Odpovídali oba členové, tedy Alš – kytara, zpěv, syntezátor a Viklef – bicí, zpěv.
Na začátek by mě klasicky zajímalo kdy, kde, jak, proč a tak vznikla vaše kapela? A proč to tak vyšlo, že hrajete jako duo a pustili jste se do celkem krkolomné muziky?
A: Seznámil nás společný kamarád z kapely CUBE ve zkušebně jeho kapely. Chvíli jsme jamovali a krkolomná muzika byla jasná volba!
V: Dali jsme se do kupy už tak před sedmi a více lety. Já se vrátil domů ze všech mých sociálních experimentů v zahraničí, v Olomouci, v Lanškrouně i Praze a zjistil jsem, že ve vedlejším baráku celej život vyrůstalo nějaký emoděcko, které jsem až do té doby nechtíc ignoroval, a že umí pěkně hrát.
Dva lidi do kapely je skvělej počet, protože se zaprvé vejdete do oktávky a zadruhé proto, že musí být absolutní shoda, nelze vytvořit koalici a nikdo nikoho nemůže přehlasovat.
Dřív jste oba hráli (nebo pořád hrajete) i v jiných kapelách. Mohli byste o nich něco prozradit? Co jsem si něco poslechl, tak AMBIOPIA byla dost progresivní muzika (je šílené sledovat to playthrough video!), DEPRIVANT alternativní metal, LIONEL DIXIT příjemný alternativně-elektronický hluk, MAKOFSHDYL bych tipnul na úlet ze základky :), DETOX byl zase hardcore/punk… Slušný rozstřel! A pozor! Pak je tady MARBULÍNKOVA SESTŘIČKA S NEJMILEJŠÍ DRŮBEŽÍ – split LP s DRUTTY mám doma a je to taky pěkné „psycho“. :)
V: Jasně, MAKOFSHDYL byl základoškolský „volný průtok“, byla to asi nejupřímnější věc, co jsem kdy dělal. Je dojemný vzpomenout si, jak jsme se tenkrát vůbec o nic nesnažili.
S DETOX jsem pak měl vícero svých poprvé: první koncert, první poslední koncert, první souložení ve zkušebně, první skejt, friťák a holící strojek uložený mezi nástroji, první vyhazování z kapely, první legendární osobní setkání s Jirkou BigBossovým Valtrovým, abych už v šestnácti poznal, jakej smutnej rasista to je, atp.
Musím ale uvést na pravou míru ty MARBULÍNKY, s nimi jsem odehrál asi čtyři koncerty, vždy úplně spontánně, třeba proto, že se na poslední chvíli někdo z nich rozhodl nevystoupit. Znám se s nimi skrze jinou bývalou kapelu ALTVATER GEBIRGE, na kterou jsem býval velmi pyšen.
LIONEL DIXIT na vrcholu slávy přišel o celý materiál na další album, a místo toho má už asi 3-4 roky nahrané nějaké meditační džemy, které ne a ne smíchat a vydat… :‘-(
A: AMBIOPIA byla poslední verzí stále se měnícího uskupení lidí s touhou hrát progresivní muziku, kde jsme nakonec zbyli jen já s Ondrou (Zounds.cz). Nahrávky jsme dělali pro radost a na památku našich snah před tím, než se Ondra začal věnovat naplno zvukařině a odstěhoval se do Brna.
DEPRIVANT byla jedna z těch kapel nahrávaných v naší zkušebně, kde jsem zaujal místo kytaristy poté, co se tomu stávajícímu nepodařilo nic nahrát. Zahráli jsme pár akcí, ale toho času už jsem zkoušel s Václavem jako MANKURT a na DEPRIVANT nebyl čas. Zbylí členové teď hrají taky jako skvělé duo – UŽTVANKA.
Proč jste si vybrali za název kapely zrovna slovo MANKURT? Internet uvádí, že to je termín pro nemyslícího otroka v románu Čingize Ajtmatova Den trvá více než sto let, případně odkazuje na turkmenský film Mankurt. Jak to teda bylo? Koresponduje tento název nějak s vaší hudební produkcí?
V: Protože bezmezně miluju Ajtmatova a hned, jak můj zrak poprvé spočinul na tom slově, věděl jsem, že tak jednou pojmenuju kapelu (případně kapílku nebo aspoň projektík).
A: Nejsme otroci muziky, takže nekoresponduje, ale v životě jsme všichni občas mankurti, ne?
Já jsem vás zaregistroval díky kompilačnímu 2LP Jiná hudba (2020), což je váš první fyzický nosič. Jak moc vás překvapilo přizvání k tomuto projektu? Ty dvě skladby vznikly přímo pro tuhle kompilaci, nebo jste vybírali z už hotových věcí? A co říkáte na ostatní kapely, které tam jsou s váma?
Písně jsme vybírali z hotových, už s tou vidinou „které se asi jednou nebudou hodit na případné album“.
Ano, přizvání nás překvapilo. Protože se to tam hemží velkolepými jmény, přičemž my z nich všech děláme asi nejméně divnou muziku. Moc jsme to pozvání nepochopili, ale bylo nám ctí! Budeme zvědaví, co Pepa Šetek vymyslí příště.
A když jsme u těch kapel, tak vděčnou otázkou v rozhovorech je téma oblíbených kapel, případně těch, které vás nějak ovlivnily. Jak je to u vás? A které měly nějaký vliv na vyznění MANKURT?
