Předpokládám že ti, kteří čtou Parambuchu, znají skladbu „Bludný kruh“ od skupiny TITANIC. I ve spojení s místem, kde vzniká Parambucha, je to spojení s mými pocity při psaní recenzí na nová čísla Parambuchy na místě. Připadám si jako v bludném kruhu, protože se mi zdá, že o tomto zinu píšu nějakých pět čísel (skoro) totéž…
… ale zároveň mi přijde, že by byla škoda přetrhnout nit, takže je to tady po cca půl roce zas.
Devatenácté číslo drží stejnou hezky srovnanou vizáž obálky jako pět předchozích a stejně pojatý obsah zaměřený primárně na českou a velmi, ale opravdu velmi okrajově na slovenskou scénu (jedna recenze), takže záhlaví prakticky postrádá smysl. Zároveň je obsah zaměřený hlavně na časy minulé, respektive na osobnosti, které působí na scéně dlouhé roky, jediným zástupcem mladší krve je skupina TEMORA, všechny ostatní zpovídané persony jsou myslím aktivní více než deset let, některé skoro čtyřicet. Něco podobného platí i o členech redakce s výjimkou Silvie Chrudinové, která převzala post ženského elementu v jinak pánském kolektivu.
Nové číslo je postavené na rozhovorech, kterých je devatenáct. Chvályhodná kadence, pokud vyjde na podzim jubilejní dvacítka, bude těch rozhovorů skoro čtyřicet za rok, což je jev v Česku vídaný jen na dvou místech, která mají společného víc – Parambucha a Fobia. (úsměv)
Úvod zinu patří editorialům, které tentokrát napsali Pavel Maňas a Krusty, kteří jinými slovy říkají (skoro) totéž – je třeba si užívat každého dne a každého poslechu oblíbené muziky. Protagonistou uvedených slov je i démon BigBoss, který se nedávno vrátil na pódia i přes zdravotní hendikep a který svým svojským způsobem odpověděl na Parambovy otázky, a to tak, že trval na autentickém znění článku s řadou rádoby vtipných pravopisných „specialit“ („bydlím f podnájmu“, „fšechny“) a žel strohých odpovědí. Dalším bardem je Pípa, který odzpíval koncert pod značkou PÍPA PLAYS KRYPTOR a objasnil pozadí tohoto možná ne jednorázového projektu. Vcelku obyč povídání, mnohem lepší je v rámci sekce Co dnes dělají Khaablus (SOLFERNUS, INNER FEAR), který se hezky rozpovídal a byl Parambovi skvělým partnerem – takhle pojaté rozhovory mě baví, když obě strany nešetří slovy a ani upřímností. Totéž platí o Aleshovi A.D., Pavlu Balcarovi (NAHUM), Otynovi (jako součásti rubriky Kam mě zavál čas), Necrocockovi, Desedovi, Matym, SLEEPING DEFICIT, DARK SEAL i EMBRACE THE DARKNESS – všechno jsou to výživné rozhovory, ve kterých zaznívají zajímavé informace, kvůli kterým stojí za to ziny vydávat a číst.
Zpátky v čase se vydal Petr „Hades“ Batěk, který zavzpomínal na časy, kdy TUDOR vydával jeden demáč za druhým i na časy následující, škoda, že nedošlo na nějaké otázky ohledně Petrovy herecké dráhy. Další fajn pokec obstarala TEMORA, mladá parta, která hned prvním demáčem zabodovala v zahraničí. A úroveň rozhovorů neklesá, ELBE bezva, Světec z pekla, aneb Jidra Kohm, výřečný to muž a fanatik, který stojí za velkorysým filmovým dílem o Petru Štěpánovi – asi vůbec nejlepší interview čísla.
SECTION BRAIN až tak hlubokou rýhu nezanechali, jedno demo, které vyšlo pod dvěma názvy, jednou na kazetě, podruhé na CD. Kazetová reedice byla součástí limitky Parambuchy, která už je vyprodaná, což svědčí o neutuchající oblibě starých nahrávek, které vycházejí v dalších a dalších edicích a své kupce si nacházejí. V rozhovoru Tomáš Soural probral s Pavlem Maňasem historii SECTION BRAIN, která ač krátká, nebyla nezajímavá, stejně jako poslední dva rozhovory – s !T.O.O.H.! a Lilianou Pfefferovou (Dáma na kolejích), která si prošla nelehkým životním obdobím, leč na řadu otázek odpovídá krátce, takže zin rámují podle mě dva slabší rozhovory, ostatní jsou fajnové.
Z dřívějších rubrik odpadla Cestománie, přežily Československá desítka, ve které Tom „Robotom“ (DARK GAMBALLE) pro mě překvapivě sází samé letité perly typu STROMBOLI, MARSYAS, DYBBUK nebo LUCIE. Sebereflexe, to je téma, se kterým lze naložit různě, Švany to vzal s otevřeným hledím a při procházce diskografií GODLESS TRUTH zmínil i ne zrovna veselé okolnosti, což je pro čtenáře vždycky obohacující.
Zbývají recenze, které jsou krátké a fungují spíš jako přehled nahrávek, které za uplynulý půlrok vyšly. Nechybí ani tabulka s pořadím alb, ve které se ukazuje, že spočítat průměr z devíti známek není legrace. (úsměv) Ne že bych nakonec přepočetl celou tabulku, ale zarazilo mě, že VERPA a DARK SEAL mají vcelku průměrné známky, ale jsou na 5. a 6. místě – a když jsem jejich známky sečetl a vydělil – ouha, je to chybně, nahrávky by měly být někde v polovině pole. Nevím, kdo to počítal a jak, stát se to může, ale nemělo by…
Grafika vnitřku už je za ty roky vychytaná, mně napadají jen hnidopišské poznámky typu, že by se mi u rozhovorů, které začínají na pravé stránce, líbila fotka a ne jen text (RAVENOIR, Otyn, Necrocock, Maty), že když rozhovor zabírá obě otevřené stránky, tak by tam taky měla nějaká fotka být (NAHUM). Co se týká jazykové úrovně, ta je na velmi dobré úrovni, chyb nebo překlepů minimum, takže po všech směrech kvalitní práce.
Jediné, co mi tak probleskuje v hlavě, je, že fanzin je lehce poplatný místě vzniku a pak taky, že se řada osob(ností) pravidelně opakuje a častější vykročení z konformní zóny by bylo ku prospěchu věci.
