Johan:
Osmý ročník festivalu ETEF den poté aneb lehká statistika člena pořadatelského týmu: čtvrtek (přípravy) nachozeno 12 km, pátek 14 km, sobota 16 km, dnešní (neděle) úklid jen 6 km.
Myslím, že většina pravidelných čtenářů Fobie tuší, že se kolem ETEF festu lehce motám, takže některé dojmy mám možná lehce zkreslené, některé lehce ořezané, protože z každé kapely jsem viděl část vystoupení z hlediště, část z backstage, část ze stage a část vůbec. Ale viděl jsem z každé kapely aspoň kus, takže o každé aspoň něco…
O akci jako takové už jsme toho v minulosti napsali dost, že je to oáza klidu a pohody, protože se koná na krásném místě prvorepublikové plovárny, že na kapely je možné koukat z bazénu, že stanování je zadarmo přímo v areálu minutu pěšky od pódia, že kolem dokola jsou stromy, které zajišťují příjemný stín, že ceny jsou na snesitelné úrovni a celková atmosféra přátelská a takřka rodinná. Ona k tomu přispívá i návštěvnost mezi čtyřmi až sedmi stovkami hlav, takže žádný kolos, ale vše celkem na pohodu. Samozřejmě se dají nějaké mušky najít, chvílemi se tvořily fronty na občerstvení nebo na merchandise, ale to se myslím dalo přežít. Komplikace se objevily i v programu, krátce před akcí zrušily dvě kapely svá vystoupení, hledání náhrady v šibeničním termínu je vždycky složité, ale i to se myslím povedlo v rámci možností optimálně.
Proti loňsku došlo k rozšíření počtu kapel o celou jednu. (úsměv) Loni jich bylo 20, letos 21, přesto se program o něco natáhl, v pátek se začínalo o hodinu dřív, v sobotu o půl, ale teoretické časové zisky padly na úkor přestaveb pódia, protože v roce 2022 se to u některých kapel sotva stíhalo.
Úderem patnácté hodiny a pětatřicáté minuty vletěli na pódium FAÜST. Ideální start akce: živelná muzika, mladá krev, radost z hraní. Povedené loňské album zní naživo parádně, ostatně už jsme o něm referovali v recenzi, o živém provedení v reportech, ve Volyni to bylo podobné jako nedávno na Magickém šumavském setkání. Spousta energie, parádně odsýpající thrash metal, který je pestrý a často překračuje klasické žánrové šablony. Skvělé bylo i to, že hned na první kapelu se pod pódiem sešlo hodně fanoušků a od začátku tak festival žil. Respektive žil vždycky, když přestalo pršet. Déšť, který se během odpoledne a podvečera několikrát vrátil, trochu kazil dojem z několika koncertů, protože vyháněl lidi pod stany. Škoda, ale počasí se poručit nedá.
S velice zajímavou muzikou přijeli MOROST ze Slovinska. Progresivní death metal je vodítkem, ale nikoliv všeříkajícím. Slovinci ve své muzice míchali řadu žánrů, nebáli se zvolnit ani zařadit lehce avantgardní postupy. Překvapivě slušné vystoupení od kapely, kterou u nás asi zná jen pár hledačů pokladů.
To TROLLECH znají nejspíš všichni a na účasti na place to bylo od začátku znát. Morbivod, Asura, Throllmas a Sheafraidh mají z čeho vybírat, takže mohli „Zabíjet s jiskrou v očích“, odpočívat „Ve stínu starých dubů“, pozorovat jak „Řeka smete, co jí patří“ nebo co se stane „Když setká se voda s mrazem“. Zpočátku neseděl zvuk, ale postupně se vše srovnalo a výsledkem byl výborný koncert, v závěru žel s tou vodou, jež se nesetkala s vkusem fanoušků.
