Východočeské duo MANKURT jsem zaregistroval v roce 2020 díky dvěma skladbám na kompilačním 2LP „Jiná hudba“, a tak mě zajímalo, jak se projev kapely za ty tři roky vyvinul. Začátkem roku 2023 tedy vyšlo debutové CD v podobě jednoduchého digipacku, který díky pozoruhodným kresbám působí zajímavě.
A stejně zajímavě a neotřele působí i hudba na „Někdo má, někdo je“. V osmi skladbách se potkávají Viklefovy krkolomné bicí party s ještě snad krkolomnější Alšovou hrou na osmistrunnou kytaru. Hudební motivy jsou pestré a občas ve zběsilém tempu, do toho zazní i různé vyhrávky, orientální prvky („Bod Ω“) nebo emotivní pasáže. A jestliže hudba na první poslech působí lehce chaoticky, po dalších protočeních CD lze vystopovat řád a smysl. A hlavně vysokou hráčskou zručnost obou zúčastněných.
Obohacením už tak pestré hudby je řev v polovině skladeb. Zbývající instrumentálky pak dají vyniknout výše zmíněnému umu. Tady bych vyzdvihl především závěrečnou „Bardo“. Pokud bych měl nějak škatulkovat, tak bych asi použil (s rezervou) spojení death/grindu s jazzovým přístupem. Můžeme tomu říkat třeba mathcore, případně djent.
Když k tomu připočtu kvalitní zvuk ze studia Zounds, kterému prospěl Otynův mastering v Davosu, mám zde ve výsledku poctivý nářez, který je v našich končinách celkem neobvyklý. Plusovým bodem navíc je fakt, že s každým dalším poslechem se dá objevit něco nového, zajímavého. Takže MANKURT díky své hudební pestrosti nemůžou začít nudit.
Seznam skladeb:
- Horší než život
- Scemo sei
- Taxis
- Vyhrnutými rukávy
- Bod Ω
- Polámat a trápit
- Stařec v mladém těle
- Bardo
Čas: 33:10
Sestava:
- Alš – kytara, zpěv, syntezátor
- Viklef – bicí, zpěv
