„Jelikož je vinyl natolik specifická záležitost, rozhodli jsme se dát celej novej sedmipalec volně ke stažení, jelikož kdo sbírá a má rád desky, tak si to stejně koupí a kdo ne, stejně by to hledal někde na netu. Tak ať to má alespoň přímo od zdroje,“ píší na svém BZ profilu EMPTY HALL OF FAME, hardcorová kapela, která v těchto dnech vysílá do světa vinyl o průměru sedm palců. Ten vydal Papagájův Hlasatel (za stovku) a nebo si jeho elektronickou verzi můžete stáhnout na BZ zadara. Ale je to přesně tak, jak kapela píše – kdo má rád vinyly, to kilo dá rád. V ruce bude mít vinyl zabalený v dvojlistu a plastové průhledné kapse – to aby mu z přebalu nevypadl. Přebal stvořil Tofu Thrasher, člen RAPSOD, a jeho rukopis je nezaměnitelný – určitě se tomuto typu grafiky nějak říká, ale já stejně nevím jak – prostě jsou to takové zdánlivě obstarožní obrazy.Na obalu EHOF je k vidění hořící město a auto, které od města ujíždí, ale nikdo neví kam...
Sedmipalec se čtyřmi songy je inspirován knihou Cormacka McCarthyho „Cesta“. Tu jsem nečetl, o kapele dosud neslyšel, tak je na čase alespoň druhé „pochybení“ napravit. Náprava ani netrvá dlouho, zhruba šest minut se točí každá strana černého sedmipalce při otáčkách 33 za minutu a dvě plus dvě skladby tak utečou jako voda.
Musím hned na začátku hudebního odstavce konstatovat, že se v téhle HC podscéně neorientuju – je mi bližší klasický jednoduchý styl, model sloka – refrén, model TELEX a jemu podobných part. EHOF mi připomínají ESAZLESA – přitom až tak velká podobnost mezi těmito partami není – ale „ta“ naléhavost, to je to, co obě party spojuje. A taky zvuk – EHOF se nevydali do profi studia, ale nahráli to v domácích podmínkách, takže výsledkem je sice trochu chudší soud, ale na druhou stranu autentický, nepřikrášlený, chtělo by se říci obnažený na kost, možná až na dřeň. A o tohle tady jde hlavně – o pokus říznout do živého, prostřednictvím řezajících kytar a expresivního řevu. Tempo není zrovna zběsilé, víceméně převládají střední rychlosti, z nichž nějaké ty nářeznické úseky občas vyplují a po chvíli se zase ponoří... EHOF se nevyhýbají ani melodiím, ani minimalistickým pasážím, ani na stylové poměry složitější stavbě skladeb – a klidně nechají vyniknout pěkně nazvučenou baskytaru, když to celku prospěje. Na druhou stranu materiálu chybí něco, co by s člověkem zatřáslo a co by si zapamatoval – písničky se poslouchají příjemně, ale i po několika posleších mi nezůstávají v uších – možná by trocha chytlavosti neškodila.
Texty se zabývají typickými HC záležitostmi – ztraceným mládím, promarněným životem, nechybí slova „die“ či „dead“ – prostě nic veselého. V angličtině to neruší, v češtině bych asi trochu problém měl, ale k téhle scéně to patří – někomu zas nemusí sedět satanistické texty blackmetalových kapel, někomu smutné příběhy v doom metalu...
Takže OK, tahle deska určená je na gramofon toho, kdo si libuje v melancholii, smutku, iritují jej problémy dnešního světa (které jsou podobné jako problémy světa před třiceti pěti lety, kdy pankáči vykřikovali to samé) a má rád vinyly.
Seznam skladeb:
Strana A:
Strana B:
Čas: cca 12 min
http://bandzone.cz/emptyhalloffame
www.phr.cz
Sedmipalec se čtyřmi songy je inspirován knihou Cormacka McCarthyho „Cesta“. Tu jsem nečetl, o kapele dosud neslyšel, tak je na čase alespoň druhé „pochybení“ napravit. Náprava ani netrvá dlouho, zhruba šest minut se točí každá strana černého sedmipalce při otáčkách 33 za minutu a dvě plus dvě skladby tak utečou jako voda.
Musím hned na začátku hudebního odstavce konstatovat, že se v téhle HC podscéně neorientuju – je mi bližší klasický jednoduchý styl, model sloka – refrén, model TELEX a jemu podobných part. EHOF mi připomínají ESAZLESA – přitom až tak velká podobnost mezi těmito partami není – ale „ta“ naléhavost, to je to, co obě party spojuje. A taky zvuk – EHOF se nevydali do profi studia, ale nahráli to v domácích podmínkách, takže výsledkem je sice trochu chudší soud, ale na druhou stranu autentický, nepřikrášlený, chtělo by se říci obnažený na kost, možná až na dřeň. A o tohle tady jde hlavně – o pokus říznout do živého, prostřednictvím řezajících kytar a expresivního řevu. Tempo není zrovna zběsilé, víceméně převládají střední rychlosti, z nichž nějaké ty nářeznické úseky občas vyplují a po chvíli se zase ponoří... EHOF se nevyhýbají ani melodiím, ani minimalistickým pasážím, ani na stylové poměry složitější stavbě skladeb – a klidně nechají vyniknout pěkně nazvučenou baskytaru, když to celku prospěje. Na druhou stranu materiálu chybí něco, co by s člověkem zatřáslo a co by si zapamatoval – písničky se poslouchají příjemně, ale i po několika posleších mi nezůstávají v uších – možná by trocha chytlavosti neškodila.
Texty se zabývají typickými HC záležitostmi – ztraceným mládím, promarněným životem, nechybí slova „die“ či „dead“ – prostě nic veselého. V angličtině to neruší, v češtině bych asi trochu problém měl, ale k téhle scéně to patří – někomu zas nemusí sedět satanistické texty blackmetalových kapel, někomu smutné příběhy v doom metalu...
Takže OK, tahle deska určená je na gramofon toho, kdo si libuje v melancholii, smutku, iritují jej problémy dnešního světa (které jsou podobné jako problémy světa před třiceti pěti lety, kdy pankáči vykřikovali to samé) a má rád vinyly.
Seznam skladeb:
Strana A:
- The Road
- Dead Inside
Strana B:
- The End
- No Friends
Čas: cca 12 min
http://bandzone.cz/emptyhalloffame
www.phr.cz