INGROWING se po delší pauze vrátili na scénu v sestavě Vlakin, Pouzar, Zbyňa a logicky přehrávají skladby, které v vznikly v uvedené sestavě, hlavně na přelomu devadesátých a nultých let. I ve Volyni došlo na vzorky z „Cyberspace“, „Suicide Binary Reflections“ a „Sunrape“ – ne, že bych dokázal songy identifikovat, takový znalec nejsem, ale Vlakin to říkal. (úsměv) Na INGROWING vůbec nebyla znát pauza, nebo možná lépe řečeno byla znát pauza v tom smyslu, že chlapi vypadali hladově, že si koncert parádně užívali a detah/grindový nášup podávali s naprostým přehledem.
Pak si přišli od pořadatelských povinností „odpočinout“ BOHEMYST. Ti mají pořád postavený set na debutu „Čerň a Smrt“, ale nahrávají nové album, které se bude jmenovat „Occultura“, nebo možná „Okultura“, a které dle ukázky pokračuje v tradici bohemian dark metalu. Ten působí místy uhrančivě, místy nechybí pořádné nakládačky, v pravý okamžik pak kapela ubere na důrazu a výsledkem byl další povedený koncert. Někdo mi říkal, že se mu první den nejvíc líbilo tuzemské trio FAÜST, TROLLECH & BOHEMYST a s tímto názorem se dá žít; zahraniční kapely vs. české = žádný výrazný rozdíl, to jen na okraj k tomu, že se tuzemská scéna často podceňuje.
Už ze vzorků, které jsem stihl před festem poslechnout, se mi A THOUSAND SUFFERINGS líbili, ale že to bude tak dobré, to jsem nečekal. Belgičané míchali do doom metalu black metal s takovou suverenitou, až to bralo dech. Skvěle vystavěné kompozice gradovaly a usínaly, převalovaly se líně i intenzivně, vše mělo své místo. Pro mě nejlepší kapela pátečního programu, která předčila i následující dvě hlavní hvězdy programu.
V případě PURGATORY to ale bylo hlavně tím, že se mi A THOUSAND SUFFERINGS trefili do vkusu více. Náhradníkům za ENTRAILS nelze nic vytýkat, jejich death metal zněl přesně tak, jak fanoušci kapely chtějí a potřebují, ale na mě tou dobou asi padla únava, a tak jsem dal jen ochutnávku.
Na CRAFT jsem byl zvědavý mnohem více, ale když teď bilancuju celý víkend, tak šlo o jediné zklamání. Prostě jsem čekal pestrou muziku, kterou jsem poslouchal, když jsem kapelu čekoval, a výsledek byl jiný. V první řadě zvuk – snad tři skladby zněly kytary protivně chrastivě nebo skřípavě; to je sice popis, který řadě blackmetalistů dělá dobře, ale CRAFT dobře nezněli. Ani když se sound srovnal nedošlo mezi mnou a kapelou k souznění, přišlo mi to celé takové obyčejné, ve finále ze všech black metalů pátku a soboty nejméně zajímavé.
Ani HEIDEN neměli rozjezd snů, zpočátku se rovnal zvuk a Kverdův hlas, ale po chvilce se vše usadilo a skladby z loňského alba „Andzjel“ zněly právě tak, jak jsem si představoval. Do setu krásně zapadla i jediná starší skladba „Dnešní noc je žena“ z „Dolores“, na kterou „Andzjel“ nenápadně/nenásilně navázal. Poprvé se na pódiu objevily klávesy a poprvé i dáma, přičemž klávesy hezky dotvářely atmosféru končícího dne až sedmdesátkovým feelingem a dáma některé přihlížející překvapila tím, že za zajímavým retro nástrojem seděla.
4horsemen:
Většinou jezdím plus minus půl hodiny před zahájením produkce, tentokrát s dostatečným předstihem k 14. hodině, ale s pořádným přívalovým deštěm. Ale díky dešti se dostávám na parkoviště prakticky k bráně backstage, kde si měním místo pro auto s jedním ze sekuriťáků. K mému překvapení, přestože jsem přijel dřív, příjezdová plocha je již víceméně zaplněna, stejně tak obě dvě parkoviště vedle vchodu i to blíž areálu (300 m). Po chvíli déšť povolí a já se rozhlížím po suprovém prostředí koupaliště a zjišťuji, že v úvodní festivalový den je docela plno. Obhlížím stánky a zjišťuji, že oproti loňskému roku se ceny pochutin a nápojů nikterak extrémně nezvedly, jak to je pravidlem na jiných větších akcích, kde mají potřebu ceny vyšponovat. Lépe tady než jinde.
