Nejbližší koncerty
  • 19. 04. 2024Drom, Bullfrog, Mayon
  • 20. 04. 2024Kapela Bloody Obsession a Barrák music club pořádají třet...
  • 20. 04. 2024DROM, MAYON, DRUTTY
  • 22. 04. 2024DEAF CLUB (USA) + FUCK MONEY (USA) + DECULTIVATE + SKIPLIFE
  • 23. 04. 2024Joshua Zero (UK) & Wczasy (Pol) & Blue Chesterfield > 23....
  • 23. 04. 2024Výjimečný kytarista a hudebník, několikanásobný držitel B...
  • 26. 04. 2024OBSCENE EXTREME WARM UP TOUR 2024 - tentokrát za účasti I...
  • 26. 04. 2024The Stubs (PL) + Arrogant Twins + Neuro Bats
HUSMAN FEST

LP 2023, Samuel rec / (emo, post-)hardcore / Česko

EMPTY HALL OF FAME kolem mě tak nějak proplouvají. Jejich historii a vývoj nemám v malíčku, vždy se objeví a zase mi zmizí z dohledu (poslechu). Ve skříni mám jejich sedmipalec „The Road“ a split s THALIDOMIDE, obě obě desky mě v době vydání docela bavily, ta novější o fous víc, pak jsem taky četl několik tour reportů v různých tištěných zinech, takže mám tak nějak zafixováno, že kapela je hodně akční, co se živého hraní týká; méně studiově. Abych si tyhle myšlenky potvrdil, omrkl jsem Discogs a shledal, že těch zářezů mají pánové poskrovnu, dlouhohrající desku žádnou, pouze splity nebo kratší záznamy. Ani novinka nehraje dlouho, čtrnáct minut, přesto vyšla na dvanáctipalcové gramodesce.

Muzika je vylisovaná na jedné straně, druhá je na standardní edici prázdná. Což je na jednu stranu rozumné řešení, že se nemusí kvůli případným dvěma stranám deska obracet, na druhou škoda prázdného místa, které šlo využít – ono tedy částečně využito je, na 30 kusech je ručně nasprejovaný obrázek. Chápu, že to dalo práci, ale kdyby bylo i zbývajících 190 kusů tahle hezky vyvedeno, bylo by to samozřejmě hodné větší pochvaly. Tu zaslouží i obal, který vypadá moc hezky, titulní obrázek Daniela Goliaše sice není příliš optimistický, ale vizuálně je přitažlivý a řemeslně velmi dobře udělaný. Což platí o grafice celého vydání, i přiložený list s texty, fotkami, děkovačkami a dalšími informacemi vypadá velmi dobře.

Za dobré považuji i hudbu a texty. Tedy spíš za chvalitebné, pokud bych měl použít školní hodnocení. A proč zmiňuju hudbu a texty, když známkuju? Protože si myslím, že kapela to má nastavené tak, že považuje texty za stejně důležité jako muziku. Často kapely přiznávají, že jim jde primárně o hudbu a texty jsou jen doplňkem, tady se v textech řeší závažné věci většinou osobního charakteru. A logicky k tomu hraje naléhavá muzika. A protože hraje krátce, tak se můžeme podívat na každou skladbu extra.

Riffy i tempo na začátku alba signalizují spíše post-HC, možná i emo, ale po chvíli se song rozjede do klasického svižného tempa a je tu muzika jak z učebnice melodického promyšleného hácéčka. I na ty post- postupy dojde, předznamenávají uhrančivý refrén, který podbarvuje příjemná kytarová práce.  Je evidentní, že hraje vyspělá kapela, která má jasno, umí složit gradující píseň a má charismatického vokalistu, jenž působí naprosto přesvědčivě. Text „Světla“ je o odcizení a nevůli ke komunikaci, respektive nevůli k omluvě. Pak to končí „uprostřed tunelu“ s trochu světla, ale na konci už je tma… 

„Tma“ je opakem světla, a jestliže předchozí „Světlo“ vlastně ani o světle není, tak o čem asi může být „Tma“? O „bloudění ve tmě“, o strachu i nutnosti jít dál. Basové vybrnkávání, táhlé kytarové tóny, krásně mlaskavé bicí, neklid, strach, zpěvákův výraz má blíž k recitaci než ke zpěvu, post- pasáž pokračuje v duchu úvodního přemítání, ale postupně song nabírá na intenzitě. Ústřední melodie je chytlavá i tísnivá zároveň. 

Titulní „Sirény a zvony“ houkají a zvoní na poplach, protože „prodáme budoucnost za teď a tady“. Často zmiňované „po nás potopa“ je tady popsané lehce abstraktně, v podobenstvích, ale ten apel je myslím jasný. Muzika osciluje od pomalé přes střednětempou po vysokorychlostní, ale o ta tempa vlastně až tak nejde, jde o to, že je to hodně variabilní, že se na vyznění podílí všechny nástroje, baskytara dostává poměrně hodně prostoru a bicmen to mastí pestře.

Poslední „Sítě“ nejsou o vybavení rybářů, ani, jak by se mohlo zdát, o sítích internetových. I když okrajově možná jo. Primárně o sítích, které kohosi spoutávají a vrhají do osamění nebo rutiny, nicméně i v rámci sítí si lze najít „pocity svobody“. Post-rockový začátek nenasvědčuje, že se ze skladby stane hitovka jako blázen, kytarové vyhrávky jsou hodně chytlavé a návykové, nicméně kapela jimi rozumně šetří a nenechává to jen na té snadné stravitelnosti, přidává i těžší momenty nebo dojezd v podobě vybrnkávání. A opět naprosto přesvědčivý zpěv – není to jen o „nějakém“ řevu, ale o řevu promyšleném a funkčním. Nejlepší song.

Velmi dobrý dojem z žel krátké nahrávky podtrhuje povedený zvuk ze studia Bomb Jack, kde se o mix a mastering postaral Václav Dreiseitl. 

Celkově dosud jasně nejlepší nahrávka EMPTY HALL OF FAME, přičemž k tomuto mému konstatování přispívá český jazyk v textech.

Seznam skladeb:

  1. Světlo 
  2. Tma
  3. Sirény a zvony
  4. Sítě 

Čas: cca 14 min.

Sestava:

  • Karel – zpěv 
  • Filip – kytara 
  • Luke – baskytara 
  • Tomáš – bicí 

ROZHOVOR

Facebook
Bandcamp


Zveřejněno: 30. 10. 2023
Přečteno:
872 x
Hodnocení autora:
8 / 10

Autor: Johan | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

30. 10. 2023 17:06 napsal/a Raudis
Jednička na poli HC punku
EHOF mají co říct. Jak hudbou,tak textově. Jejich naléhavost tě vtáhne a donutí k zamyšlení. Stále cením to, že řeší kde hrají a s kým hrají a nehnou. Řeči o tom, že politika by se do hudby neměla tahat,je fráze, která nemá na poli HC punku co dělat. Jediným posláním je dělat svět o něco lepším,to je přesně úkol HC punku a EHOF od této myšlenky nechtějí uhnout ani o píď. Nenásilnou formou ukazují na neduhy a pokouší se hledat řešení, pokouší se komunikovat a nabízí svůj pohled. Jen tak dál pánové.