nám hlavně o formát písní s příběhem. Námitku výtěžností chápeme, nejsme ještě instrumentálně vyrovnáni, pracujeme na tom a máme i plán, jak party vylepšit. (úsměv)
Motivem obalu kazety je v černobílém vyobrazení lesní mužík Lešij, jehož autorem je akademický grafik Michal Bednář. Stejně jako tento motiv, tak i font názvu kapely považuji jako dobře vyvedený. Je to vaše idea jako kapely, nebo jde všechno za grafikem?
Lešij je pán lesa. Podle Karikovy Slovanské magie by měl být pozdraven při každém vstupu do lesního prostoru. My ctíme staré obyčeje, a proto jsme si Parohatého boha vybrali jako svůj hlavní motiv. Nám se Michalova práce velmi líbí. On totiž zná místopis Písku a na naše návrhy stvořil našeho Lešije. Škoda, že je momentálně zaneprázdněn… Logo jsme poskládali z trochu upravených run, přišly nám nejvhodnějším písmem.
Co koncerty? Chtěli byste hrát co nejčastěji a široko daleko, aby se MEGELNYK dostal do širšího než lokálního povědomí, nebo vám akce okolí Písku vyhovují, přijdou se podívat kamarádi, atmosféra je prakticky rodinná…
Hrát nás zatím baví všude, kam nás pozvou, jak na festivalech, tak třeba ve sklepě pro pár elementálů. Sbíráme zkušenosti, rádi jezdíme do jiných krajů, ale i rádi pořádáme večery Near Death Experience u nás. V budoucnu se třeba podaří uspořádat i něco většího na nějakém silném místě, to by byl náš sen. Lákají nás ale i pololegální akce po různých ruinách. Samozřejmě zahrát si na Mehelníku by bylo nejlepší! (úsměv)
Určitě se nespletu s domněnkou, že dalším vaším krokem bude nahrát regulérní album. Téma Píseckých hor nabízí přehršel příběhů, motivů, konspirací. Máte nějakou představu, koncept? EP jste vydali na kazetě, případné album by si zasloužilo vinyl. Máte v této projektové položce jasno?
Inu, milovníky asfaltu zklameme. Láká nás ale voskový váleček a vyvedený notový záznam na ohořelém pergamenu! Ne, do budoucna by to asi bylo pěkné, ale zatím nás baví formát EP na kazetách. Vyrostli jsme s walkmany na uších a máme na kazety nejhezčí vzpomínky!
Pokud chceš něco vzkázat, poděkovat, nechám poslední slova na tobě.
Děkujeme mnohokrát za rozhovor! Fobie je oblíbené čtivo a jsme moc rádi, že se i kult Mehelnické vrchoviny objeví na jejich stránkách! Jestli bychom mohli, rádi bychom poděkovali lidem, kteří nám pomáhají a i díky nim jsme si zahráli na skvělých akcích, a to Alešovi B. (ex-KAOSQUAD, ex-MURRUROA) a Láďovi P. (FLESHLESS), Václavovi (RUNA MORIONU) za performance a vizuální ztvárnění a našemu největšímu pomocníkovi Žroutovi. Díky kamarádi!
P.S.: Kdo pozná, které party zpívá Žrout a které Krumpáč, má u nás flašku odvaru z mehelnického jmelí.