Otevření festivalu v první den připadlo na (skoro bych řekl protřelé) nováčky FAÜST, kteří svým drtícím výjezdem přitáhli nemálo podporovatelů, a když ne přímo k pódiu, tak aspoň postávajících po straně v zákrytu stromů a stříšky stánku s občerstvením a samozřejmě bylo plné kryté sezení/stání naproti vystupující kapele. Věrní křepčili i přes navrátivší se déšť samozřejmě i před thrashovými maniaky na pódiu. Hodně povědomých melodií mě bavilo hlavně díky potemnělé auře, které hudbě, byť svižné, dávala jakýsi pekelnější výraz, tak akorát vhodný ke vstupu do věčného ohně.
MOROST jsem neznal a byli pro mě příjemným překvapením. Základ hudby byl death metal, tak nějak nezařaditelný, protože Slovinci do své produkce přidávali jakési disharmonické (pa)zvuky, které budily dojem jakési nesehranosti, ale právě naopak tomu bylo a to vše ještě bylo zabalené do podladěného temného soundu. Okamžitě jsem měl prvního favorita ETEFu. Střední těžký zvuk na mě působil dobře a mohutná hradba v hlavě rezonovala ještě při dalších kapelách.
A napadalo mě, že TROLLECH to bude mít těžké. Lesní pohany jsem moc často neviděl, ale tak to mám s každým uskupením, kde působí Lord Morbivod; na druhou stranu dohromady jsem jej viděl určitě víckrát než kdejakou jinou kapelu. Na vystoupení TROLLECH jsem šel k pódiu a možná jsem udělal trochu chybu, protože v těsné blízkosti nevynikl Asurův, popřípadě Morbidovův vokál, což je při česky zpívaných textech trochu na škodu. Ale protože songy znám, tak mě to nepřinutilo jít opodál, protože jsem si to chtěl užít v blízkosti kapely, neboť melodiemi nabité vystoupení mě hodně bavilo. „Stromy jsou v nás“, „Každý strom má svůj stín“ nebo „Zabíjím s jiskrou v očích“, byl to vlastně takový víc než půlhodinový blackmetalově odsýpající průřez tvorbou.
O INGROWING, byť jsou na scéně léta, jsem koncertně nikdy nezavadil a ani je nikterak nevyhledával, v posledních x letech potkat nemohl, a proto jsem nadále zůstal blíž pódia, zvědav jak to grindcorovým drtičům bude šlapat. Své řemeslo odvedli dobře a zatím s největší podporou fans před pódiem. Vystoupení bylo brutálně rychlé a poctivě odehrané. Kapela odehrála víc, než původně zamýšlela. Díky rychlé zvukovce a kratším skladbám dvakrát přidávala. Vystoupení mě bavilo, ale spíš jsem je poctivě odposlouchal a tak, pokud na Jihočechy nenatrefím náhodně, nechám jejich hudbu nadále spát.
Co napsat na kapelu, jejíž hudba a koncerty se mi vždy líbí. I když si vzpomínám na dobu před vydáním alba „Čerň a Smrt“; zrovna tady na ETEF v roce 2018 jsem napsal, že „rázný set plný temných vyhrávek se mi začal posléze jevit monotónnějším… nicméně bych to asi svedl na únavu a příště budu dávat větší pozor.“ Jsem rád, že jsem se tenkrát mýlil a již delší dobu mám pro BOHEMYST místo v srdci. Samozřejmě se hrálo ze zmiňovaného alba, které je výborné a v živém provedení bavilo ještě více. Černota, deathový tepající rytmus, hudba nabitá melodiemi a vokál střídající více poloh od hřmotného growlu po kázající hlas, včetně toho melodického. Jsem zvědavý, jak bude znít připravované nové album – k jestli to bude minimálně tak dobré jako barevně temný song „Okultura", který nabídli k ochutnávce, tak o novinku nemám obavy.