Nabízí se hned vyplivnout nejsvětější trojici NEUROSIS – MESHUGGAH – TOOL. Ale faktem je, že v poslední době společně asi víc posloucháme věci typu THE SORCERERS, GRAILS nebo OR.
Donedávna se nám slavnější lidičky ze scény posmívali, že děláme DŽENT – ale to, co se tomu v našem podání vzdáleně podobá, to jsou jen residua z puberty, dneska už na složité věci nemáme sil a času, což má na tvorbu větší vliv než oblíbené kapely, takže bůhví, jestli jednou neskončíme u postpanku… nebo u mačo harkoru.
Aktuálně máte venku CD „Někdo má, někdo je“. Točilo se v Zounds, mix a master dělal Otyn v Davosu. Proč jste nedělali vše na jednom (nebo druhém) místě? Šlo o to, že Otyn to posunul ještě o stupínek výš? Zounds je celkem neznámé studio, co o něm můžete říct? Už jste tam točili dřív, že?
A: Jak už jsem psal – s Ondrou ze Zounds.cz jsem dlouho hrál, je skvělej zvukař, rozumíme si v muzice i představě o nahrávkách. Bylo prostě logický nahrát to album u něj. Bohužel při masteru se naše představy začaly rozcházet, Ondra se hodně věnoval vývoji audiotechniky, nám docházel čas, a tak jsme v míru odnesli nahrávky Otynovi, ke kterému se hodláme vracet.
Bod Ω
Zadře se kolotoč a miskám vah zláme se kloub.
Vruty citu se zavrtají, zareznou a nepovolí.
Texty jsou pro vás důležité? Proč nejsou v CD, jen na Bandcampu? Jsou napsány ke čtyřem skladbám (z osmi), takže ve zbytku je vokál jen další nástroj, případně ho není vůbec potřeba? Taky občas používáte nějaké samplované úryvky, z čeho jsou?
Nejsme textaři, ani zpěváci. Takže občas jen ukradneme nějaký úryvek z Václavova šuplíku z puberty – anebo Aleš jednou za rok něco zabásní, skříplej v motoru auta (a ve spárech temných údobí). A pak máme velký problém se to naučit křičet při hraní. Takže pokud už text je, pak je velmi důležitý – ale zároveň se rozhodně nemusí zpívat v každé písničce. Líbí se nám, jak často (ne)zpívají třeba KEELHAUL.
Sampl jsme na albu použili jeden – pro dokreslení doby, ve které album vznikalo, a abychom ukázali, na jaké straně barikády jsme (aby se zase nestalo, že se potkáme na podiu s vyškovskými pseudo-punkáči, co fandí Putinovi).
Taxis
Rodinná show,
tribuny morálky,
s mastnou hubou,
sázky na násilí, masové nadšení.
Za nohu zlomenou,
obchodník rozhodl,
kulku hlavou.
Potlesk vestoje, davy jásaj!
Na CD se nachází skladba „Taxis“, což je posledních pár dnů zase diskutované téma na veřejnosti. Jatka to byla vždy, kdysi probíhaly i protesty, poslední roky se to ale nějak uklidnilo. Vy jste kousek od Pardubic, tak jak to z vašeho pohledu vnímají místní, celkově tuhle atrakci? Předpokládám, že část obyvatel je náležitě pyšná a část zase nasraná (stejně jako třeba u nás ohledně Dnů NATO).
Jasně, ve společnosti je to asi půl na půl, v Pardubicích i jinde. Vrcholové dostihy z našeho pohledu nenávidí stále ještě málo lidí, ale pořád mnohonásobně víc než třeba rybáře. Přitom sadisté jsou to stejně zvrhlí, ale pro lidi je jednodušší hejtovat sadistu, kterému z každé kapsy čouhá milion než zamokřeného mrzáka. Nějaká zlá písnička o těch bahenních lidech, opilých kvašenou kukuřicí, nás zcela jistě čeká!
Stařec v mladém těle
Vize zůstane pod shnilým listím
Čas už nezbývá, i když se vleče
Mravenci modlící se k monolitu
I v našem lese začíná se kácet
A když jsme u toho pardubického kraje, tak by mě zajímalo, které další kapely byste mohli doporučit?
V poslední době úzce kooperujeme s krásnou až romantickou kapelou UŽTVANKA, ze které se čerstvě stalo také duo a která chystá album v nejbližší době.
Držíme palečky kamarádům ze stejné návsi, kapele SLEMÄ, formerly known as LEVÁK BOB, kteří se konečně zbavili všech psychiatrických pacientů a nyní si snad vystačí sami a budou z toho zase mít radost.
A pak, sice to oficiálně není Pardubický kraj, ale musíme vyzdvihnout TRIBE-J!
No a jinak, jak Václav jednou tuze krásně shrnul v rozhovoru s LIONEL DIXIT: Pardubice, to je jeden velkej majáles. Takže mrzutost.
Na závěr mě zajímají vaše plány a případně ambice do budoucna. A díky za rozhovor!
Ambice? V lednu 2024 snad nahrát EP (s naším prvním tribute coverem) a v létě vysněné turné na Balkán!
Ale podmínkou je nerozpadnout se ani fyzicky, ani psychicky a nepřestat hrát. Jakkoli. Hrát se musí jako na Titaniku – houslista jde poslední.
