Vypadá to, že ten kdo „přijde a zabije“ nabral správný dech a po předposledním čísle, které vyšlo po sedmileté pauze, aktuálním 6. číslem Go And Kill zkrátil hendikep na pouhé dva roky a podle nadšení a celkové odezvy slibuje Ondra Fastcore v předmluvě tiskem vonícího čísla namísto občasnosti jakousi pravidelnost.
Hned podle výčtu článků na titulce s kresbou od Tremora Arta (Indonésie) na pozadí bylo zřejmé, že bude o čem… Poruším vrozený zvyk a místo přeskakování dle domnělé atraktivity jednotlivých článků to vezmu tak, jak to přinesla sazba. Úvodním rozhovorem s nestorem grindcorové scény Čertem (GRIDE) byla lať posazena hodně vysoko. Ale na inteligentně a do hloubky vedený rozhovor musí být minimálně dva. Například informace, že Čert je zaníceným floristou, může být pro ledaskoho minimálně překvapivá. O tom, jestli američtí NUNSLAUGTER jsou jedna z nejaktivnější kapel vůbec a jak vypadala 90. léta v zemi neomezených možností a pravidel, vypráví zpěvák a textař Don of the Dead. Z tour reportů, které podle mě jsou nejlepší ingrediencí každého zinu, přichází první na řadu 8denní výjezd INTERPUNKCE s MATRAK ATTAKK, na které volně navazuje další turné INTERPUNKCE, tentokráte s BRÜNNER TODESMARSCH. To jak se SNĚŤ v rámci evropského turné (společně s ENCOFINNATION a FATHER BEFOULED), které mělo předkolo ve Slavonicích (SNĚŤ, HYPERDONTIA, SEPTAGE), ocitla na pódiu dánského Killtown death festu, líčí kytarista Mára Drahota, kterého můžete znát také jako dopisovatele Telepatie. Sled celkově šesti reportů v dobrém smyslu slova naruší fundovaný rozhovor s původně vystudovaným záchranářem, učitelem na lidušce a posledních 7 let bubeníkem UJD Vojtou Bořilem (aka Bořejk). Zajímavostí je to, že oba protagonisté rozhovoru (otázky kladl Ondra Fastcore) jsou ze Žďáru n. Sázavou. Vše se netočí pouze kolem UJD, ale na paškál přichází i Bořejkovy další aktivity. Zrodem a následnou historií fastcorových YACØPSAE provede dnes již jediný původní člen, zpěvák a kytarista Stoffel. Ondra, Aleš Meduna a Ota Beran vyzpovídali Maxe Warda, jenž stojí za kultovním labelem 625Thrash, mj. známý ze SPAZZ nebo CAPITALIST CASUALTIES. Se subverzivním jazzgrindovým okénkem, jak název napovídá zaměřené na kapely s core v srdci s odklonem k jazzu, přispěl Skulda, který je také autorem dle mého úsudku pisatelsky nejzdárnějšího tour reportu SHEEVA YOGA s BRÜNNER TODESMARSCH. Rozhovor s MALIGNANT ALTAR jsem si přece jenom nechal na konec, ne z důvodu něčeho, na co se výjimečně těším, ale spíše z důvodu opačného. V dalším tour reportu Marzena popisuje, jak IMPULSEALER ve svém Tiguanu doprovázeli TRIGGER a ENDORPHINS LOST na evropském miniturné.
Odérem pravěku d-beatu příjemně zavání rozhovor nejen o ANTI CIMEX s Charlie Cleasonem. Z domácí scény dali nahlédnout pod pokličku thrashových FAÜST basák Jenda a kytarista Kryštof. Poslední zážitky z cestování za písničkou líčí Radek Pavlovič, kde si „jeho“ DECULTIVATE společně s P.L.F. a BANDIT zařádili v Německu, ČR a Maďarsku. Poslední čtvrtina zinu se zabývá v poslední době hojně přetřásanou resurekcí magnetofonových kazet, která letos slaví 60 let od uvedení na trh. Následuje sekce sloupky (přispěli Klouča, Skulda, Sucháč, Ondra Fastcore, Lepra, Mičl, Phobia 79) povětšinou klející nad tím, co se děje na Ukrajině, resp. spílají duté hlavě kremelského skřeta. Vzhledem k tomu, že jsem měl tu čest být na velké slavici, moje sympatie patří sloupku z pera Klouči o historii a samotném koncertu k 20. výročí existence LAHAR doplněný společnou kontrastní fotkou zpěváků, kteří dosud prošli píseckou mlátičkou. Nerad bych zapomněl na Ondrův sloupek oživující odkaz UG legend (HNF, ATOMOVÁ MIHULE) na Vysočině. Závěrem inzertní stránka s náhledy obalů, tak jak bylo kdysi dobrým zvykem.
Fotopříloha ke každému článku je více než fajn a dává psanému projevu přidanou hodnotu. Pokud se podání obrázků jako v případě Go And Kill omezí pouze na B/W, je toto povýšeno na druhou mocninu. To už se nedá říci o psaném projevu a následné (ne)korekci. Tu a tam je kus odpovědi přilepený tučně k otázce a naopak. Někde přebývá nebo chybí písmenko i celé slovo. Na druhou stranu autor nedisponuje kolektivem autorů, ani žádnou redakcí, čímž se tyto nectnosti negují. Přestože v naprosté většině se jedná o tzv. kapelní fota, uvítal bych uvádění autorství pořizovatele dané fotky, tak jako to činí Ondra Helar. Úplně blbá mi nepřijde namátková změna fontu či velkými písmeny psané otázky. Kombinace fontu psacího stroje s občasným rozostřeným písmenkem evokuje dávné předpočítačové věky.
Pod čarou:
Marzena ve svém tour reportu zmiňuje, že na všech místech, kde hráli, bylo zakázáno fotit. Pokud mi někdo odpoví proč, předem děkuji.