Jestli MOROST byli příjemným překvapením, tak belgičtí A THOUSAND SUFFERINGS byli peckou, anebo ještě líp, byli tou pověstnou třešničkou na dortu. Opět pro mě neznámá kapela, jejíž tóny utrpení jsem musel sdílet s muziaknty. Byla to neskutečná bomba. Byla to nečekaná plíživá smrt, hudba se držela převážně pomalejšího doomového tempa, hodně mi to připomínalo švédské MONOLORD. Tou třešní na dortu byla sludge zašpiněnost a drone basa, která to vše balila do těžce nervy drásajícího hávu. Z toho bláta občas prokoukla kytarově čistá naděje, ale v tom hnusu jsem si rochnil víc. Liboval jsem si ve všem, byla to úžasná hudební kombinace.
U PURGATORY se žádné zajímavé technické parádičky neprováděly a ani je nikdo určitě nechtěl, natož čekal. Bubeník jel nepřetržité sypačky, basa chrastila jedna báseň a kytary to vše svojí ledově mrazivou smrští hnaly kupředu. Z chorobně brutálního vokálu taky mrazilo. Německá legenda odvedla těžkou práci smrtonosné a zkázu přinášející deathmetalové nakládačky. Bylo to kruté dílo.
Blackmetalový CRAFT mě nikterak neoslnil a za mě byl pravděpodobně asi nejslabším článkem pátečního dne. Neštymovaly mně delší proluky (intra) mezi hráčsky dobře odehranými skladbami. S intry a tak trochu po hudební stránce jsem si vzpomněl na české INFERNO, přičemž mě jeden koncert nebavil a druhý jsem zase chválil a u obou koncertů trochu vadily právě delší nástupy. Nicméně s bandou CRAFT jsem měl problém větší a tak trochu mi připadalo, že křikloun Nox je občas mimo. Vyřešil to můj čas na kávu.
Třešeň na dortu již byla, ale luxusní tečkou prvního festivalového dne byli HEIDEN. Mohutné zatěžkané melodie střídaly pasáže v pomalejším rockovějším tempu nebo hrubozrnnější v blackovém kabátu. Hrálo se z poslední desky „Andzjel“ a stačí doplnit jen, že „V hodině vlka“ mělo vystoupení HEIDEN neskutečnou atmosféru a temně uhrančivou auru. A jakoby se s poslední skladbou ptali „Patřím sem“, odpovídám ano a jen „Musím ti tolik říct“, že si budu muset koncert určitě někdy zopakovat.
Peťan:
První kapelou, kterou jsem na letošním ročníku ETEF stihl, byli budějovičtí navrátilci INGROWING. Stará sestava, staré pořádky. Doma death/grind prakticky neposlouchám, ale naživo tahle muzika zabíjí a Jihočeši toho byli důkazem. Chlívárna, která neskutečně tlačila, odsejpala a hlavně bavila. INGROWING nasázeli řadu starých vypalovaček, ale pokud mě paměť neklame, zazněl i nějaký nový matroš. Skvělý set a vlastně z pátečního programu pro mě nejlepší! Později večer jsem se po delší době potkal s Vlakinem a jeho rodinkou. Tohle je vždycky příjemný setkání… Rád jsem tě viděl, kamaráde!
Domácí BOHEMYST konečně na vlastním festivalu nehráli pozdě v noci, ale v ideálním čase mezi sedmou a osmou hodinou večerní. Čertužel, během jejich setu začalo zase dost pršet a protože jsem vyrazil nalehko, zbaběle jsem si šel stoupnout pod střechu a klábosil s kámošema. Z pódia se však, jako vždycky, valil poctivý black/death s nezaměnitelným AVENGEROVSKÝM rukopisem.
