Galenit je hojný minerál, který krystalizuje v krychlové soustavě. Tuzemská naleziště: Stříbro, Příbram, Harrachov, ... a sedmé album WAR FOR WAR. Už zavedené duo Morbivod a Lenka připravilo čtvrté album, starší tři byly Morbivodovy sólovky (případně sólovky s hosty), takže v současné době už duo trumflo jednotlivce. Ale to jen na okraj, statistika, která pro někoho nuda je, mě ale vždycky fakta zajímala a pořádek musí být.
Pořádek si lze udělat i v tvorbě WAR FOR WAR, která je rozkročená mezi black metalem a electro-industrialem, přičemž nelze říci, že by kapela postupně měkla, ačkoliv nejtvrdší je debut, druhý nejtvrdší druhý počin „Kovy odjinud“ a třetí nejtvrdší třetí album „Věž smrti“. Pak už se to trochu zamotává, s příchodem Lenky se hudba proměnila a proměňovala, až se odklonila od metalu k aggrotechu, což jsem nesl nelibě a album „In Situ“ pořád nemusím. Ostatní dílka s Lenčiným uhrančivým vokálem mám naopak rád, nejvíc hitové „Illud Tempus“, ale baví mě i předchozí „Machina Nova“.
„Čistý galenit“ pocitově navazuje na předchozí album „Machina Nova“, styčné body lze najít i s dalšími alby, nejméně s „In Situ“, za což jsem rád. (úsměv) Úvodní skladba, podle které se jmenuje celé album, trochu klame tělem; zpočátku jde o blackmetalový výplach s typickým Morbivodovým řevem, později, s Lenčiným vstupem, se nálada písně překlápí, tempo zvolňuje a je tu epický metal, v němž si hlavní slovo bere Lenka a probublávají krystalicky čisté elektronické zvuky. Následuje výplach, zvolnění, výplach. Úvod optimální, dvě polohy novodobých WAR FOR WAR (po „Věži smrti“) v jednom songu, třetí poloha pak v druhé věci „Rauch“, která je lehce technoidní, ale nikoliv aggrotechnická. V předložené podobě jsou pro mě WAR FOR WAR v pohodě poslouchatelní, hitový potenciál nelze taneční skladbě upřít, naopak, chytlavá je dost, zároveň i metalová, optimální rovnováha a navíc text, který je vzpomínkou na jednoho z předních tuzemských mineralogů Luďka Raucha, který během krátkého života prolezl kdejaký bývalý důl, některé zpřístupnil, nalezl řadu cenných minerálů, ale jeho vášeň se mu stala osudnou, ve dvaatřiceti letech v jáchymovském podzemí zahynul.
Na albech WAR FOR WAR mě baví edukační přesah, vždycky se při čtení textů a hledání, co jimi chtěl autor říci, dozvím nějaké zajímavosti. O „Muttati Lauf“ ale internet mlčí, v textu je zmíněno, že by to snad mohla být nějaká jáma, ostatně text je autobiografický a pojednává o výpravách do míst, jež souvisejí s těžbou nerostů. Třetí song je postavený na obdobném základu jako první, střídají se rychlé blackové vichřice s odlehčenými melodickými úseky, stejně tak Morbivodův řev s Lenčiným sopránem, „Galenit“ mi ale přijde chytlavější a disponující silnějšími motivy, možná je to i tím, že trojka hraje šest a půl minuty. Což není nic proti následující skoro devítiminutové písni „Ke staré zakládce“, která začíná v doommetalovém tempu a ústřední motiv je silně návykový – a pranic mi nevadí, že se opakuje a opakuje a… až vyletí roj včel a kytarový bzukot přikloní muziku k černému kovu. Přiznám se, že ona zadoomaná nálada mě baví víc a přijde mi škoda, že se skladba nenese v onom pomalém tempu celá, aniž bych snižoval kvalitu marš-pasáží, které jsou taky fajn, stejně jako část kdesi mezi, opět zabarvená umělými zvuky. Devět minut je dlouhá doba a je nutné udržet posluchače v bdělém stavu, takže se to bez různých změn obejít nemůže, ale možná to mohly být dvě písně.
„Rovnost I“ je o stejnojmenném dole, respektive o zneužívání trestanců k otrocké práci i nelidských podmínkách, ve kterých museli pracovat, případně byli trestáni, zmíněn je i velitel pracovního tábora František Paleček, který vězně týral. Podobná témata se v textech WAR FOR WAR objevovala už v minulosti a je potěšitelné, že se zvrácené zacházení s lidmi v padesátých letech stále připomíná. Muzika „Rovnosti I“ je sice zběsilá, ale zároveň opět disponuje nemalým hitovým potenciálem, ten black je melodický a zarývá se do mozku, a když dojde na zjemnění a minimalizaci, tak je tu znovu skoro doomová atmosféra, navíc s krásným ženským zpěvem. A podobně uhrančivě působí i „Bývalá huť“, která vedle dalších paleb přináší dosud neslyšené, vyloženě jemnou pasáž s Lenčinou recitací. Poslední „Příbramské stěny“ opět odkazují na minulost, na tábor nucených prací Vojna u Příbrami, kde podobně jako v Jáchymově těžili uran hlavně političtí vězni, opět v nelidských podmínkách. Zlo, které je popsáno v textu, je logicky prezentováno hlavně pomocí nasrané muziky, ale ani tady nechybí zpomalení, zde podbarvené klávesami, prim ale hrají pokroucené blackové nájezdy.
„Čistý galenit“ rozkvétá podobně jako květy na obalu, které vyrůstají z galenitu – pomalu, protože v galenitu těch živin asi moc nebude, možná se do prostorů mezi krystaly dostanou, až pokud se nerost nechá delší dobu napospas povětrnostním vlivům. Několik poslechů se mnou nic moc nedělalo, ale postupně si vše začalo sedat a ve finále jsem se alba dostal natolik, že jej poslouchám i „nepovinně“, když už jsem dokončil tuhle recenzi, z které by mělo být patrné, že album považuji za zdařilé, resp. o něco zdařilejší než předchozí „Machina Nova“, zhruba na úrovni „Illud Tempus“ či „Věže smrti“.
Autorkou obrázku na titulní straně obalu je Lenka, jejíž rukopis je známý (nejen z obalů WAR FOR WAR, ale i z prací pro jiné kapely), uvnitř šestnáctistránkového bookletu je pěkná fotka Lenky a Morbivoda, texty, info, vše má řád, působí nekonfliktně, ale na druhou stranu je to takové obyčejné. To ale platí na obaly celé kapelní diskografie.
Přesné hodnocení: 7,5/10
Seznam skladeb:
- Čistý galenit
- Rauch
- Muttati Lauf
- Ke staré zakládce
- Rovnost I
- Bývalá huť
- Příbramské stěny
Čas: 40:04
Sestava:
- Morbivod – instruments, vocals
- Lenka – vocals