Z Belgie přijeli A THOUSAND SUFFERINGS hrající docela zajímavou směsku black a doom metalu, kterou zaobalili do pěkně temné atmosféry. Pomalé pasáže zdobila ponurost, ty rychlejší pak pořádná dávka energie. Ačkoliv jsem kapelu neměl naposlouchanou, jejich produkce mi lezla do uší příjemně. Celkem mě u kapely takového typu překvapila „kancelářská“ image jednotlivých členů, která k danému stylu příliš nepasovala. Belgičané tím ale byli přístupnější a příjemnou změnou mezi všemi těmi bubáky. (úsměv)
Němci PURGATORY už to taky valí více než 30 let. Ve Volyni nahradili na poslední chvíli odpadnuvší Švédy ENTRAILS, kteří mNě sedí hudebně podstatně víc. Death metal našich západních sousedů byl na můj vkus příliš strojový a nijak si mě nedokázal získat. A to navzdory kvalitnímu zvuku a instrumentální vyspělosti kapely…
Švédskou blackmetalovou úderku CRAFT neposlouchám dlouho, ale jejich tvorba mě neskutečně chytla. I proto jsem měl od jejich setu nemalá očekávání. Po celkem intenzivním zvučení nastoupila čtveřice v černých kuklách a vokalista Nox. Jenže ouha, zvuk byl první dva, tři songy zprasenej a až po zásahu mistra zvuku Honzy Kapáka došlo k nápravě. Mezitím však z koncertu část lidí odešla a další část začala postupně odpadat. Proč? Důvod byl asi v nepochopení black metalu, který CRAFT hrají. Já jsem zůstal někde napůl cesty a vlastně ještě teď, s odstupem několika dní, nevím, co si o tom mám myslet. Když jsem pozoroval všechny muzikanty jednotlivě, bylo to tam. Ovšem jako celek na mě CRAFT působili rozháraně až divně. Podstatou této kapely je působit divně, vlastně hnusně. Tak, aby to člověka šokovalo, odpudilo a zároveň přitahovalo. A to si myslím, že Švédové splnili. Fuck the Universe!
Aleš:
Po prvním rituálním koupání jsem si šel vyslechnout FAÜST, bylo to ale zbytečně moc thrashové.
MOROST ze Slovinska byli velmi zajímavým překvapením, i když to znělo, jako kdyby každý riff vyjamovali na místě dle aktuální nálady. Nemohl jsem se tedy rozhodnout, co to vlastně hrají, ale bylo to skvělé. A škoda, že jsme jim nezařídili při setkání v hospodě u obsluhy ty šipky vzhledem k jejich jazykové bariéře. Pak je tedy stejně vyhodili od toho nejmenšího stolku v celé hospodě, kde byli namačkaní ve výklenku a bujaře se tam bavili. Tak to asi přežili.
TROLLECH žel neměli z mého stanoviště příliš dobrý zvuk, i tak to ale byla zdařilá zábava.
INGROWING jsou tuzemská legenda, která mě absolutně nebaví.
BOHEMYST předvedli tradičně kvalitní výkon, alkohol mi ale žel vnímání jejich setu lehce zkomplikoval.
Belgické A THOUSAND SUFFERINGS jsem si užil beze studu zcela vepředu a stali se pro mě nejlepší kapelou celého dne. Famózní black/doom s místy až psychedelickou náladou mě utvrdil v tom, že ETEF má skvěle složený program. Určitě nešlo o kapelu pro každého, takže tento riskantní krok chválím. Oproti letošnímu line-upu Czech Death Festu je rozdíl v kvalitě produkce znát, když nejsou na soupisce kapely převážně na výměnu. No a abych to neprodlužoval – PURGATORY produkovali zbytečně moc deathu a CRAFT mě bohužel nakonec příliš neuchvátili.
HEIDEN na závěr byli přesně tou tečkou, kterou na festech miluju. Měl jsem se jen věnovat více poslechu nové desky, protože se hrálo převážně z ní. Nejdřív si stěžuji, že se již negrowluje, a když si ony inkriminované desky po „Dolores“ konečně dostanu pod kůži, už se živě zase nehrají. Mně se člověk prostě nezavděčí.. Jejich set se nicméně do nálady festu přesně trefil, zvuk byl parádní a byl to opravdový zážitek.
Sečteno a podtrženo – první den festu jsem si užíval možná až zbytečně moc.
Fotky: Marek H. (72x), 4horsemen (6x), Johan (2x)
Kresba FAÜST (nakresleno během setu kapely): Anyra
Pátek (report + fotky)
Sobota (fotoreport)
Sobota (report + fotky)
